Zatímco profesionálové mají svoji digitální zrcadlovku Olympus od června 2003 v podobě modelu E-1, amatéři si na cenově dostupnější model museli počkat o více než rok déle, konkrétně na loňskou Photokinu. Nyní mají skutečně o čem přemýšlet, neboť několik progresivních konstrukčních prvků a zejména velmi konkurenční cena dělá z novinky E-300 atraktivní fotoaparát.
Předně je nutno zdůraznit, že Olympus tímto přístrojem rozvíjí svoji strategii 4/3, což definuje nejen velikost snímače s formátem 18 × 13,5 mm, ale i koncepci příslušných objektivů. Při testu jsme měli k dispozici základní kitový objektiv Zuiko Digital 14–45 (28–90 mm) F3,5–5,6 a profesionální Zuiko Digital 50–200 (100–400 mm) F2,8–3,5. Jak jste jistě postřehli, přepočet ohniskové vzdálenosti je u systému 4/3 velmi jednoduchý, totiž dvojnásobek.
Pokračování 2 / 6
Konstrukce a ovládání
Konstrukční devizou E-300 je kovová kostra a částečné hliníkové opláštění – všechny konkurenční modely v této třídě jsou plastové. V tomto směru byl výrobce důsledný, takže také bajonet objektivu je kovový. Jestliže Olympus deklaruje tělo jako kompaktní, rozhodně se nenechte zmýlit při pohledu na produktové snímky, aparát je dostatečně masivní a s konkurenčními modely si v tomto směru nezadá.
Dobré držení umožňuje zejména mohutný grip, pro zvýšení bezpečnosti proti vyklouznutí je dokonce opatřen výrazným výstupkem. Poměrně nízká stavba těla ovšem nenechá aparát spočinout hluboko v dlani, úchopové části aparátu jsou však proti vyklouznutí potaženy pryžovým potahem. Protiskluzová úprava svoji spolehlivou funkci prokázala v praxi při zvlhnutí drobným sněžením.
Rozdílem který je zřetelný na první pohled, je absence krytu optického hranolu v horní části aparátu. Olympus totiž přichází s inovací – soustava zrcadel, která směřuje obraz z objektivu do hledáčku, je umístěna v levé části těla aparátu. Tomu odpovídá i neobvyklý stranový pohyb sklopného polopropustného zrcadla. Pro ilustraci poznamenávám, že nahrazení optického hranolu zrcadly je zcela obvyklé u amatérských analogových zrcadlovek a není výjimkou ani u jejich digitálních protějšků (Canon EOS 300D).
Tím je zodpovězen i oprávněný dotaz na světlost hledáčku takové konstrukce, nijak se nevymyká standardu v této třídě. Nutno je ovšem upozornit na jeho zobrazování pouhých 86 % snímané scény.
Dnes již sice není pravidlem, že by zrcadlovky byly osazovány výhradně slotem pro CF paměťové karty. E-300 se ovšem této tradice drží a lze se tak pamětí vybavit v nejvýhodnějším poměru MB/Kč, který CF karty nabízejí. Zdrojem energie je samozřejmě Li-Ion akumulátor, jehož kapacita 1 500 mAh se ukázala v průběhu testu jako zcela dostatečná pro celodenní focení v exteriéru za teplot kolem bodu mrazu. Mimochodem se všemi ovladači bylo možné dostatečně přesně pracovat i v tenkých rukavicích, ne vždy ovšem naslepo s okem u hledáčku. Ale to může být otázkou zvyku a cviku.
Hmotnost řadí E-300 mezi konkurenčními zrcadlovkami na druhé místo za nejmenší a nejlehčí Pentax ist. Fotoaparát v kompletu s akumulátorem, kartou a setovým objektivem váží téměř 980 gramů. Pro ilustraci uvádím, že druhý používaný teleobjektiv ZUIKO DIGITAL 50 – 200 sám o sobě váží 1 kg a taková sestava si samozřejmě žádá upínání do stativu prostřednictvím konzoly na objektivu.
Tlačítka na těle
Z pohledu operativnosti ovládání si E-300 vede velmi dobře. Na těle je vyneseno deset přímých tlačítkových ovladačů s vlivem na expozici snímku, které pracují ve spojitosti s volícím kroužkem pod palcem pravé ruky.
