Jsou to tři roky, co Olympus ohlásil profesionální D-SLR Olympus E-3. Mělo jít o revoluční skok ve srovnání s prvním profi tělem digitálních fotoaparátů řady E, Olympusem E-1, a v mnohém to tak doopravdy bylo. Oproti předchůdci E-3 zdvojnásobila počet pixelů, přinesla účinný systém mechanické stabilizace obrazu, nový superrychlý autofokus, jedno z prvních použitelných LiveView u D-SLR, navíc displej na kloubovém uchycení, a to vše v odolném robustním těle.
Byla to svým způsobem opravdu revoluce a Olympus zatnul tipec těm, kteří už od uvedení 4/3 systému pochybovali o jeho budoucnosti. Ti samí ale už v poslední době váhali znovu. Olympus vypouštěl v podstatě už jen úpravy stávajících modelů, a podle nich to předznamenává smutný konec 4/3 systému, který bude pokračovat jen v Penu. Olympus na takové spekulace odpověděl na letošní Photokině představením modelu E-5.
Ve starém těle nový duch
Na první pohled nenajdete mezi Olympusem E-5 a jeho předchůdcem téměř žádný rozdíl. Zepředu vypadají obě těla vlastně úplně stejně. Vzadu už si ale každý všimne displeje. Ten s úhlopříčkou tři palce o něco povyrostl, a vytlačil tak ze spodní části zadní strany těla tlačítka pro Koš, Menu, Info a pro aktivaci LiveView. Tlačítka Menu a Info se přesunula doleva nad displej. Tlačítko pro Koš zaujalo místo dřívější prohloubeniny v těle usnadňující odklápění displeje (ten se teď odklápí za pomoci drobného podlouhlého výstupku po své pravé straně) a tlačítko aktivace LiveView se přesunulo napravo nad displej. Posunula se i další tlačítka, a to křížový volič a tlačítka pro přehrávání, která klesla o něco níž. Úplně zmizela jen přímá volba stabilizátoru obrazu. To se může některým uživatelům zdát jako méně příjemná inovace, ale možnost volby IS se přesunula do rychlého menu na displeji, kde nahradila možnost volby barevného prostoru, kterou přece jen není nutné při běžném focení měnit tak často. Tlačítkovou rošádou se podařilo dosáhnout toho, že zvětšení displeje nemá vliv na pohodlné uchopení těla. Rozměry obou těl dokonce zůstaly úplně stejné a na váze nový model oproti předchůdci ještě ubral o 10 gramů.
Nový výklopný třípalcový LCD displej, který to má celé na svědomí, je opravdu povedený. Konečně má výborné rozlišení 920 000 pixelů, a díky uchycení na otočném kloubu (který byl ale použit hned u E-3) je jeho používání návykovou přídavnou hodnotou. Kdo by se chtěl válet v hlíně nebo poskakovat v davu, když nemusí, že? Při použití LiveView je možné navíc velmi snadno komponovat snímky nejen ve standardním poměru stran 4:3, ale i v osmi dalších volitelných formátech.
Hurá do tmy!
Nový obrazový procesor TruPic V+ má vliv nejen na vysokou obrazovou kvalitu (viz druhá kapitola), ale i na možnost využití vyšších citlivostí bez rizika vzniku nepříjemného šumu. Olympus E-5 měl být podle prohlášení výrobce nejméně šumícím aparátem jejich značky a vypadá to, že se záměr podařil. Olympus E-5 – také díky dobře pracující mechanické stabilizaci – neměl během testování obrazu problém ani se slabým umělým osvětlením v interiéru ani s pouličním světlem venku. Snímky byly v obou případech ostré a bez většího šumu.
Automatické nastavení má podle údajů výrobce pracovat s citlivostí v rozsahu od ISO 200 až po maximální hodnotu ISO 6 400. Při testování automatika ale nepřekročila hodnotu ISO 1 600 ani jednou.
Když fotka nestačí
Nepřehlédnutelnou novinkou je možnost nahrávání videa, které je dnes už u D-SLR samozřejmostí, a ani Olympus se mu nemohl vyhnout. E-5 zaznamenává video v HD kvalitě. Konkrétně jde o formát 720p s 30 snímky za sekundu a mono zvukem. Není to tedy FullHD se stereofonním záznamem zvuku, nicméně kvalita videa je pro běžné užití dostačující a jediným problémem zůstává zvuk, který je při použití vestavěného mikrofonu silně ovlivněn ruchy z objektivu. To je ale problém téměř všech fotoaparátů s nahráváním videa, a tak se budou muset videachtiví fotografové poohlédnout po externím stereo mikrofonu, který k E-5 připojit samozřejmě lze.
U fotoaparátů Olympus z poslední doby už jsme si zvykli na množství uměleckých filtrů, jejichž nabídka se skoro s každým modelem o něco rozšiřuje. Pozadu nezůstává ani nejnovější a nejvyšší model E-5, a tak můžete v nabídce režimů snímání nově najít nejen devět stávajících artfiltrů, ale i jeden nový: tím je filtr Dramatický tón, který mohl být klidně nazván HDR. Dá se s ním velmi dobře pracovat při fotografování scén typických pro HDR fotografii, ale dá se za určitých okolností využít třeba i při portrétování.
Jako blesk
Olympus stejně jako u předchůdce tvrdí, že E-5 v kombinaci s objektivy SWD disponuje nejrychlejším autofokusem na světě. Záleží to samozřejmě na mnoha okolnostech, ale subjektivně můžeme říct, že autofokus byl ve spojení s objektivem Zuiko 12–60 mm F2,0–4,0 SWD, který jsem nejvíce používal při testování, opravdu velmi rychlý, a to i za horšího světla. Ostření bylo ale svižné i při použití jiných objektivů Zuiko, které motorkem SWD nedisponují. Jediné, co rychlost ostření znatelně snižuje, je použití LiveView.
Konkurence
Je otázkou, zda vylepšení obsažená v Olympusu E-5 postačí na to, aby byl nový model konkurenceschopným na poli profesionálních D-SLR. E-5 je sice vynikající fotoaparát s velmi dobrým obrazovým výstupem, nicméně nízké rozlišení ho z některých kategorií profesionální fotografie vyřazuje. Vlastníkům sbírky skel Zuiko, která jsou povětšinou vynikající, však musíme tento aparát i přes jeho nijak optimistickou pořizovací cenu rozhodně doporučit.