Dvanáctinásobný zoom s optickým stabilizátorem, který do některých svých digitálů montuje firma Panasonic, nenechává mnoho potenciálních uživatelů spát. Nejvyšší model – pětimegový FZ20, jsme podrobili detailnímu testu.
Když jsme nedávno publikovali první pohled na Panasonic FZ20, článek vzbudil velký zájem a zařadil se mezi nejčtenější na našem webu. Nyní vám tedy přinášíme rozšířený článek ve formě podrobné recenze. Text obsahuje pasáže uvedené v prvním pohledu, ale také další informace, týkající se zejména funkcí a obrazové kvality, doplněné jako obvykle o demosnímky v plném rozlišení bez úprav.
Konstrukce a ovládání
Přestože mnozí výrobci stlačují rozměry digitálů typu ultrazoom na minimum, Panasonic DMC-FZ20 rozhodně nepatří mezi miniatury. S rozměry 127,6 × 87,2 × 106,2 mm a hmotností 556 gramů si nezadá s mnohou jednookou zrcadlovkou.
Panasonic FZ20 lze pořídit ve stříbrné nebo černé verzi.
Stříbrné provedení na můj vkus vypadá příliš lacině, osobně bych raději volil „fotografickou“ černou barvu.
Ergonomii držení nelze nic zásadního vytknout. Grip pro pravou ruku plní svoji funkci dobře, levá ruka si své místo najde pod mohutným tubusem objektivu. Nasadíte-li navíc na objektiv redukci pro filtry a sluneční clonu, získáte docela slušné „dělo“. Pravdou ale je, že tělo není ideálně vyvážené – přední část je výrazně těžší – fotoaparát má v ruce tendenci přepadávat dopředu. Na druhou stranu, pokud na kinofilmovou zrcadlovku nasadíte čtyřstovku sklo, budete kromě fotoaparátu pravděpodobně přepadávat i vy.
Standarně dodávaná redukce má filtrový závit 72 mm, což je docela dost. Filtry o tomto průměru se vám prodraží.
Kroužek na objektivu využijete pro manuální zaostřování. Je škoda, že výrobce nedal možnost využívat prstenec volitelně pro zoomování. Vzhledem k velmi dobré spolehlivosti autofokusu Panasonicu FZ20 by to byla jistě užitečnější funkce.
U fotoaparátu tohoto typu si moc dobře nedovedu představit držení s nataženými pažemi a komponování obrazu na vnějším LCD displeji, a proto se hned podíváme na elektronický hledáček. Za jeho umístění v levém rohu je třeba konstruktéry pochválit (i když leváci, resp. osoby dívající se levým okem asi budou jiného názoru). Méně nadšení ale budí rozlišení – 114 tisíc pixelů na dnešní dobu není mnoho a na hrubém obrazu EVF je to poznat. Hledáček má navíc velmi malé zvětšení – obraz je maličký – dost možná tím výrobce chtěl eliminovat malé rozlišení.
Kvalitu dohání Panasonic kvantitou – zobrazovacích režimů hledáčku (nebo LCD displeje) je rovných pět. Možnost zobrazení reálného histogramu v jednom z nich pak představuje velkou výhodu.
Panasonic DMC-FZ20 je digitál vyšší střední třídy a jako takový je i dobře vybavený funkcemi. Jeho ovládání ale není na můj vkus navrženo tak, jak by si fotoaparát tohoto typu zasloužil. Tlačítek přímého přístupu k funkcím je poskrovnu. Nevím, kolik fotografů tak často používá sériové snímání, aby pro něj muselo být vyhrazeno samostatné tlačítko „na čestném místě“ v blízkosti spouště. Osobně bych jej viděl raději jako uživatelské tlačítko s možností volby funkce.