Takto na těle E-300 najdete ovladače pro:
• režim blesku
• vyvážení bílé
• rozlišení a formát datových souborů
• korekci expozice
• způsob měření expozice
• režim zaostřování
• citlivost ISO
• zámek expozičních hodnot
• výběr ostřicího bodu
• uživatelsky volitelné tlačítko
Aktuální hodnoty jsou indikovány na LCD displeji, ty nejdůležitější i na pravé straně v hledáčku. Postrádáte-li samostatný stavový displej, je to tak, ale s E-300 se dost dobře obejde i bez něj. Méně zběhlým uživatelům digitálů jen připomínám, že z povahy zrcadlovky není možné komponovat záběr na LCD, ten slouží pouze k náhledům hotových snímků a v tomto případě právě jako indikátor stavových hodnot. Neznamená to ovšem, že by musel trvale „svítit“ – lze vypnout a při manipulaci s libovolným funkčním prvkem se zobrazí pouze jeho indikátor. Konstatuji, že tento model indikace je zcela přirozený a přehledný, samostatný stavový displej mi nijak nechyběl.
Dále uvádím popis činnosti alespoň těch ovladačů, u kterých si to jejich význam nebo specifická činnost zasluhuje.
Režim činnosti blesku
Blesk je u E-300 výhradně mechanicky výklopný, zcela automatická aktivace-vyklopení není možné.
Kromě jinak běžných režimů činnosti blesku je možná jeho synchronizace na druhou lamelu závěrky a po povolení v menu také jeho exaktní dávkování ve škále FULL, 1/4, 1/16, 1/64 bez ohledu na automatikou stanovené optimální expoziční hodnoty. Tato funkce je velkou předností při kombinaci externího a interního blesku, když takto lze stanovit míru doplňkového světla přímého blesku.
Samotná TTL automatika blesku pracuje velmi dobře, botka externího blesku středovým kontaktem spolehlivě synchronizuje i blesky jiných výrobců.
Korekce expozice
Automatikou stanovenou míru expozice je možné prostřednictvím tohoto tlačítka upravovat v nezvykle velkém rozsahu ±5 EV ve volitelných krocích 1/3, 1/2, 1 EV. Nastavení tohoto kroku se přenáší i do stupňování expozičního autobracketingu, který mimochodem automaticky aktivuje sériové snímání – způsobem podržení spouště se stupňované snímky nafotí v řadě, nebo jednotlivě. Pořadí snímání v bracketingu je vždy: optimální expozice – podexpozice – přeexpozice, změna možná není.
Zámek expozičních hodnot
Tlačítko expozičního zámku je velmi příhodně umístěno v nejtěsnější blízkosti palce pravé ruky. Jeho funkce je mimořádná v tom, že pro něj lze v menu samostatně nadefinovat libovolný způsob měření expozice nezávisle na způsobu měření při použití spouště.
Využitím této jeho vlastnosti lze prakticky nejrychleji reagovat na světelné podmínky v obraze a například při využití bodového měření zajistit rychlou a přesnou expozici konkrétního objektu zájmu.
Jednou z možných variant je ovšem i AUTO, kdy způsob měření při stisku tohoto tlačítka kopíruje hlavní nastavení platné pro spoušť.
Uživatelské tlačítko OK
Tlačítku OK, které slouží při práci v menu k potvrzování vybraných hodnot, lze pro režim snímání uživatelsky přiřadit funkci. Může zastávat „zkratku“ do menu k některé z funkcí, které nemají samostatný ovladač na těle. Má to logiku i praktický význam – typicky se sem hodí nadefinovat výběr DRIVE, tedy aktivace sériového snímání, časové spouště či bracketingu, nebo některé nastavení úprav obrazu, jako gradace, saturace, kontrast a ostrost. Co je ovšem obzvláště potěšitelné, z OK lze udělat klasické tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti. Nutno ovšem přiznat, že na rozdíl od obvyklého umístění takového tlačítka na zrcadlovkách, tedy na přední straně v blízkosti objektivu a prstů, jeho poloha vzadu dole vyžaduje ke stisku výrazný manévr celé ruky.
Rozlišení, komprese, datový formát
Rovněž změně rozlišení, míře komprese, resp. datového formátu je věnováno samostatné tlačítko na těle. U počtu zaznamenávaných pixelů lze zvolit ze sedmi hodnot, dostupný je nekomprimovaný TIFF a RAW. Nastavená hodnota zůstává zachována při přechodu na libovolný expoziční program, včetně asistenčních programů.
Snímky v RAWu lze konvertovat pomocí přiloženého softwaru Olympus Master, funguje také konvertor Photoshopu CS.
