Vrstvy úprav, jak už víte z předešlých dílů, získávají svou masku automaticky, ať už ji využijete či nikoli. Tím se z hlediska maskování od ostatních vrstev liší. Za normálních okolností je tato automatická maska sice prázdná (bílá) a prozatím nemá žádnou maskovací funkci, je však už připravena pro případné pozdější využití.
Samotné vytvoření masky tedy nestačí – aby maska mohla plnit svou ochrannou funkci, je nutné nějakým způsobem definovat její vlastnosti.
Základní obecné principy a funkci masek ve spojení s vrstvami úprav jsem popsala v předchozí části – dnes doplním jeden z možných způsobů, jak masku vytvořit.
Definování vlastností masky
K práci s maskami má Photoshop mnoho nejrůznějších nástrojů a funkcí. Pro definování jejich vlastností však existují v zásadě jen dva základní možné přístupy: buď můžete vyjít z prázdné (prozatím nefunkční) masky a její vlastnosti definovat dodatečně (tuto možnost prozatím vynechám, protože editaci masek jsem se v rámci fotoškoly zatím nevěnovala) – nebo druhá možnost: funkční masku můžete vytvořit přímo, tj. současně s vytvořením vrstvy úprav. Právě o této možnosti dnes bude řeč.
Přímé definování vlastností masky
Jak tedy přimět Photoshop, aby namísto prázdné nefunkční masky (kterou byste museli později upravovat) vytvořil už rovnou nějakou konkrétní fungující masku? A jakým způsobem mu sdělit, jak má nová maska vypadat? Řešením je použití aktivního výběru.
Vytvoříte-li (těsně před vytvořením vrstvy úprav) výběr nějaké oblasti, kterou chcete ovlivnit, Photoshop bude tento výběr chápat jako „předlohu“ a použije ho pro vytvoření masky, takže nová maska převezme vlastnosti tohoto připraveného výběru.
A jak Photoshop pozná, které části mají být zamaskované a které ne? Jednoduše – při rozhodování o výsledné podobě masky totiž dodrží stejný princip, jaký při práci s výběry sami používáte: oblasti uvnitř výběru vyhodnotí jako části, se kterými chcete pracovat, a proto je nijak neomezí; naopak vnější/inverzní části výběru (doplněk) budou vyhodnoceny jako „aktuálně nepotřebné“ a budou zamaskovány, takže v těchto místech bude účinek vrstvy úprav blokován. Ať už výběr vypadá jakkoli, toto pravidlo bude vždy dodrženo.
max. velikost
počáteční výběr určuje výsledný účinek vrstvy úprav
Přítomnost aktivního výběru v okamžiku vytvoření vrstvy úprav je vlastně jedinou podmínkou, kterou je nutné dodržet, chcete-li s vytvořením vrstvy úprav získat současně i funkční masku. Nepřipravíte-li žádný výběr, Photoshop jednoduše nebude mít k dispozici „předlohu“, kterou by pro masku mohl použít – a nově vytvořenou masku prostě nechá prázdnou.
Shrnuto a podtrženo, celý postup vytvoření vrstvy úprav s funkční maskou obnáší jen dva kroky:
- vytvoření výběru
- a (ve chvíli, kdy je výběr aktivní) vytvoření požadované vrstvy úprav
Dva kroky pro vytvoření maskované vrstvy úprav
Po potvrzení dialogového okna zvolené funkce pak Photoshop automaticky převede aktivní výběr na masku, která bude součástí právě vytvořené vrstvy úprav.
V principu je tedy vytvoření funkční masky docela prosté. V praxi – jak už to bývá – je tato jednoduchost relativní, protože i zmíněné dva jednoduché kroky mohou za určitých okolností vyžadovat nemalé úsilí – základní výběr je totiž nutné připravit tak, aby splňoval zamýšlená očekávání – a to už tak snadné být nemusí.
Vztah výběr-maska je tedy přímočarý. Jaký připravíte výběr, takovou získáte masku. Čím přesnější výběr pro svou masku na počátku vytvoříte, tím méně práce pak budete mít při případném dodatečném ladění její finální podoby.