Další ovladač přímého přístupu k funkcím pak představuje kulaté čtyřsměrné tlačítko. Funkce jsou podle popisek zřejmé – vlevo samospoušť (dvou nebo desetisekundová), vpravo režimy blesku, dolů náhled posledního vyfoceného snímku a nahoru… Nejpropracovanější funkce přímého přístupu – tlačítkem cyklicky zapínáte korekci expozice, expoziční bracketing, korekci blesku a v případě jiného než automatického vyvážení bílé také jemný posun barevnosti od červeného k modrému spektru.
Funkce přiřazené jednotlivým polohám čtyřsměrného tlačítka nelze uživatelsky měnit, takže vcelku logická otázka zní: jak se nastavuje clona a čas v poloautomatických programech A, S nebo v plném manuálu? Bohužel je nutno nejprve stisknout tlačítko Exposure a až poté lze pomocí čtyřsměrného tlačítka volit požadované hodnoty. Tento způsob ovládání se mi zdá poněkud kostrbatý. Tělo fotoaparátu je dost velké na to, aby sneslo ještě jeden ovládací prvek typu volícího kolečka nahoře na gripu, jímž se mohou expoziční a jiné parametry nastavovat přímo bez nutnosti přepínání zvláštním tlačítkem.
Tlačítka jsou poměrně zapuštěná, což brání náhodnému stisknutí
Pro ostatní důležitě funkce, kterými je například vyvážení bílé, citlivost snímače nebo třeba způsob měření expozice a funkce autofokusu, musíte do menu. Vyvážení bílé a citlivost najdete hned na začátku menu. Nastavením měření expozice a autofokusu je však až na druhé obrazovce, způsob práce stabilizátoru dokonce až ke konci menu.
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Vlastnit ultrazoom je na jednu stranu lákavá myšlenka, avšak málokterý potenciální uživatel neznalý práce s dlouhými skly si uvědomuje, že udržet z ruky ohniska od řekněme 200 mm a výš, vyžaduje pevnou ruku a velmi krátké časy závěrky. Při nízkých základních citlivostech snímačů, kdy je šum na uspokojivé úrovni se ale často dostanete na hodnoty expozičních časů, které prostě z ruky udržitelné nejsou.
Nejdelších 432 mm zoomu Panasonicu FZ20 by bez stativu mohlo být docela neřešitelným problémem, nebýt optického stabilizátoru, jímž je aparát vybaven.
Stabilizátor je možno aktivovat ve dvou režimech: buď pracuje kontinuálně, tedy i při komponování záběru, nebo je při této činnosti vypnut a svoji práci začíná až v okamžiku expozice. Rozdíl docela dobře poznáte při pohledu do elektronického hledáčku. Kontinuální režim je charakteristický lehkým „plaváním“ obrazu na displeji – stabilizátor neustále vyrovnává chvění. V druhém pracovním módu zjistíte, jak se vám třese ruka, ale většinu snímků budete mít tak jako tak ostrých.
V souvislosti s obrazovým stabilizátorem je třeba uvést fakta na pravou míru. Stabilizátor Panasonicu DMC-FZ20 je vynikající technická „featura“ a podle prvních zkušeností funguje bezvadně. Budete-li však žít v představě, že s pomocí tohoto zařízení udržíte třeba vteřinové časy, jste na velkém omylu. Stabilizátor „jen“ popírá známou fotografickou poučku o udržitelných časech, rovných převrácenému ohnisku. To v praxi znamená, že při ohnisku například 100 mm byste měli udržet z ruky časy 1/100 s a kratší, při 400 mm ohnisku pak 1/400 s (raději 1/500 s) a kratší.
Jestliže optický stabilizátor představuje jakousi perličku na dortu, pak zbylé funkce patří mezi takříkajíc standardní vybavení digitálů vyšší střední třídy. Panasonic FZ20 disponuje obvyklými expozičními režimy P/A/S/M, plus nezbytnými motivovými programy pro méně zkušené uživatele. Na programovém voliči najdete také ikonku kytičky – makro. Ta vám ale přinese zklamání. V tomto režimu nelze ovlivňovat nastavení clony! Takže když budete mít málo světla, budete se muset spokojit s „plnou dírou“ a tím i velmi malou hloubkou ostrosti.