Pokračování 3 / 6
Funkce, vybavení
Z hlediska funkcí lze konstatovat solidní vybavenost. Aparát nabízí možnost přizpůsobit v ±2 stupních obvyklé parametry jako saturaci, kontrast a ostrost. Navíc pak tzv. gradaci, která posiluje nebo naopak tlumí projasnění celého snímku. Použití této funkce ovšem vyžaduje specifické podmínky, jinak se projevuje téměř jako efektový filtr. Velmi bohaté jsou možnosti úprav a uložení vyvážení bílé.
Aparát umožňuje fotografovat v obvyklých fotografických režimech P/A/S/M, pro dosažení správné expozice méně zdatnými fotografy nabízí i 19 tvůrčích programů.
Vyvážení bílé
Problematice vyvážení bílé věnovali konstruktéři u tohoto modelu velkou pozornost. Jednak je zde osm připravených předvoleb a u každé lze teplotu podání barev uživatelsky doladit v sedmi stupních směrem k červené, nebo modré. Další čtyři vyvážení lze uživatelsky nadefinovat, nechybí ani ruční kalibrace. U všech předdefinovaných hodnot se zobrazuje teplota chromatičnosti také přímo ve stupních Kelvina.
Výběr vyvážení je v praxi pohotový, neboť je mu vyhrazeno samostatné funkční tlačítko na těle aparátu. Tak jako u ostatních tlačítek, jeho stiskem se příslušná položka barevně zvýrazní na LCD a následně se požadovaná hodnota vybere kroužkem pod palcem pravé ruky.
Zajímavě se chová ruční kalibrace – vyžaduje dosažení správné expozice a aparát ji nezajistí sám je-li přepnut například v prioritě času nebo na manuální expozici. Automatika vyvážení pracuje velmi spolehlivě za dobrých světelných podmínek, respektive vyskytuje-li se ve scéně „skutečně“ bílá barva. Ve snaze dosáhnout optimálního vyvážení bílé lze použít WB bracketing, který přirozeně neexponuje třikrát, pouze uloží jediný snímek se třemi rozdílnými hodnotami teploty bílé. Nelze se zbavit dojmu, že z pohledu seriózního fotografování provázeného zpravidla další editací a zpracováním snímků, jde o poněkud naivní hru a mrhání paměťovou kapacitou.
Naopak ruční kalibrace je zcela namístě za špatného osvětlení nebo při nutnosti dosažení věrného barevného podání bez ohledu na barevnou atmosféru prostředí. Univerzálním řešením je focení do formátu RAW a následná úprava vyvážení bílé v přiloženém softwaru Olympus Master. Zde lze ladit teplotu osvětlení po 100 stupních od 2 000 do 10 000 stupňů kelvina, což je takříkajíc absolutní.
Zaostřovací systém
E-300 je vybaven zaostřovacím systémem TTL na principu detekce kontrastu. Využívá tří zaostřovacích polí, která jsou bohužel poměrně hodně blízko středu záběru. Ve výchozím nastavení procesor vybírá jedno ze tří zaostřovacích polí automaticky, přičemž algoritmus je těžko předvídatelný. Nepotvrzuje se totiž, že by volil oblast s největším kontrastem ani nejbližší předmět. Aktuální zaostřovaná oblast se v hledáčku zvýrazňuje červeným podsvětlením, podobné zobrazení použitého zaostřovacího bodu najdete i v náhledu pořízených snímků.
Aparát však fotografovi nic nenutí – pod palcem pravé ruky je tlačítko manuálního výběru zaostřovacího bodu, kterým lze hbitě potřebnou oblast vybrat s okem u hledáčku. Spolehlivost zaostření na zvolený drobný předmět se vzdáleným pozadím nebo pohybující se objekt má úskalí v tom, že oblast zaostření autofokusu je velmi jemně vymezena a snadno dochází k přeostření na objekt v jiné vzdálenosti od objektivu.
Co se týká režimu ostření, je na vybranou mezi jednorázovým, kontinuálním, manuálním a kombinovaným zaostřováním. Výběr je rychlý díky samostatnému tlačítkovému ovladači na těle. Při kontinuálním zaostřování je automaticky používán pouze středový zaostřovací bod. První zaostření po namáčknutí a případné první následné automatické přeostření je zvukově signalizováno, další přeostření již nikoli. Kombinované zaostřování doslova slučuje autofokus a manuální ostření, to je však možné jen při namáčknutí spouště. Dlužno poznamenat, že manuální zaostřování zde neznamená mechanické – zaostřovací kroužek objektivů Olympus Zuiko Digital je vlastně jen ovladačem motorků autofokusu. Na dobré funkčnosti to ale manuálnímu zaostřování nijak neubírá, naopak lze v menu například zvolit směr posunu zaostřované vzdálenosti v závislosti na smyslu otáčení kroužku, nebo nařídit přeostření na nekonečno vždy v okamžiku vypnutí aparátu.
