Často se setkáváme s fotografiemi o kterých bychom se chtěli dozvědět ještě něco navíc. Jméno autora už nám je třeba i povědomé, ale za jménem si nedovedeme nikoho představit.
Michal Němejc
Fotograf Michal Němejc (27) je absolventem Podnikatelské akademie a Czech Management Institute. Zvlášť pozoruhodné jsou jeho fotografie přírodních a architektonických scenérií. Najdete je v nejrůznějších propagačních materiálech, knížkách, ale i na internetových serverech o cestování. Působí také jako publicista a provozuje weby Krasyprirody.cz, Kamvpraze.info, Kokořínsko.net, Kalábrie.net a Fotografové.info.
U fotografa je jen málokdy zdůrazňovaná otázka fyzické kondice. Fotografie přírody, kterým se ponejvíce věnujete, obvykle dřinou jsou. Je to dřina?
Říká se, že pěkné krajinářské fotografie se musí vychodit, a je to pravda. Často se vracím na zajímavá místa několikrát, než se mi podaří přijít v ten správný okamžik. Vezmeme-li v úvahu ještě to, že nejlepší snímky vznikají často z hůře přístupných míst, pak člověk musí mít kromě trpělivosti i dobrou kondici. Někdy je nutné pro dobrý snímek i trochu riskovat, protože nejlepší pohledy se obvykle naskýtají třeba až za zábradlím vyhlídky, odkud lze často udělat mnohem lepší záběry, než má ze stejného místa většina turistů.
Co vše sebou nosíte?
Záleží vždy na tom, kam se chystám. Někdy vystačím s brašnou vybavenou jednou digitální zrcadlovkou s nasazeným základním objektivem Nikkor 16–85 doplněným polarizačním a přechodovým filtrem. Jindy přidám do batohu druhé tělo s teleobjektivem a přes rameno vezmu stativ, bez kterého se neobejdu zejména při focení vodopádů.Vzhledem k tomu, že se často pohybuji v hůře přístupných místech, tak se snažím nosit s sebou co nejméně fotografické výbavy.
Vylézt na Harrachovy kameny ve správné denní a klimatické době, to chce i správný odhad. Pokud vím, jde o hřebenový krkonošský vrchol, kde se počasí mění velice náhle. Škoda, že příběhy takových fotografií zná často jen fotograf sám.
Pro krajinářskou fotografii je velmi důležitá znalost zákonitostí přírody. Rozhodně důležitější než drahá technika za stovky tisíc korun. Pokud se dokážete sžít s přírodou a máte alespoň trochu cit pro kompozici, uděláte působivou fotografii i s nejlevnější zrcadlovkou či lepším kompaktem. Před každým fotovýletem vždy pečlivě sleduji vývoj počasí a pokud nejedu dál než 100 km od domova, tak si ještě předtím, než vyrazím, prohlédnu aktuální stav počasí na webových kamerách.
I přesto však nikdy nemohu mít stoprocentní jistotu, že až dorazím na místo, tak se počasí nezmění k horšímu. Když mi počasí nepřeje, alespoň si místo dobře prohlédnu a příště už neztrácím čas hledáním zajímavých kompozic. Snímek Harrachových kamenů je ještě z doby, kdy jsem fotit kompaktem Canon PowerShot G5, na který dodnes rád vzpomínám.
Mimochodem, nechybí vám jako publicistovi někdy větší prostor pod fotografií, nemáte chuť pod ně ještě něco dopsat?
Někdy mám chuť k fotografiím připsat i jejich příběh, ale nejlepší je, když snímky mluví samy a dýchá z nich ta správná atmosféra…
max. velikost
Západ slunce v Drábských světničkách
Z téhle fotografie mám pocit, že jste ji fotil v jediný možný čas, který to téma nabízelo. Zasněženo, vše bez lidí, neříkejte, že to byla fotka na „první dobrou“...
Drábské světničky navštěvuji vždy velice rád, protože z nich cítím tajuplnou atmosféru. Byl jsem zde snad ve všech ročních obdobích a vždy jsem nafotil pěkné, avšak tuctové snímky. Až v zimě se mi podařilo zachytit tajuplnou atmosféru tohoto místa, kterou navíc podtrhla obloha zalitá zapadajícím sluncem.
Jaký podíl vaší práce nad fotografií je práce u počítače? Někdy se i ta "atmosféra" dá dotvořit v fotografickém editoru. Jste příznivcem takového "domalování"? Jak to bylo v případě fotografie Praha v noci?
Osobně nejsem zastáncem velkých úprav ve Photoshopu a snažím se, aby fotografie byly vždy odrazem skutečnosti. To však neznamená, že bych do snímků vůbec nezasahoval. Naprostou většinu fotografií fotím do RAWu a následně provedu jen drobné korekce jako je úprava kontrastu pomocí křivek, případně doladím saturaci a nakonec snímek doostřím. Mnohem zábavnější než sezení u počítače je pro mne samotné focení v přírodě, a proto se vždy snažím vyfotit scénu tak, aby již vyžadovala jen naprosté minimum úprav.
Nejsem příznivcem dotváření atmosféry v počítači. A ani v případě fotografie „Prahy v noci“ tomu tak nebylo. V ten den jsem měl obrovské štěstí, protože když jsem dorazil na místo, celá obloha byla pokrytá hustými tmavými mraky, které se na malou chvíli protrhaly přesně půl hodiny po západu slunce, kdy je právě ta nejlepší doba na focení večerních snímků.
Jaký je pro vás ten „top okamžik“, ve kterém se musí stisknout spoušť?
Vždy je nesmírně důležité být v přírodě na správném místě a ve správný čas. Nejkrásnější krajinářské fotografie vznikají obvykle buď brzy ráno, a nebo chvíli před západem slunce, kdy se příroda ukazuje v úplně jiném světle, než ve kterém ji zná většina turistů. Výjimkou jsou dny, kdy se rychle mění počasí, a tak i v průběhu dne může mít fotograf štěstí na zajímavé světlo. Pak už jen stačí vnímat atmosféru, pozorně se dívat kolem sebe a ve správný okamžik zmáčknout spoušť. Ten správný okamžik může být například když mezi mraky na pár vteřin proniknou sluneční paprsky a dramaticky nasvítí okolní krajinu. „Top okamžik“ tedy často vytváří příroda sama.