Předem si dovolím čtenáře upozornit o čem tento článek je a není. Pochopitelně se nejedná o reportáž z Photokiny, na to – jak sami určitě uznáte – je už tak trochu pozdě, také to není souhrn všech novinek, které během pár dní spatřily světlo světa, současně to není ani přesný popis hodinu po hodině, co se událo na Photokině. Jedná se o osobní pohled na letošní veletrh fotografické techniky existujícího od roku 1950 a dojmy, které ve mně zanechal.
Photokina 2010 v číslech Letošní Photokinu zaplnilo 1 251 vystavovatelů z 45 zemí světa (60 % tvořil zahraniční podíl). Návštěvnost se očekávala na zhruba 150 000, podle neoficiálních zdrojů byla snad ještě vyšší. Vystavující se prezentovali ve dnech od 21. do 26. září. Jednalo se o 31. Photokinu. |
Novinky online
V případě Photokiny, jak je s jejím názvem často skloňováno, se jedná o největší veletrh fotografické techniky na světě, který můžete navštívit každé dva roky v německém Kolíně nad Rýnem. Během několika dnů, kdy veletrh probíhá, a poslední léta často i před samotným začátkem Photokiny se jednotlivý výrobci chlubí světu svými novinkami, kterými chtějí v následujících měsících dobýt trh. Photokině konkuruje pouze PMA (Photo Marketing Association), který se koná každoročně v Las Vegas.
V době internetu a okamžitému přístupu k novinkám pochopitelně není veletrh určený k tomu, abyste se na něm dozvěděli, s čím výrobci přijdou – to lze udělat z pohodlí domova na internetu za pár minut. Můžete si však na vlastní oči jednotlivé produkty vyzkoušet, setkat se se zástupci jednotlivých značek a nechat si tak i zodpovědět všechny vaše případné dotazy. Máte tedy dovoleno si osahat funkční modely či omrknout nefunkční prototypy (často hlídané nebo alespoň schované za prosklenou vitrínou). Tedy v případě, že máte dostatečně silné lokty a dokážete se přes tisícový dav k danému produktu probojovat. Následně také vyfotografovat přichystané scény či živá představení.
Doslova naslepo
Přicestoval jsem do Kolína nad Rýnem v úterý večer, vlastně až v noci a návštěva Photokiny se měla udát následující den. Přiznám se, že před cestou jsem vynechal přípravu a nezjistil si tak skoro žádné informace o vystavujících či rozmístění jednotlivých firem. Abyste mě pochopili, ne, že bych nechtěl, ale odlétal jsem den před uzávěrkou říjnového DIGIfota 10/2010, takže jsem měl více starostí s časopisem samotným, než s tím, kam se půjdu podívat. Jediné, co jsem tak stíhal, bylo prohlížení titulků různých webových serverů, abych byl alespoň částečně v obraze.
Z toho důvodu jsem neměl žádný pevný program na celodenní návštěvu veletrhu, tedy až na předem dohodnuté schůzky s českým zastoupením konkrétních firem. Zběžné povědomí o rozmístění jednotlivých značek jsem samozřejmě získal z orientačního plánku, mírně mě ale zamrzelo, že u každé haly byl plán pouze daných prostor a nikoliv ostatních hal. Ovšem přičítal jsem to spíše své nepřipravenosti, než chybě organizátorů… pro nás „nestíhavce“ by ale určitě přesnější plánek neškodil.
Chtít se taky kouknout
Největší hráči trhu měli pro sebe pochopitelně nejvíce prostoru. Například Canon a Panasonic si rozdělili celou jednu halu, pro mě překvapivě zabíraly stejný prostor jako Nikon, Olympus, Pentax, Epson a Casio dohromady. Tedy ne, že by zbylé firmy měly na ukázku méně produktů, i u jejich stánků jste mohli strávit notnou dávku času prohlížením novinek a vyzkoušením si vystavované techniky – ovšem vždy za předpokladu, že jste měli dostatečnou trpělivost, abyste se přes davy ostatních zájmeců k vytouženému produktu dostali. S vidinou toho, že za žádnou cenu nemůžu stihnout vidět vše v jeden den, zaměřil jsem se na konkrétní značky, ale zároveň jsem tak zřejmě přišel o zajímavá příslušenství třeba v oblasti studiové techniky či jiných doplňků – s tím se už člověk musí smířit.