Ultrazvukové čištění snímače
Vlastníte-li konkurenční digitální zrcadlovku, velmi dobře znáte problémy s prachem na snímači. Olympus E-300 naštěstí zdědil po prvním modelu 4/3 systému – E1 systém ultrazvukového čištění snímače. Před snímačem je umístěna transparentní membrána, která se v okamžiku čištění pomocí vysokofrekvenčního vlnění zachvěje a doslova setřese prach na samolepící pásku pod ní. Tu je pak po čase nutno nechat servisně vyměnit.
Ultrazvukový systém funguje skutečně bezvadně. Po celou dobu testování, kdy výměna optiky probíhala poměrně intenzivně, se nám nepodařilo pořídit snímek, na kterém by byla patrná stopa znečištění snímače. Dlužno dodat, že tato vlastnost představuje velkou konkurenční výhodu Olympusu.
Ostře sledovaná citlivost
Základním stupněm citlivosti snímače je ISO 100. Přestože hodnotu 100 samozřejmě preferuje automatika dá se říci, že v praxi lze bez výrazně rušivého nárůstu šumu běžně používat ISO 200. Při nastavení citlivosti na ISO 400 je již šum lehce patrný, ale v míře nesrovnatelně menší než u kompaktních digitálů s menším formátem snímače. ISO 800 a 1 600 je již ve sféře tzv. BOOST a je provázeno nárůstem šumu výrazným.
Při srovnání se zrcadlovkami s větším formátem snímače, se míra šumu při zvýšené citlivosti jeví jako vyšší. E-300 má v menu také volitelně spustitelnou funkci Redukce šumu, která se ovšem realizuje až při expozičních časech v řádu sekund.
Pokračování 4 / 6
Obrazová kvalita, testy
Rychlost
Rychlostními parametry E-300 nepatří ke špičce mezi ostatními konkurenčními amatérskými zrcadlovkami. Delší prodleva je již při startu, když čas náběhu do pořízení první fotky po zapnutí je celých 2,25 sekundy. Příčinou je však činnost protiprachového filtru – aktivuje se automaticky vždy po zapnutí aparátu či vzbuzení z režimu spánku a vyžádá si cca jednosekundovou prodlevu. Škoda, že výrobce tuto byť bohulibou činnost naprogramoval při startu fotoaparátu, kdy v rámci nepromeškání záběru jde často o desetiny vteřiny. Čištění může stejně dobře probíhat při vypínání nebo „usínání“ aparátu, kdy takříkajíc o nic nejde.
Pořízení snímku bez namáčknutí je mírně pomalejší ve srovnání se zrcadlovkami, při porovnání s digitálním kompakty samozřejmě vynikající. Rychlost reakce na stisk spouště po namáčknutí je prakticky neměřitelná.
Rychlost ukládání jednotlivých snímků je solidní, zejména prvních šest snímků uvolňuje buffer rychleji než za jednu sekundu, při dalším snímání se již tempo zpomaluje na 1,15 sekundy, což je také hodnota solidní. Uvedené hodnoty se vztahují na nativní rozlišení, JPEG s nejmenší kompresí, kdy velikost snímků je průměrně 4,8 MB.
Sériové snímání v testu předvedlo rychlost 3,1 sn./s, která je stejná ve všech datových formátech a bohužel omezena maximem čtyř snímků. Pro úplnost uvádím, že velikost souborů v RAWu je cca 13,5 MB, při jejich následné konverzi do JPEG softwarem Olympus Master vznikají soubory o průměrné velikosti 2,6 MB.
Naměřili jsme
| první snímek |
2,25 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,36 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
1,15 s |
| rychlost sériového snímání |
3,1 sn./s |
| počet snímků v sérii |
4 sn. |
Měřeno s paměťovou kartou CF Lexar Media 80×, 1 GB, v maximálním rozlišení ve formátu JPEG s nejnižší kompresí
Obraz
Při posuzování obrazové kvality na testchartech padne jako první do oka nízké pokrytí plochy zaznamenávaného obrazu hledáčkem 86%. Soudkovité zkreslení na nejkratším ohnisku 28 mm (eq. 35 mm kinofolmu) je výrazné, poduškovité a nejdelším konci rozsahu setového objektivu je prakticky eliminováno. To se nedá ovšem zcela říci o chromatické vadě projevující se především na krátké straně formátu, zejména pak v rozích. Tam se setkáte rovněž se slábnoucí ostrostí, ta se ostatně nedá označit za řezavou v celé ploše snímku. Vinětace je prakticky vyloučena.