Naopak pochválit je nutno práci s externím bleskem. V menu lze nastavit jednak značkový externí blesk Panasonic, využívající TTL měření, ale také libovolný externí blesk, s nímž naděláte také mnoho parády. Nejlepší je samozřejmě blesk s vlastní automatikou. Jednoduše nastavíte na fotoaparátu clonu podle programu blesku, případně na pár pokusech zkorigujete nepřesnosti v citlivosti snímače vs. kalibrace blesku, a pak už jen fotíte.
Při práci s vestavěným bleskem lze využívat také korekce intenzity ±2 EV.
Jak již bylo uvedeno, Panasonic FZ20 je vybaven reálným histogramem a samozřejmě také histogramem v režimu náhledu snímků. Kromě toho disponuje také tzv. Reviw. Při focení se po stisknutí spodního tlačítka čtyřsměrného ovladače na LCD objeví náhled posledního vyfoceného snímku, u nějž lze volitelně zapnout blikání přeexponovaných míst. Skvělá funkce, není liž pravda? Proč ji ale vývojáři Panasonicu neintegrovali také do samotného režimu prohlížení fotografií, to mi opravdu není jasné…
Ať už se funkce nacházejí pod tlačítky přímého přístupu nebo v menu, měl by takto dobře vybavený fotoaparát umožňovat alespoň jedno uživatelské nastavení. Panasonic FZ20 bohužel ničím takovým nedisponuje. Po zapnutí jej sice vždy najdete v takovém stavu, při jakém jste jej vypnuli, ale to je vše, co pro vás z pohledu tzv. custom nastavení firma udělala.
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy
Předně je třeba uvést, že Panasonic FZ20 dosahuje výborného barevného podání. Vyvážení bílé funguje ve většině světelných situací velmi kvalitně i v úplné automatice. V problematických podmínkách (např. ve smíšeném osvětlení) se vyplatí použít dobře fungující kalibraci WB.
Ostrost obrazu dosahuje uspokojivých, dalo by se říci výborných hodnot – vezmeme-li v úvahu, že se jedná o širokorozsahový zoom. Jinak řečeno, v této třídě najdete jistě několik digitálů, které poskytují ostřejší obraz, avšak asi ani jeden z nich nebude disponovat dvanáctinásobným zoomem. Pozitivní je, že se firmware fotoaparátu nesnaží snímky zbytečně přeostřovat, takže použijete-li správný způsob doostření v počítači, dosáhnete uspokojivých výsledků.
Široké ohnisko sice poměrně dost soudkuje, nikoli ale více než běžné digitály. Nejdelší zoom oproti tomu poskytuje obraz bez sférického zkreslení. Objektiv kreslí téměř až do rohů, samozřejmě pokud jej aspoň o jeden stupeň zacloníte.
Jediným, a bohužel limitujícím faktorem snímací soustavy Panasonicu FZ20 není jednoznačně velký šum, jak se vyjádřilo mnoho účastníků v diskusi pod Prvním pohledem na tento fotoaparát, ale nepříliš dobře zvládnuté firmwarové zpracování obrazu. Komprese JPEGu bohužel bojuje s typickými záludnostmi, jako jsou jemné textury a přechody barev, takže například pro krajinářskou fotografii s jemnými detaily typu listí stromů nebo travnaté plochy nelze Panasonic FZ20 příliš doporučit. Přidáte-li navíc onen zmiňovaný vyšší šum v obraze, je velká škoda, že výrobce neumožnil fotit také do formátu RAW. Fotoaparát sice umí nekomprimovaný TIF, ale ten předčí JPEG pouze datovým objemem, nikoli však kvalitou obrazu.
