Známý fotožurnalista Robert Capa pořídil stovky snímků během španělské občanské války na konci třicátých let minulého století. Většina se však ztratila. Po více než 70 letech doputoval ztracený kufřík s negativy do Newyorské školy fotografie.
Web Imaging Resource publikoval zajímavý článek od Steva Meltzera, přítele Cornella Capy, který poodhaluje tajemství takzvaného „mexického kufříku“.
Vše začalo v roce 1936, kdy tři mladí fotožurnalisté, Robert Capa, Gerda Taro a David Seymour, vyrazili z Francie do Španělska zdokumentovat občanskou válku, které byla jinak věnovaná malá pozornost.
Na jedné straně stáli tehdy nacionalisté pod vedením neslavně proslulého generála Franca, podporovaného hitlerovským Německem. Na straně druhé republikánské síly, z části podporované Sovětským svazem a z části brigádou Abrahama Lincolna, což bylo volné uspořádání dobrovolníků, které bojovalo proti fašismu.
Jeden z přátel Meltzera, který do brigády patřil, vzpomíná na Roberta Capu takto: „Potkal jsem ho v baru hotelu Florida v Madridu. Byl malý, dobře vypadající muž. Správný chlap, jenom trochu bláznivý. Vždy pobíhal tam, kde se střílelo.“
Robert Capa a Gerda Taro v Paříži v roce 1936, autor Fred Stein, zdroj: International Center of Photography
Robert Capa byl tehdy vášnivě zamilován do Gerdy Taro, se kterou tvořili dokonalý pár. Oba milovali fotografii a chtěli varovat svět před válkou a samozřejmě vydělat také nějaké peníze na živobytí. Aby mohli svou práci prodat, umisťovali své snímky do velkých alb formátu A4 spolu s jejich poznámkami a příběhy. Prostřednictvím agentů je pak šířili do světa, takže se objevily v řadě evropských a amerických publikací.
Gerda zemřela nešťastnou náhodou v roce 1937, když ji zasáhl tank. S Capou to silně otřáslo, takže si dal na několik měsíců od fotožurnalismu pauzu, ale nakonec se i tak na frontu vrátil a pokračoval ve focení až do konce války v roce 1939.
Počátek putování negativů
Když se poté vrátil do Paříže, uvědomil si, že je v nebezpečí. Nacisti začali okupaci Paříže v roce 1940 a vzhledem k jeho židovskému původu, bylo jasné, že jej budou chtít zatknout. Utekl tedy do New Yorku a své negativy svěřil svému příteli Imre Weissovi.
Když nacisté dorazili do Paříže, sbalil Weiss všechny negativy do batohu a na kole je odvezl do Bordeaux. Odtud se je snažil poslat po lodi do Mexika. Na ulici potkal Chilana, naprosto neznámého člověka, a poprosil ho, aby batoh doručil na konzulát do úschovy. Tento fakt však dlouho nebyl znám a zjistil jej až Capův mladší bratr Cornell, zakladatel New Yorské školy fotografie, v roce 1975, když dostal dopis od Imre Weisse.
Cornell tak začal po ztracených negativech pátrat, avšak bezúspěšně. Batoh se nikdy nedostal na konzulát. Místo toho se k negativům dostal v roce 1941 nebo 1942 mexický velvyslanec Francisco Aguilar González. Tehdy už byly umístěné v kufříku. Jestli tušil, co se k němu vlastně dostalo, už nikdy nezjistíme. Jisté ale je, že s kufříkem vyrazil do Ciudad de México, kde jej uschoval a nechal ležet v zapomenutí na dalších 30 let.
Úspěšné vyjednávání
Po velvyslancově smrti zdědila kufřík příbuzná, která jej opět uložila do ústraní, ve kterém zůstal až do roku 1995. Tehdy jej po její smrti objevil synovec, mexický filmař Bejamin Tarver. Otevřel jej a strnul úžasem. S vědomím, co našel, kontaktoval historika z New Yorské Queens College, Jeralda Greena. Green byl náhodou přítelem Cornella Capy, takže mu sdělil tuto novinku. Capa se snažil zkontaktovat Tavera, avšak neúspěšně, neboť nebyl k zastižení a navíc se nechtěl negativů snadno vzdát.
Na začátku roku 2007, za pomoci nezávislé kurátorky a filmařky Trishy Ziffové, bydlící v Ciudad de México, se nakonec podařilo kufřík získat. Po několika měsících přesvědčování, se Benjamin Tarver negativů vzdal ve prospěch Newyorské školy fotografie. Tam dorazily v prosinci roku 2007.
Cornellovi bylo 89 let, když se konečně dostal k „mexickému kufříku“. Uvnitř bylo nalezeno 126 rolí negativů, obsahujících více než 4500 fotografií, pořízených jeho bratrem Robertem, Gerdou a Davidem. Aktuálně jsou obrázky ve vlastnictví Newyorské školy fotografie a na oficiálních stránkách můžete o celém příběhu zjistit ještě mnohem více.