Začínali jsme v Praze a končili jsme taktéž tam. Fotka se ale dá studovat v různých regionech, v českých i moravských, dokonce bychom mohli říct, že jejich rozvrstvení je vyrovnané. Praha, Ústí nad Labem, Opava, Zlín, Ostrava.
Není těžké si vybrat. Navíc opavský Institut tvůrčí fotografie (ITF) a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně nabízí možnost dálkového studia, kdy se stačí ukázat ve škole jednou za čas. Studenti opavského Institutu například dojíždí na výuku jednou za tři měsíce a takové studium se dá lehce skloubit s prací.
Poklepáním na fotografie se dostanete k jednotlivým článkům o školách, které jsme připravovali.
foto: Juliana Křížová, Jakub Vlček, Transcendence, UJEP
Profily škol
Je však pravděpodobné, že mladí lidé si nevybírají školu ani tak podle města, ve kterém budou studovat, jako spíš podle zaměření jednotlivých ateliérů. Nebo by to alespoň tak mělo být. A ani v tomto případě by však neměl být problém si vybrat.
České umělecké školy nabízí relativně širokou škálu zaměření. Zatímco pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP) láká všechny umělce, od kterých se předpokládá, že jejich díla jednou budou viset v galeriích, tak ateliéry ve Zlíně (Ateliér reklamní fotografie) a v Ústí nad Labem (Aplikované a reklamní fotografie) se specializují na komerci, módní fotografii apod. Jednou jejich absolventi budou svá díla publikovat v časopisech, firmy si je budou vybírat pro své kampaně, agentury a modelky od nich budou žádat krásné fotografie.
Jeden z ateliérů Katedry fotografie na FAMU – Ateliér Viktora Koláře – se pro změnu zaměřuje na dokumentární fotku. A do oblasti dokumentu bych se nebála zařadit ani opavský ITF, vzhledem k jejich dlouhodobým projektům (Lidé Hlučínska apod.). Stavba pedagogického sboru, ve kterém dominuje Jindřich Štreit, tomu taky napovídá. Sám Institut se ale jako dokumentární škola neprezentuje a je pravda, že řada jejich absolventů jsou dnes úspěšní reklamní a módní fotografové.
Foto: Vladimír Birgus, Miami, 2011, ITF
Proč nestudovat
Bohužel ostatní ateliéry se slévají do jedné „škatulky“ nespecifikovaného oboru neboli tvůrčího ateliéru. Studenti fotografie dostávají ve své tvorbě tolik prostoru, kolik jen potřebují a ještě o trochu více. Disciplína se na těchto školám příliš nerazí, jediná povinnost je odevzdat každého půlroku tzv. klauzurní práci, kterou se jednotlivec prezentuje před veřejností. A pak je na lidech, které takové výstavy navštěvuj, zda se mu to líbí či nelíbí.
Kritika klauzurních prací se objevuje u lidí stejně jako chvála. Zeptejte se sami sebe, jak se vám líbí práce studentů, které jste shlédli na semestrálních výstavách anebo třeba na Prague Photo festivalu, kde dostávají ateliéry taktéž prostor. Během působení na škole bývají studenti většinou obrovskými umělci, ale jakmile z tohoto „lůna“ vylezou a mají se uchytit na trhu práce, nastává problém. Kolik lidí si dnes kupují fotografii určitého umělce, aby si ji poté pověsily na zeď? Kolik běžných lidí investuje do fotky, když si ji lehce mohou udělat sami?
Foto: Barbora Fastrová, Práce, VŠUP
Nejen absolventi
Druhým problémem, kromě určité nezaměřenosti ateliéru, je počet „umělců“, kteří v nich studují. Není snad potřeba říkat, jak malá země jsme a jak to u nás s reklamou a s komercí obecně vypadá. Stejně tak snad není potřeba zdůrazňovat, že absolventi fotografických škol nejsou jediný fotografové v republice.
foto: Dan Vojtěch, UTB
Vždyť fotografem dnes může být opravdu každý, dokonce se dá říct, že mnoho těch, na jejich fotografie narážíme pravidelně v magazínech, žádné školy nevystudovali. A pak tu máme ještě různé kurzy, workshopy apod. zaměřené na studium fotky. I jejich účastníci by se třeba rádi fotkou uživili.
