DIGIarena.e15.cz

Radek Burda bloguje: Jak nedělat fotografii úplně blbě

Život novodobých amerických nomádů ve fotografiích Davida Gardnera.

Z pohledu jisté množiny fotografů a jejich obdivovatelů existuje jediný způsob, jak udělat zářez do dějin fotografie. A to tak, že se odjede kamsi na konec světa a tam se najdou obludy.

Tedy nemusí to přesně být obludy ve smyslu oškliví lidé, naopak dnes jsou fotografové jaksi přirozeně vybaveni „humanismem podle příruček“, a tak vlastně naopak hledají krásné lidi. Jenže – neuražte se – víte, oni to pořád jsou jen „obludy“. Aspoň tedy já bych v těch kůžích „krásných lidí“ být nechtěl.

Klepněte pro větší obrázek
Don and Dorothy, Fulltimers, Outskirts of Canyonlands, UT, foto: David Gardner

Samozřejmě, že tahle teze je pro mnohé lidi urážlivá. Vždyť, zní od nich rozhořčeně, oni přeci pomáhají! Vždyť oni přece ukazují zdvižený prst na vředy společnosti a svojí prací odhalují pravdu. Oni přeci jezdí do Afghánistánu strhnout masku falešnosti burky! Reportér Ochlik statečně zahynul ve válce, která nebyla jeho, ale kam on šel proto, aby „přinesl svědectví“.

Někteří jistě ano. Ale, věřte mi, to někteří je neskutečně malá skupinka, do pár jednotek by šla dopočítat. Většina ostatních, to je pouhý byznys. Namazaný stroj, jak z dojetí či touhy či strachu či rozhořčení či uražení, či opovržení, či znechucení prostě udělat stroj na peníze nebo aspoň na svoji slávu. Pardon, slávu v uvozovkách, protože tihleti skauti vám nikdy neřeknou, že vyráží za slávou. Vždycky mají nějaký všelidský zřetel, něco jako když Batman se snáší ze střech a zachraňuje hlavní hrdinku v poslední vteřině před roztříštěním se na chodníku.

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Jerry and Ann, Full-timers | Ralph and Patsy, Campground Hosts, Singletree Campground, Boulder Mountain, UT, foto: David Gardner, 2×

Tohle hledání „ztraceného ráje“ je prostě hluboce zakořeněný lidský mýtus, s tím holt nic nenaděláme. Jen, kdyby… kdyby nebyl spíše obrovským kýčem. Byla to celá éra světové fotografie, která se dojímala sama sebou a svými globálními úkoly ukazovat lidstvu „nahého člověka“. Jenže tohle poselství fotografie v dnešní době je naprosto mrtvo. Doba velkých reportérů, ikon válečné fotografie, je dávno pryč a včerejší sláva je zasypána tunami písku. To jen u nás a u různých zpozdilých lovců „lidských hodnot“ zůstává potřeba pořád a stále na ty stále se opakující obrazy „objevů“ tleskat.

Kýč má tu výhodu, že nemusíte u něj myslet. Objevíte chudáky uprchlíky ve stanech bez teplé vody a pláčete. Nečeká se ostatně od vás víc. Dojímáte se nad sebou, jak pěkně se dojímáte nad Afričany, Afghánci, zotročenými Číňany a tak dál, a tak dál. Proto taky má kýč vždy více příznivců než vážná fotografie. Ale snad právě proto stojí proti kýči bojovat.

Klepněte pro větší obrázek
Jim, Full-timer, AZ, foto: David Gardner

Pro dnešek tak tedy učiňme a to způsobem positivním. Existují totiž i „lidské“ fotografie vyfocené přímo ze svého zápraží domu. Není třeba se štvát kamsi na konec světa za zuboženými a dojemnými, ale i tak lze „objevovat“. A dokonce ani nepotřebujete najít nějaká drastická neštěstí, jako jsou povodně, požáry, pouliční chlapecká prostituce, drogy mladistvých, cikánská doupata na Slovensku a všechny tyto opět banální kýče. Stačí obyčejní bílí lidé, kteří dokonce mají WiFi a Skype, a když si je pozvete na oběd, tak se třeba i zují a jedí příborem.

Pojďme se podívat na soubor fotografa Davida Gardnera: Život na kolech, noví američtí nomádi.

Jeho projekt je vlastně obyčejný. Jako stavební dělník se více jak třicet let pohyboval poblíž lidí, kteří vědomě zavrhli tradiční životní styl, tedy domov a hromadění majetku, a zvolili kočovnou existenci života na silnici v camperu.