Mnoho návštěvníků například chtělo vidět žhavou novinku od Fujifilmu – jejich předpředprodukční model FinePix X100 – a podle slov některých z nich se k němu téměř nebyla šance dostat. Možná jsem měl štěstí, kdy jsem využil dobu okolo oběda, a podařilo se mi to zhruba po minutě čekání v řadě. Nakonec ono zase na modelu, který vám vlastně dovolí pouze přepnout mezi elektronickým a optickým hledáčkem a který ani nemůžete sundat ze stativu a potěžkat v ruce, stejně nebylo moc co zkoušet. Každopádně na ostrý vzorek a jeho otestování se sám určitě těším. Podobně mě potěšilo i to, že Sigma konečně vydala zrcadlovku, která je svým rozlišením schopna konkurovat ostatním značkám. Posun na 14,6Mpx fotografií u modelu SD1 už stojí za pozornost. Ovšem uvidíme, jak to bude s dostupností fotoaparátu.
Za kinofilmem vpřed
Plno bylo všude – u Olympusu jste se mohli podívat na pískem zasypaný model nové vlajkové lodi digitální zrcadlovky E-5, který stále fungoval, nebo se klidně postavit na jeho konstrukci a přesvědčit se, že vydrží i vaši váhu. Jinými slovy – nejen v kompaktech se Olympus začal orientovat na odolná těla. U Canonu jste si mohli poslechnout přednášky, prozkoumat celou řadu modelů, Panasonic zase vsadil na 3D technologii…
Z vystavujících, které bych na Photokině nečekal, mě mile překvapila analogová přehlídka Lomography s hesly jako „Opusťte digitální nudu“ nebo „Odvažte se s lomografií“. Nesla se i v duchu jakéhosi poklidu vůči digitálnímu spěchu – byla zde připravena rozkládací křesla, ve kterých jste si mohli odpočinout a samozřejmě si prohlédnout modely, které Lomography prodává. Od hraček typu Lomo, přes Dianu, po panoramatické Horizony a to včetně rozšiřujícího příslušenství. Všechno tady křičelo „Analog není mrtev“. Nejen proto, že kinofilmový Horizont a Lomo vlastním, mě přítomnost tohoto stánku potěšila.
Kam se schovat před davem?
Canon, Nikon, Olympus, Pentax, Sony, Samsung, Panasonic, Casio, Leica, Hasselblad, Fujifilm, Sigma, Hama, Lowepro, Manfrotto, HP, Epson… Po hodinách chození je každý již značně unaven, protože proplouváte davy lidí, z nichž si příliš jedinců nedělá velkou hlavu, že jim stojíte v cestě. Takže jsem se s heslem „kdo uteče, vyhraje“ vydal do haly č. 1.
Tam se totiž konala řada fotografických výstav od prezentace fotografických škol, mezi kterými nechyběla ani opavský Institut tvůrčí fotografie Slezské Univerzity a ani zlínský Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati, po různé soutěže zaštítěné firmami jako Sony, Hasselblad nebo Canon. V prostorné hale bylo vůči ostatním doslova liduprázdno – ze začátku tam se mnou mohly být dvě desítky lidí, takže dostatečný prostor pro klid a odpočinek.
Nakonec, s vědomím toho, že jsem za středeční odpoledne vyčerpal své možnosti, jsem se odebral za brány Photokiny a poté zpátky do ČR. Cestou jsem přemýšlel o tolikrát omílaném smyslu podobných velkých veletrhů, které třeba u nás nemají naději. Jak už jsem zmiňoval na začátku článku, osobně spatřuji onu výhodu v možnosti osahání si konkrétního modelu naživo a ne pouze pročítání recenzí, jakkoliv podrobných, online.
Samozřejmě přínosné jsou i další značky a příslušenství, na které člověk nenarazí jak je rok dlouhý a zde je má všechny pod jednou střechou. Jen mít dostatek sil (a času) vše vstřebat. A poznatek, který jsem si z Photokiny odnesl? Předem domluvené schůzky byly kvůli možnosti se v klidu podívat a vyzkoušet novinky velmi užitečné; u ostatních stánků bylo nutné se k fotoaparátům prodírat davem s ne vždy stoprocentní šancí, že se k nim člověk dostane.
Závěrem bych zde rád poděkoval firmě Canon za pozvání na Photokinu 2010.