Představili jsme vám šest hlavních vysokých škol a jednu vyšší odbornou, kde lze fotku studovat. VŠUP přijímá do bakalářského programu zpravidla dva uchazeče, Katedra fotografie na FAMU pět, Fakulta umění a designu v Ústí nad Labem má tři ateliéry zaměřené na fotku a do každého přijímá každoročně cca pět uchazečů, ateliér Reklamní fotografie 10 uchazečů, ITF v Opavě dokonce 30 uchazečů každý rok, Ostravský ateliér Tvůrčí fotografie přijímá 8-10 uchazečů.
Mariana Drápalová, bez názvu, Ateliér tvůrčí fotografie v Ostravě
Každá katedra, kromě Ostravské, navíc nabízí magisterské studium, do kterého přijímá zpravidla dva studenty. Vyšší odborná škola grafická v Praze do oboru Fotografická tvorba a média bere 11 uchazečů. Ne každý samozřejmě studia úspěšně dochodí až do zdárného konce, ale kdybych brali, že všichni přijímaní se stanou po třech letech absolventy, vychází nám číslo vyšší než 100. Při takovém počtu se také lehce může stát, že práci v oboru neseženou, což se vlastně také často stává. Například můj kamarád, který vystudoval bakalářský obor na FAMU a poté magisterský ve Zlíně, dnes vyřezává nábytek.
Proč studovat
Zatím jsme zdůrazňovali pouze nevýhody fotografických škol v ČR, pojďme se ale podívat na jejich klady, není jich málo. Za prvé: je to kolektiv, ostatní studenti působící v ateliéru a to nejen fotografickém. Studenti často přichází do kontaktu taktéž s filmaři, grafiky, návrháři, což se jim v budoucnu může hodit.
„Jestli mi škola něco dala, tak jsou to kontakty na lidi,“ říká mi kamarádka, jenž vystudovala reklamní fotografii ve Zlíně a dnes si občas fotkou přivydělává, když některý z návrhářů potřebuje nafotit novou kolekci. Stejně tak jiný absolvent FAMU, který dnes sice v oboru fotografie nepracuje, ale když potřebuje jeho známý ze školy – filmař – nafotit plakát na nový film či reportáž z natáčení, vzpomene si na svého kamaráda z vedlejšího ateliéru. Kontakty jsou k nezaplacení a každý student by měl využít své působení na škole právě k tomu.
Stačilo, aby som letel, foto: Miro Švolík, FAMU
Zvučná jména v čele
Druhou výhodou mohou být možnosti, které studenti dnes mají. Tak třeba v rámci studia vycestovat do zahraničí a na místní umělecké škole mohou dokonce studovat jeden semestr. Např. nejlepší fotografové z Ústí nad Labem jezdí každoročně do Anglie. Dá se ale říct, že každá umělecká škola zprostředkovává nebo alespoň pomáhá svým studentům vycestovat za hranice. Většina škol taktéž studentům pomáhá s pořádáním výstav, a to minimálně tím, že jednotlivé ateliéry vlastní nějaký galerijní prostor. Neméně zajímavé mohou být pro studenty soutěže, workshopy, návštěvy výstav, kterých se pravidelně účastní.
V čele každého ateliéru většinou stojí známí fotografové, jsou to tzv. tváře toho ateliéry. Studenti v nim ale mohou nacházet vzory, mohou se od nich ledacos naučit. Opavský Institut vede Vladimír Birgus, za Ústeckým Ateliérem reklamní fotografie stojí Miroslav Vojtěchovský, druhý obor vede pro změnu Pavel Baňka, jednotlivé ateliéry na FAMU zase vedou takové hvězdy fotografie jako Viktor Kolář, Štěpán Grygara či Rudo Prekop.
Nehledě na to, že se v ateliérech často dostávají ke slovu i fotografové, kteří na něm sice nepůsobí, ale v rámci přednášek a workshopů se studenty pohovoří. Takto lektoroval studenty FAMU např. Václav Jirásek nebo Adam Holý.
A abychom to nezamluvili, tak čtvrtou výhodou vysokých fotografických škol je samotný diplom, který otevírá dveře do lecjaké firmy a který se krásně vyjímá v životopise absolventa. Samozřejmě, že bez šikovnosti a dravosti to nejde, takže diplom sám o sobě práci nezajistí. Jaký máte názor na fotografické školy vy?
Libuše Jarcovjáková, 2005, Madrid, Vyšší odborná škola grafická a střední průmyslová škola v Praze