Rozlišení při krátkém ohnisku dosahuje 1 700 lph, což není na zrcadlovku 8 Mpx právě přesvědčivý výsledek. Ne zcela zvládnuté je zpracování kontrastu u jemných detailů, například mozaiky na testovacím obrazci se slévají do efektu moaré. Firmwarové doostřování je v automatickém režimu přiměřené, v případě potřeby lze jehos úroveň uživatelsky ovlivnit.
 |
Testovací obrazec – nejkratší ohnisko
nejvyšší rozlišení
(Objektiv Olympus Zuiko Digital 14–45 mm, F3,5–5,6)
|
 |
Testovací obrazec – nejdelší ohnisko
nejvyšší rozlišení
(Objektiv Olympus Zuiko Digital 14–45 mm, F3,5–5,6) |
Z testu expozičního rozsahu vyplývá neobvyklý posun tolerance směrem k přeexpozicím s hodnotami –3,7 a +2,7 EV. Přesto se při testu aparát projevoval spíše jako expozičně opatrný a měl tendenci spíše podexponovávat. Trvalé nastavení +0,3 EV při plošném měření zajišťovalo spolehlivé výsledky, nehovořím samozřejmě o snímcích prosluněné zimní krajiny.
Barvy jsou aparátem reprodukovány poměrně sytě i bez režimu zvýraznění, pleťové barvy snesou i mírné zeslabení, samozřejmě v závislosti na zdroji světla.
Pokračování 6 / 6
Celkové hodnocení
Potenciální zájemce o digitální zrcadlovku může model Olympus E-300 zlákat praktickým tělem s dobrou ergonomií jak úchopu tak ovládacích prvků. Fotoaparát skýtá široký prostor jak pro práci s hloubkou ostrosti tak expozičními časy. Umožňuje pohotové změny způsobu měření s velmi progresivní funkcí tlačítka EV/AF lock a prostřednictvím úprav zpracování obrazu dává předpoklad doladění obrazového podání představám fotografa. V tomto směru jsou zcela nadstandardní možnosti vyvážení bílé.
`
Poněkud nižší kvalita základního objektivu se zrcadlí ve velice příznivé ceně celého setu. Nicméně ve standardu 4/3 dnes Olympus nabízí k využití celkem 9 objektivů a aparát je na jejich častou výměnu dobře připraven kovovým bajonetem a účinným ultrazvukovým protiprachovým filtrem.
Osmimegapixelové rozlišení je dostatečné pro pořizování velkých zvětšenin a o ty zřejmě zapálenému fotografovi půjde. Jistě bude pokukovat po kvalitnějších objektivech a každopádně přijde vhod datový formát RAW pro následné zpracování snímků. V praxi E-300 velmi dobře spolupracovala s kvalitnějším teleobjektivem, přiložený software Olympus Master je přehledný.
Mám-li aparátu něco vytknout, bude to poněkud nevyzpytatelný algoritmus výběru zaostřovacího pole a jejich těsná soustředěnost. Fotograf však vždy raději sáhne po manuálním výběru oblasti zaostření, což lze zvládnout s tímto aparátem poslepu.
Podobně záhadně se občas zachovalo stanovení expozice, když prakticky totožný záběr automatika krátce po sobě exponovala dost rozdílným způsobem. Snímkům obecně svědčilo zesílení expozice.
Na programovém voliči může někomu chybět poloha Custom pro uložení kompletní sady uživatelských nastavení, což se u aparátů vyšší třídy docela hodí. E-300 ovšem při vypnutí fixuje všechny naposledy použité volby a zachovává je při přechodu mezi jednotlivými expozičními programy.
Na adresu obrazového šumu nutno uvést, že BOOST režim, tedy ISO 800 a 1 600, je takřka za hranicí použitelnosti pro solidní snímky.
zdroj: Olympus C&S
tel.: 221 985 111, www.olympus.cz
cena: 32 990 Kč vč. DPH (SET)
Článek Všechny barvy Zlaté lyže v rubrice V akci s Olympusem E-300 si můžete přečíst v prvním letošním čísle časopisu DIGIfoto.