Klepněte pro větší obrázek
Trailer, Blythe KOA Park, CA, foto: David Gardner

Není to neznámá a není to ani až tak úplně malá skupina Američanů. Za Velké krize ve třicátých letech bylo kočování běžnou společenskou situací. Česači celá padesátá léta se běžně stěhovali za prací podle toho, jak kde dorůstala plodina. Ostatně jedna z nejkrásnějších knih světa, Toulky s Charleym od Johna Steinbecka, je celá s láskou napsaným svědectvím o této skupině lidí.

A tento projekt vlastně je té knize velmi podobný. Ten soubor totiž – naštěstí v rozporu s „válečnou fotografií“ – nebouří, on nezdvihá prst a nementoruje co a jak děti, kam chodí do školy, co a jak obyvatelé těchto obytných vozů, kde se myjí a podobně. On jen prostě popisuje stav této subkultury, která není divná ve smyslu zvyků, je jen divná tím, že nemá barák. Jeho styl focení není najít ohavnost nebo naopak ztracený ráj. On jen dává výčet. A tím ale vytváří soubor – díky té jeho věcnosti – s neuvěřitelnou silou, tak dramaticky odlišnou od všech těch lovců senzací.

Dívejte se, vidíte totiž moderní a hlubokou fotografii, jakých se u nás pořád dělá ještě neuvěřitelně málo.

Klepněte pro větší obrázek
Roger Cathches up on Facebook, Quartzsite, AZ, foto: David Gardner
Klepněte pro větší obrázek
Dry Camping. Anza-Borrego, CA, foto: David Gardner
Klepněte pro větší obrázek
Rich & Renee (interior), Fulltimers and Campground Hosts, foto: David Gardner

Děkuji panu Davidu Gardnerovi za laskavé svolení k uveřejnění jeho fotografií.

Další článek




celkem 15 komentářů

Nejnovější komentáře

<a rel="nofollow" href="http://www.fotovandr… Standa 7. 11. 2012, 05:47
Omlouvám se za nepřesnst, bohužel je to celé… Standa 7. 11. 2012, 05:46
Člověk by to mohl brát i vážně, kdyby neznal… Standa 7. 11. 2012, 05:39
Opět výborný text od RB. Diskuse je výživná,… Schad 7. 8. 2012, 20:59
Mate pravdu, manyra je veš.. skryva se zejme… rabur 30. 7. 2012, 15:02

Další podobné články

Fotografie týdne: Nový Zéland - kostel dobrého Pastýře

Fotografie týdne: Nový Zéland - kostel dobrého Pastýře

Snímek o hvězdném nebi a mravním zákonu, který člověka dožene i na druhé straně světa. Obloha byla zdrojem nejen estetického úžasu, ale také obrazem přírodní přesnosti. Hvězdy se pohybují přesně, není možné jejich chod ovlivnit či změnit.

Martin Stranka: Umění a lidská tvořivost by neměly mít žádné hranice [rozhovor]

Martin Stranka: Umění a lidská tvořivost by neměly mít žádné hranice [rozhovor]

O vášni k fotografii, touze po sebevyjádření, obrazech, které se rodí v lidské mysli, ale také o té prozaičtější stránce života profesionálního uměleckého fotografa jsme si povídali s Martinem Strankou.

Fotografie týdne: T-K-A-C-Z aneb o pomíjivosti lidských výtvorů

Fotografie týdne: T-K-A-C-Z aneb o pomíjivosti lidských výtvorů

Snímek o tom, jak pomíjivá je lidská přítomnost, a co dovede příroda za pár let z „věčnými“ obydlími provést. Jedním ze zajímavých motivů katastrofických sci-fi filmů jsou katastrofy, při kterých vyhyne většina lidstva.

Časopis Popular Photography po 80 letech končí

Časopis Popular Photography po 80 letech končí

Fotografie týdne ve sněhu zasazená

Fotografie týdne ve sněhu zasazená

Snímek o sněhu, potopě světa a naději, která se skrývá pod viditelným povrchem. Asi každý zná biblický příběh po potopě světa (který má analogie v řadě okolních posvátných textech či mýtech), ve kterém je země zaplavena vodou a Noe, který je na své arše a nevidí žádné míso, kde by bylo možné přistát.

Video mapující 166 let titulních stran New York Times ukazuje prosazování fotografií

Video mapující 166 let titulních stran New York Times ukazuje prosazování fotografií

Fotografie týdne: Standing Out

Fotografie týdne: Standing Out

O snímku, který reflektuje, burcuje, angažuje. Ale také zve, mluví a nechává prostor k přemýšlení. Umění jako angažovaný projev lidského ducha bylo často předmětem jak diskusí nad samotným smyslem umělecké tvorby, tak také předmětem kritiky či vymezování se.

Takto vypadá pocta analogové fotografii

Takto vypadá pocta analogové fotografii