DIGIarena.e15.cz

Putování po Aljašce (II.)

První část naší cesty jsme ukončili odletem z Katmaie a dnes se vydáme do N. P. Denali a dále pak po Denali Hwy do Paxsonu. Ale začneme pěkně po pořádku.

Popis první části cesty spolu s fotografiemi najdete v prvním dílu cestopisu.

Je 18. září a my se z N.P. Katmai vracíme do Anchorage, abychom pokračovali v naší cestě. Hydroplán nás dopravil do King Salmon, odtud, asi po dvou hodinách pokračujeme malým turbovrtulovým letadlem pro třicet cestujících do Anchorage. Celou cestu nás provází déšť a zatažená obloha.

V Anchorage přistáváme kolem půl páté odpoledne, místního času. Projdeme kontrolou a naše kroky směřují k místu, kde by se měly objevit naše zavazadla. Přibližně po půl hodině, kdy se naše kufry neobjevují, se jdeme informovat k výdejně zavazadel. Tam nám obsluha sděluje nepříjemnou zprávu, že naše zavazadla zůstala v King Salmon, ale že ještě dnes přicestují za námi. Máme si přijet po desáté hodině večer. S touto neradostnou informací se přesouváme do jiné části letiště pro auta.

Protože jsme čtyři, a auta nám na další dny mají sloužit i jako ložnice, vypůjčujeme vozy dva. Po dohodě se zástupcem autopůjčovny vybíráme asi půl roku staré Toyoty 4RUNNER. Jsou to robustní SUV, benzínové osmiválce s obsahem 4,5 litru, které se u nás na silnicích běžně nevidí. Půjčení jednoho auta na sedm dní včetně pojištění nás přijde na 740 USD. Při vyjíždění z půjčovny mi trošku působí potíže automatická převodovka. Levá noha hledá spojku, ale stále nachází brzdu.

Několikrát otisknuté čelo na předním skle mne náležitě vycvičí a po pár stech metrech se mi automat začíná líbit. Rozhodujeme se, že odjezd do Denali z časových důvodů odložíme na zítřek a odjíždíme se ubytovat do našeho známého hotelu Travel Inn, kde jsme přespali první noc po příletu z Frankfurtu do Anchorage. Po ubytování se vydáme na nákup potravin, potřebných pro naše další cestování. Kolem dvaadvacáté hodiny jedeme zpět na letiště. Bohužel, zavazadla nejsou. A nejbližší přílet letadla z King Salmon je druhý den v 10,55 hodin. Tahle informace opět převrací naše plány. Do Denali jsme chtěli odjet brzy ráno.

Ráno se plni očekávání přesunujeme na letiště. Ale ouha, ani tentokrát nejsme úspěšní. Máme přijet kolem půl druhé, to už kufry určitě přiletí. Pomalu začínáme pochybovat o tom, že ještě někdy svoje zavazadla uvidíme. I když fotoaparáty máme u sebe, bez kufrů dál cestovat nemůžeme. Máme tam stativy, nabíječky na baterie a další potřebné věci. Když pominu, že bychom měli vydržet bez oblečení a bez spacáku, tyhle věci jsou tak podstatné, že bez nich to prostě nejde.

Opět se vracíme do města. V půl druhé vcházíme do letištní haly. Ale opět nic. Prostě zavazadla nepřiletěla. Letadlu, které mělo kufry přepravit, praskla pneumatika. A z Anchorage do King Salmon museli vypravit letadlo jiné, s náhradní pneu. Přítel Rosťa je z toho tak zdrbnutý, že je nucen otevřít láhev s kořalkou a dát si „veselý kalíšek“, aby tyhle starosti v klidu přežil. Já nemohu, neboť můj spolujezdec má snad nejhorší vlastnosti, které chlap může mít. Je to naprostý abstinent a nemá řidičák.

Zavazadla přistanou v Anchorage v 16,30, ale ještě další hodinu a půl trvá, než se k nim dostaneme. Pak zjišťujeme, že stály někde na letištní ploše, a na část z nich pršelo. Můj spolujezdec Vašek, má vše promočené.

Po chvíli dohadování nám PAN AIR zaplatí noc v hotelu. Malá náplast na naše pětadvacetihodinové zdržení. Jediné, co nás trochu uspokojuje je, že celý den prší a tohle počasí by na fotografování vůbec nebylo. Po osmnácté hodině se vydáváme na cestu do Denali. Vzdálenost asi 400 km s jednou zastávkou na kávu překonáváme za necelých šest hodin. Před půlnocí zastavujeme v N.P. Denali na parkovišti poblíž vjezdu do parku. Přestalo pršet, je částečně zataženo a mezi horami na severu je vidět slabá polární záře. Připravíme si spaní v autech a uleháme.

Je 20.9. ráno. Po snídani, kterou připravujeme na výborném vařiči české výroby zvaným dřívkáč, se vydáváme na projížďku parkem. Mimochodem, dřívkáč nám sloužil výborně po celou naší další cestu a nedáme na něj dopustit.

01.jpg02.jpg
max. velikost | max. velikost
– | Canon EOS 10D, 300 mm; 1/250 s, F10; ISO 400
03.jpg04.jpg
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 40 mm; 1/100 s, F8; ISO 320 | Canon EOS 10D, 300 mm; 1/250 s, F10; ISO 400

Národní park Denali, obklopující nejvyšší horu severní Ameriky – Mt.McKinley (6 198 m), je nejznámějším národním parkem Aljašky. Byl založen v roce 1917, v roce 1980 se rozloha národního parku a zároveň rezervace zvětšila více než třikrát a dnes tedy činí 23 569 km2.Do parku vede jediná silnice, Park Road dlouhá 90 mil (144 km). Vlastním autem se dostanete pouze na míli 14,8, kde končí asfalt. Dále lze po Park Road cestovat pouze autobusem, tzv. shuttle busem. Ale protože je po sezóně a autobusy už nejezdí, dostaneme se s autem přibližně 30 mil do parku, ale k jezeru Wonder Lake nedojedeme. Tam je cesta uzavřena.

Kolem jedenácté hodiny vidíme prvního losa. Je asi 500 m od nás, na fotografování není ani pomyšlení. Dále pomalu projíždíme parkem. Je zataženo, pořizujeme pár dokumentačních fotografií parku. Po nějaké době vidíme přelétat přes cestu bělokury tundrové. Zastavujeme a jdeme opatrně fotografovat. Když ptáci odletí, jedeme dál.

06.jpg07.jpg08.jpg
max. velikost | max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 600 mm; 1/200 s, F6,3; ISO 400 | Canon EOS 30D, 600 mm; 1/250 s, F6,3; ISO 400 | Canon EOS 30D, 300 mm; 1/125 s, F8; ISO 320

Najednou za zátočinou vidíme na břehu nad cestou stát vysokého světlého psa. Hlavou mi probleskne: kde by se zde v divočině vzal pes? Ale ne, je to vlk. Statný vlk. Rychle zastavuji, vytahujeme fotoaparáty a pokoušíme se o pár snímků. Vlkovi se zřejmě my ani naše počínání nelíbí a odbíhá. Ještě nějaký snímek vlka v dálce a jedeme dál.

Přijíždíme k místu Polychrome Overlook. Na blízkém skalnatém vrcholu vidíme několik aljašských ovcí (Ovis dalli) s jehňaty. Rychlé rozhodnutí a už šplháme s fotovýbavou vzhůru do skal. Jde to ztěžka. Obtížný terén a hmotnost fotovýbavy nás unavuje. Ale začíná nám přát i počasí. Mraky se trhají a vykukuje sluníčko. Dostávám se na úroveň pasoucích se ovcí. Jedna, i s mládětem, pomalu při pastvě obchází vrchol skaliska a pomalu mizí. Ostatních asi 8 ovcí se přestává pást a ulehá k odpočinku. Jsou v mírném protisvětle, zato pozadí je vzdáleno několik kilometrů. Je to dobré, jen k ideálnímu snímku chybí postavení, vlastně položení ovcí. Nicméně nějaké snímky se podaří. Asi po hodině se vydávám na zpáteční cestu. Po nezbytném odpočinku jedeme dál.

09.jpg10.jpg
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 600 mm; 1/500 s, F9; ISO 320 | Canon EOS 30D, 420 mm; 1/500 s, F9; ISO 320
11.jpg12.jpg
max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 420 mm; 1/400 s, F9; ISO 320 | Canon EOS 30D, 32 mm; 1/30 s, F9; ISO 320

Po ujetí několika kilometrů vidíme na jednom místě zaparkováno několik aut na kraji cesty. Moose! Ano, na tohle setkání čekáme, setkání s losem. V řídkém lesním porostu vidíme samici losa a za ní postupujícího losího býka. Zvířata nám poodchází do hustšího porostu, fotografovat nelze. Po nějaké době býk vyjde z porostu, přechází na druhou stranu cesty a mizí v lesíku. Škoda. Jako malá náplast je několik snímků aljašské veverky. Je roztomilá.

13.jpg
max. velikost

Canon EOS 10D, 400 mm; 1/100 s, F6,3; ISO 400

Ten den už se nám nepodaří vyfotografovat žádné zvíře. Světla ubývá, přichází podvečer. Odjíždíme z parku do blízké vesničky Healy s tím, že se někde trochu „kulturně“ občerstvíme, Ale bohužel, je po sezóně. Všechny hotely a místa, kde bychom dostali kávu, jsou zavřena. A podle vývěsních tabulí, až do příští sezóny, to je do příštího roku. Vracíme se na naše nocoviště do parku. Ke slovu, tak jako ráno, přichází dřívkáč. Čaj a čínská polévka, to je naše večeře. Po deváté večer se v autech ukládáme ke spánku.

Další den ráno opět vyjíždíme do parku. Počasí nám moc nepřeje, chvílemi prší a padá sníh. Po několika hodinách brouzdání parkem opět vidíme u cesty stát několik vozů, vedle kterých postávají lidé s fotoaparáty. Přijíždíme blíž, a už z auta je vidět v porostu losí býk úctyhodných rozměrů. Býk si nás nevšímá, ulehá asi 50 metrů od nás, ale otočen zády. Přibližně za třičtvrtě hodiny se zvedá a odchází. Mezi stromy je vidět nějaký pohyb. Za okamžik se objevuje losice s mládětem. Samec ji obchází, ale fotografovat se opět nedá. Stojíme na cestě s připravenými fotoaparáty na stativech. Počasí je mizerné. Možná hodinu se nic neděje. Pak se jeden z nás ohlédne, a zjistí, že na druhé straně cesty mezi stromy stojí další los. To už jsme všichni v pohotovosti. Není tak velký jako ten předešlý, ale klidně stojí na místě a pozoruje nás. Otáčíme fotoaparáty a každý zaujímá postavení, které se mu jeví jako nejideálnější pro fotografování a už začínají cvakat závěrky. Po chvíli se dá los do pohybu. Vyskočí na cestu a přejde ji. Jde směrem k losici s mládětem. Ještě chvíli je vidět mezi stromy a pak zmizí. Nějakou dobu čekáme, zda se nevrátí. Ale nestalo se tak. Balíme a dál projíždíme parkem.

14.jpg15.jpg16.jpg
max. velikost | max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 420 mm; 1/100 s, F7,1; ISO 500 | Canon EOS 30D, 420 mm; 1/100 s, F7,1; ISO 500 | Canon EOS 10D, 190 mm; 1/100 s, F6,3; ISO 400

U odpočívadla Polychrome Overlook vidíme přelétat bělokury. Pořizujeme několik snímků, hejnko se zvedá a přelétá do protilehlého svahu pod skálou. Porost je vysoký a bělokuři v něm nejsou vůbec vidět. Ještě nějakou dobu projíždíme parkem, ale žádné zvíře, které by se dalo fotografovat nevidíme. Jakby se mohl někdo mylně domnívat, že vám zvěř na Aljašce sama skáče před objektiv, není tomu tak. Musíte mít štěstí, abyste na zvěř narazili a ani potom není vyhráno. I zde je zvěř plachá, i když ne tak, jak jsme na to zvyklí u nás. Ale určitě vám nepostojí na takovou vzdálenost před fotoaparátem, aby bylo možné fotografovat se základním objektivem.

Asi v půl šesté se rozhodujeme, že se vydáme na cestu směrem k Denai Hwy. Po pětačtyřiceti kilometrech, v místě Cantwell si dáváme pauzu a tankujeme. Protože nastává večer, najíždíme na Denali Hwy a asi po desíti kilometrech u cesty rozbíjíme náš tábor. Dál dnes nepojedeme. Kdyby se náhodou počasí zítra umoudřilo, cesta Denali Hwy vede totiž snad nejkrásnější krajinou Aljašky a fotografování zde si nemůžeme nechat ujít. Obvyklá večeře – čína a čaj, chvíli podebatujeme o nadcházejícím dnu a uleháme. Večer přestalo pršet a v noci se obloha vyjasní. K ránu se teploměr ukazuje mínus pět stupňů. Docela zima. Ani se nám nechce vylézt z teplých spacáků. Ale před sedmou jsme již venku. To, co se začíná před námi odehrávat, odsunuje touhu po teplém čaji a trochu jídla do ústraní.

Na východě se připravuje k vyhoupnutí se nad obzor slunce. Na protilehlé straně se do výše tyčí dva zasněžené vrcholy Mt.McKinley, které se začínají odshora zbarvovat do růžovofialova. Začíná nádherná hra barev. To už nás přešla veškerá ospalost a rychle vytahujeme nářadíčko. Asi do devíti hodin fotografujeme, pak vyjíždíme na další cestu. Ale každou chvilku zastavujeme a fotografujeme čarokrásnou krajinu, která vypadá, jako by ji namaloval malíř Boba Ross.

18.jpg19.jpg20.jpg
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 330 mm; 1/25 s, F11; ISO 320 | Canon EOS 30D, 350 mm; 1/60 s, F11; ISO 320 | Canon EOS 30D, 65 mm; 1/40 s, F11; ISO 320
21.jpg22.jpg
max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 58 mm; 1/125 s, F9; ISO 400 | Canon EOS 30D, 60 mm; 1/100 s, F10; ISO 400

Po několika hodinách a zastávkách se dostáváme k řece Nenana. Zde nás zaujme informační tabule, na které mimo jiné stojí, že kdo by se nějakým způsobem ocitl ve vodě, přežije maximálně dvanáct minut. Voda je opravdu ledová, ale jak zjišťujeme, losům to vůbec nevadí, klidně ji přebrodí z jednoho břehu na druhý.

23.jpg25.jpg26.jpg
max. velikost | max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 65mm; 1/125 s, F10; ISO 400 | Canon EOS 30D, 105 mm; 1/200 s, F10; ISO 400 |
Canon EOS 30D, 600 mm; 1/100 s, F10; ISO 400

Dále projíždíme pohádkovou krajinou. Projedeme jedno údolí a v zápětí se otevře výhled do dalšího, ještě krásnějšího. Po cestě asi třikrát vidíme stádečka divokých sobů karibu, ale naše nadšení pro fotografování vůbec nesdílí a odbíhají do bezpečné vzdálenosti.

33.jpg34.jpg35.jpg
max. velikost | max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 600mm; 1/500 s, F10; ISO 400
| Canon EOS 30D, 105 mm; 1/125 s, F10; ISO 400 | Canon EOS 30D, 105 mm; 1/60 s, F10; ISO 400

Po této cestě, která vlastně připomíná cestu polní a název Denali Highway je pro ni příliš honosný, vidíme dále aljašského dikobraza, který se vlastně jmenuje urzon kanadský (Erethizon dorsatum), aljašské veverky sbírající houby a několik orlů.

27.jpg28.jpg29.jpg
max. velikost | max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 100mm; 1/200 s, F10; ISO 400
| Canon EOS 30D, 32 mm; 1/160 s, F10; ISO 400 |
Canon EOS 30D, 105 mm; 1/160 s, F10; ISO 400

Cestu z Cantwellu do Paxsonu dlouhou 340 km překonáváme až večer, ale v žádném případě toho nelitujeme. Na nějakém štěrkovišti poblíž Paxsonu nacházíme místo na utáboření.

Je to vlastně paradox, ale díky tomu, že jsme museli v Anchorage jeden den čekat na zavazadla, měli jsme na tuhle část cesty nádherné počasí, které jsme si mohli jen přát.

Naše cesta ještě nekončí. Ve třetí, závěrečné části se dočtete, jak jsme pozorovali a fotografovali auroru borealis neboli polární záři, dále pak jak jsme z Paxsonu cestovali do Sewardu a navštívili N. P. Kenai Fjords s jeho ledovci a kosatkami.

30.jpg31.jpg
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 35 mm; 1/250 s, F8; ISO 400 | Canon EOS 30D, 92 mm; 1/200 s, F8; ISO 400
32.jpg36.jpg
max. velikost | max. velikost

Canon EOS 30D, 65 mm; 1/250 s, F10; ISO 400 | Canon EOS 30D, 105 mm; 1/250 s, F10; ISO 400

Popis první části cesty spolu s fotografiemi najdete v prvním dílu cestopisu.

Další článek



Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Asijský cestopis – Hong Kong za tri dni

Asijský cestopis – Hong Kong za tri dni

Hong Kong, mesto svetiel a trblietavých vitrín preplnených značkovým oblečením v ostrom kontraste s pouličnými predajcami – krajčírmi oblekov, garantujúcich výrobu na mieru do dvoch dní.

Pohádková krajina – skotský cestopis

Pohádková krajina – skotský cestopis

„Největším problémem Skotska jsou sami Skotové,“ říká král Eduard II. ve známém filmu Statečné srdce. Zatímco pro něj nejspíš problémem skutečně byli, pro nás, cestovatele, je naopak jejich odlišnost přitažlivá.

Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

Všichni slaví Silvestra, zatímco my sedíme v letadle směr Buenos Aires. Že už je Nový rok poznáme jen podle toho, že pilot v interkomu odpočítá od pěti do nuly, načež se ozve vlažný potlesk několika lidí...

Jak vzniklo Fripito – rozhovor s tvůrcem projektu

Jak vzniklo Fripito – rozhovor s tvůrcem projektu

Fripito je vcelku ojedinělý projekt českého autora Jana Březiny. Vyzpovídali jsme ho po oficiálním představení aplikace v zahraničí, konkrétně na veletrhu PhotoPlus Expo v USA.

Pojďme na chvíli s profesionálem do divočiny!

Pojďme na chvíli s profesionálem do divočiny!

Co má v batohu skutečný profesionální fotograf divoké přírody? Jaké používá triky a vybavení? Na to nám dnes odpoví britský fotograf Will Burrard-Lucas.

Dolomity: Krásné i smutné (cestopis)

Dolomity: Krásné i smutné (cestopis)

Dolomity jsou známy především jako italské velehory. Málokdo ví, že mezi horskými masivy došlo ke katastrofě. A ne k malé katastrofě, uprostřed hor se objevila tsunami..

Na otočku do New Yorku (cestopis)

Na otočku do New Yorku (cestopis)

Cestopis z pětidenního výletu do New Yorku s dvoudenní zastávkou v Londýně aneb jak se dá s minimem prostředků navštívit maximum míst v největší metropoli USA.

Cesta za sluncem

Cesta za sluncem

Rozvadov – Mnichov – Innsbruck – Trento. Rytmus, který zněl v itineráři nejednoho Čecha. Každoročně strávíme hodiny času na cestě za sluncem. Postáváme v sobotní zácpě v okolí Mnichova s ostatními odpočinku chtivými Evropany.