Jaký výběr, taková maska
A pokud jde o podobu výchozího výběru – ten může vypadat jakkoli. Můžete připravit jednoduchý výběr s jasně ohraničenými oblastmi, na základě kterého Photoshop vytvoří jednoznačně definovanou masku; můžete ale také vytvořit jakkoli komplikovaně vypadající výběr (např. pomocí funkce Menu/Výběr/Rozsah barev), který zajistí, že vytvořená maska bude v různých místech chránit či propouštět různě intenzivně.
Výběry i masky mohou mít různou podobu
Poslední zmíněný typ masky bývá označován jako tonální/jasová maska (protože kromě základní bílé a černé obsahuje také mnoho šedých tonálně odlišných oblastí; angličtina používá označení Tonal Mask, Luminance Mask, Brightness Mask apod.) a jejich podoba vždy nějakým způsobem kopíruje obsah původní fotografie.
Tonálních masek se dá dobře využít při selektivním ovlivňování vybraných částí fotografie, např. chcete-li projasnit pouze tmavé oblasti (ale světlé nikoli), chcete-li zatónovat pouze málo saturované oblasti (ale barevně syté oblasti už ne) atd.
Praxe a reálné možnosti
Z pohledu Photoshopu je celkem nepodstatné, jakým způsobem svůj výběr vytvoříte, důležitý je vždy pouze výsledek, takže pro jeho přípravu můžete klidně využít nejjednodušší výběrové nástroje, pokud dobře poslouží vašemu záměru.
Můžete však využít také jakýkoli jiný způsob (nebo kombinaci několika možností najednou), který povede k požadované podobě výběru. Pro komplikovanější výběry má Photoshop řadu různých funkcí a technik, které dokážou jeho výslednou podobu „vygenerovat“ na základě nějaké informace, kterou obraz obsahuje (barva, jas, jiná maska aj.).
Nejjednodušším nástrojem tohoto typu je už zmíněná funkce Barevný rozsah (Color Range), která vytváří výběry na základě barevných informací (zjednodušeně řečeno), naopak nejkomplexnější a uživatelsky nejméně „přátelskou“ funkcí je např. funkce Výpočty (Calculations), která dokáže jako základ pro novou podobu výběru použít téměř cokoli – barvu, jas, jinou existující masku, vrstvu, alfa-kanál aj., a to všechno navíc ještě umí podle různých kritérií vzájemně zkombinovat. Příprava výběrů tedy může zabrat pár sekund, ale také hodiny práce.
Ne vždy je však nutné věnovat přípravě výběru tolik energie. V praxi je často mnohem praktičtější místo přípravy vhodného výběru tuto fázi „přeskočit“ a potřebnou podobu masky doladit až následně, tj. přímo uvnitř příslušné masky. V těchto případech se počáteční výběr využívá (pokud vůbec) jen jako jakési hrubé orientační vodítko. Pro tento postup existuje mnoho dobrých důvodů; hlavní důvod je ten, že nástrojů pro práci s maskami je nesrovnatelně více, jsou mnohem flexibilnější a uživatelsky mnohem příjemnější, než nástroje určené pro práci s výběry. Rozhodnutí je ale v každém případě na vás – pokud pomocí výběrů zvládnete definovat všechno, co potřebujete, není důvod je nepoužívat.
A pokud jde o přesnost výběrů, nenechte se zmást! Výběry ve skutečnosti zdaleka nejsou tak nepřesné, jak se může z jejich „běhající podoby“ na první pohled zdát. Naopak – umí pracovat s pixelovou přesností, dokážete-li využít jejich skutečné možnosti. Práce s výběry je ale už další samostatná kapitola.
Dnes popsaný postup se sice týká pouze vrstev úprav, ostatní vrstvy ale samozřejmě také mohou mít svou vlastní masku. U ostatních vrstev (tj. u vrstev, které svou masku nezískávají automaticky) se sice Photoshop při vytváření masky chová mírně odlišně (je nutná větší spolupráce i pozornost ze strany uživatele), obecný princip definování masky prostřednictvím výběru však funguje u všech typů vrstev stejně: jaký připravíte výběr, takovou dostanete masku.