 |
Míra šumu
Míra šumu není nejmenší, ale zároveň se jej firmware snaží udržet v solidních mezích. Jak je u digitálů obvyklé, největší neplechu tropí modrý kanál RGB, jehož odchylka způsobuje nepěkný barevný šum. Bohužel je zřetelně viditelný už při ISO 200. Otázka a zároveň malý apel na všechny výrobce zní: u kterého kompaktního digitálu s malým snímačem šum při ISO 200 vidět není? |
 |
Senzitometrická charakteristika
Křivka senzitometrické charakteristiky prozrazuje rozumné nakládání s využitelným rozsahem jasů, které je snímač a firmware schopen zpracovat. Panasonic FZ20 si nehraje na uměle dopočítané minusové hodnoty a přiznává velmi pěkných –4 EV. Také na druhé a dlužno dodat mnohem problematičtější straně – v nejvyšších jasech – může být uživatel spokojený. Plus 2 EV představuje vynikající hodnotu expoziční „pružnosti“. |
Naměřili jsme
Kromě pomalého startu přístroje, na kterém se podílí mechanika ultrazoomu, může Panasonic FZ20 směle soupeřit s nejrychlejšími digitály. Pohled na tabulku prozrazuje vynikající hodnoty ve všech ostatních parametrech. Jen malá poznámka: z technických důvodů byla většina časů naměřena při nastavení ohniska na nejširší zobrazovací úhel. Jakmile objektiv trochu více vyzoomujete, reakční časy se zpomalují.
| první snímek |
4,93 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,38 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
0,94 s |
| rychlé sériové snímání |
3,7 sn./s |
| počet snímků v rychlé sérii |
4 sn. |
| běžné sériové snímání |
2,1 sn./s |
| počet snímků v běžné sérii |
do zaplnění paměti |
měřeno s paměťovou kartou Panasonic SD, 512 MB ve formátu JPEG s nejnižší kompresí
Pokračování 4 / 5
Demosnímky
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Nebýt necitlivého zacházení s obrazovými daty a několika prohřešků ve způsobu ovládání, dal by se Panasonic FZ20 označit jako vynikající pětimegapixelový digitál. Bohužel kvalita obrazu je u jakéhokoliv fotoaparátu primární hodnota a ta se jako vynikající nazvat nedá. Lépe navržený firmware by jistě dokázal vyždímat ze snímací soustavy více detailů, více ostrosti a méně negativních artefaktů JPEGu, a samozřejmě i méně šumu.
I tak ale bude Panasonic FZ20 asi stále lákat mnoho potenciálních uživatelů svým obrovským rozsahem zoomu, doplněným dobře fungujícím obrazovým stabilizátorem. Vzhled zaměnitelný s jednookou zrcadlovkou se může také počítat, zvláště když nepříliš kvalitní obraz v EVF hledáčku se vidí až takříkajíc napodruhé.
Ale abych nebyl příliš kritický – Panasonic FZ20 jsem si při testování docela oblíbil. Je vidět, že firma, která se fotografickou tradicí chlubit nemůže, produkuje smysluplné přístroje. Ano, bude na nich ještě hodně práce, ale kdo je dokonalý? Model FZ20 je navíc prodávaný za velmi slušnou cenu a není divu, že zájem o něj je tak velký.
__________________________________________________________________________________________
|
 plusy
|
 minusy
|
|
kvalitní širokorozsahová optika |
šum při vyšší citlivosti snímače |
|
dobrá práce s externím bleskem |
chybí uživatelské nastavení |
|
velká výdrž akumulátoru |
firmwarové zpracování obrazu |
zdroj Panasonic, Praha
kontakt 236 032 511, www.panasonic.cz
cena 21 995 Kč vč. DPH
V novém čísle DIGI 7/2004, které vychází 29. listopadu, si můžete mimo jiné přečíst také článek Ostré oko, pevná ruka, kde představujeme Panasonic DMC-FZ20 v praktickém nasazení při focení architektonických detailů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně