Jde o jedno ze dvou širokorozsahových skel pro D-SLR, jejichž ohnisko na dlouhém konci přesahuje 200 mm. Konkurentem je už jen Tamron, který si troufnul až na 270 mm. Celkově lze hodnotit konstrukci Sigmy jako výbornou, dílenské zpracování je skutečně příkladné. Na místě je tedy otázka: jak fotí?
Netřes se!
Než se však dostaneme k samotné obrazové kvalitě, je třeba popsat dva konstrukční prvky objektivu – začněme u zaostřování. Sigma 18–250 mm disponuje ve všech verzích pro každý podporovaný bajonet vlastním HSM motorem. To je samozřejmě pozitivní informace, protože toto sklo lze použít i s těly, která nejsou vybavena ostřicím motorkem – typicky Nikony D40/40x, D60 a nově i D5000. Zaostřování pomocí ultrazvukového motoru HSM v objektivu je tiché, nikoli však bleskové, což je důsledek konstrukce s otáčejícím se ostřicím prstencem. Pro běžného uživatele je ale rychlost zaostřování naprosto dostačující. Nejkratší zaostřovací vzdálenost je 45 cm, což s nastaveným ohniskem 250 mm odpovídá „pseudomakru“ se zvětšením 1 : 3,4.
Byl by doslova hřích takovýto objektiv nechat na pospas rukám, případně stativu uživatele, a nevybavit jej optickou stabilizací. Sigma to ví, takže ani tato vymoženost zde nechybí. Stabilizace pomocí plovoucích členů samozřejmě pracuje nezávisle na těle fotoaparátu a podle našich zkušeností dovoluje prodloužit expoziční čas o dvě až tři EV téměř vždy, při nejširším ohnisku si fotograf s pevným úchopem může dovolit i 4 EV.
Jako ve sklenářství
Optická konstrukce Sigmy 18–250 mm se skládá z 18 čoček ve 14 skupinách, jsou zde použity čtyři členy s nízkou disperzí (SLD) a tři asférické čočky. Samozřejmostí je použití vícevrstvé antireflexní úpravy jak na frontální čočce, tak i na zadním členu, kde má antireflexní potah zabránit odrazům světla od lesklého snímače digitálních zrcadlovek.
Všechna tato opatření mají jednoho společného jmenovatele – zajištění co možná nejlepší obrazové kvality. Té dosáhnete jednoduše, po zaclonění o dvě až tři clonová čísla.
To se sice snadno řekne, musíte si ovšem uvědomit, že při slabé světelnosti tohoto objektivu to obnáší clonit zpravidla na F11, takže počítejte s delšími časy závěrky nebo nutností používání vyšší citlivosti snímací soustavy. Objektiv se vám však po zaclonění odmění velmi solidní obrazovou kvalitou. Hrátek s malou hloubkou ostrosti si sice užijete jen na dlouhých ohniscích, berte to však jako daň z obrovského rozsahu optiky.
Do detailu
Standardně dodávanou tvarovanou sluneční clonu doporučuji důsledně používat v podstatě stále. Odcloněním zejména bočního protisvětla pomáhá zachovat dobrý přenos kontrastu tohoto objektivu, a vždy pak poskytuje ochranu přední čočce.
Zatímco při zcela zataženém tubusu zoomu – při nastavení na ohnisko 18 mm – dosahuje objektiv poměrně kompaktní délky 103 mm, jakmile pootočíte prstencem ani ne o čtvrtinu kruhu k nejzazším 250 mm, vysune se tubus o dalších 78 mm. Na tomto místě je třeba pochválit příkladnou konstrukci, která nevykazuje ani špetku vůle, zoomovací prstenec klade přiměřený odpor, pouze si musíte zvyknout na otáčející se ostřicí okruží. Prostřední díl tubusu objektivu výrobce opatřil potiskem indikujícím zvětšení optiky při různých ohniscích.
Obrazová kvalita
Přestože se Sigma 18–250 mm pro dosažení optimální kresby musí vcelku dost clonit (až na F11), velmi mile vás překvapí výborně zvládnutý přenos kontrastu. V praxi tak zjistíte, že nejdelší ohniska jsou na tom z tohoto pohledu pochopitelně hůře než protější konec zoomu, jejich kresba je však stále velmi dobrá. Bokeh hodnotíme jako průměrný, u tohoto druhu objektivu výborný snad ani být nemůže. Při focení v protisvětle někdy najdete na snímcích „prasátka“, důležité ale je, že nijak rapidně neklesá celkový kontrast fotografií. Objektiv má také dobře korigovanou chromatickou vadu, kterou sice na vysoce kontrastních hranách snímků najdete, avšak její míra odpovídá běžnému setovému zoomu. Míra vinětace je standardní.
Vinětace
Ačkoli jsem u zoomu s takovýmto rozsahem očekával u vinětace to nejhorší, výsledky testu mě docela mile překvapily. Pomineme-li nejkratší ohnisko, které rozhodně za vinětaci pochválit nelze, pak už s malým vyzoomováním se situace zlepší, aby si pak míru ztmavení rohů vůči středu obrazu v podstatě udržela s malými odchylkami téměř konstantní až do konce rozsahu. Budete-li clonit kvůli kresbě, nebudete mít problém ani s vinětací.
Graf vinětace
Sférické zkreslení
Ohnisko | 18 mm | 35 mm | 80 mm | 135 mm | 200 mm | 250 mm |
Sférické zkreslení | 2,08 % | -2,07 % | -1,73 % | -1,37 % | -1,21 % | -1,14 % |
Dalo by se říci, že „normální“ soudkovité až mírně vlnkové zkreslení na nejširším konci zoomu okamžitě po změně ohniska na 35 mm přechází v opačně prohnutý obraz s téměř stejnou číselnou hodnotou, byť s opačným znaménkem. Poduškovitou geometrii si pak objektiv s mírně se snižující hodnotou zachovává až ke koncovým 250 milimetrům. Celkové hodnocení ale musí být pozitivní – objektiv tohoto typu bez sférického zkreslení bychom ani nečekali, Sigma nás naopak překvapila poměrně přijatelnými hodnotami. Není třeba zdůrazňovat, že zkreslení není problém odstranit v počítači.