Před fotoaparátem se vždy nachází scéna, která se může stát fotografií. Její obraz prochází objektivem a otevřením závěrky při expozici rozhodnete o jejím zaznamenání. Naše rozhodování má dva aspekty. Jsou jimi obsah a forma. Obsahem je předmět sdělení nebo pocitová stránka. Formou jsou prvky designu, kompozice, technické provedení. Hledání obsahu a formy snímku je zásadní pro jeho kvalitu.
Fotografie, stejně jako ostatní vizuální umění, je sdělením něčeho někomu obsahem a interpretací (formou). Obsahem je: co chceme vyjádřit, například: starý pán na lavičce, Hradčany, děti si hrají, svatebčané, radost, bolest atd. Formou je: jak to chceme vyjádřit, například: volba výřezu fotografované scény a rozmístění prvků ve snímku, osvětlení, úhel záběru.
Fotografie (neupravená) je specifická tím, že je obrazem vybrané, reálné situace viděné objektivem pro okamžik expozice. To třeba pro malířství samozřejmě neplatí nikdy. Malíř může malovat podle svých představ velmi přesvědčivá díla. Fotografové nemají tolik možností pro modifikaci obsahů a jejich interpretací, proto musí hledat zajímavé objekty i jejich působivá podání včetně technického provedení, případně postprodukčních úprav.
Přesto, že fotografie zobrazuje scénu, která reálně existovala, není nezaujatým pohledem, ale subjektivním obrazem autorových myšlenek a pocitů. Autor musí zvolit obsah a formu zobrazení pro předání svého sdělení. I „čistá“ reportáž je obrazem myšlenek autora, protože vybral právě tyto záběry z mnoha možných. Fotograf nám vždy ukáže pravdu jak ji vidí on, což ovlivní zejména výběr obsahu. Přesvědčení o pravdivosti sdělení fotografií je stejně pošetilé jako víra v pravdivost samotných slov. O to důležitější roli hraje osobnost fotografa, případně zadání.
max. velikost
Při hodnocení je zde zcela dominantní obsah. Snímek se věnuje konkrétní události. Pozornost upíráme na to, co se na fotografii děje, nikoli na prvky designu a kompozici či úhel pohledu. Co fotit evidentně autor vyřešil dobře. Netečný muž v pozadí vnáší zajímavý prvek nadsázky.
Jednou z možností pro posouzení snímků je způsob, jak rozlišují mezi obsahem a formou. Ze strany obsahu posuzujeme na snímku zaznamenání věcí, lidí, míst s využitím daného neopakovatelného momentu (gesta, obloha atd.). Při posuzování formy bereme v úvahu rozdělení ploch a umístění předmětů, barevné a jasové podání snímku, hloubku ostrosti atd.
max. velikost
Po obsahové stránce můžeme říct, že jemný pohyb s křehkou květinou náleží křehké dívce. Formou je těsný výřez fotografované scény, třetinová kompozice místa, kde probíhal děj a tvář dívky mimo hloubku ostrosti, která izoluje hlavní motiv a zároveň jej doplňuje. Není podstatné, zda se jedná o aranžovaný snímek či nikoliv.
Po obsahové stránce je stejně legitimní pro emotivní fotografii rychle reagovat na dění před objektivem nebo celý den sestavovat aranžovaný snímek.
max. velikost
Typická aranžovaná fotografie. Autor nejprve našel téma, tj. předměty a potom pohled na ně. Opačně by to nešlo. Odzkoušení různých předmětů (v reálu nebo v hlavě) a pohledů na ně je v kontextu našeho tématu podobné jako když fotograf sleduje měnící se scénu, než vybere správný okamžik pro konečný snímek. V našem případě měnil scénu sám fotograf do konečné podoby a zaznamenal jí. Tuto fotku můžeme nazvat „Zátiší s ovocem“ a hlavní je zde právě to ovoce, neboli obsah.
Ve fotografii nelze oddělit obsah a formu. Na každé fotografii je něco nějak zaznamenáno. Něco je zaznamenání vybrané reality a nějak je způsob jejího zaznamenání. Obojí je tvůrčím vkladem autora, kterým vyjadřuje svůj záměr. Třeba dokumentární fotografie částečně omezuje individuální vklad autora co se týká formy. Podstatný je předmět. U abstraktní fotografie zase někdy vůbec nepoznáme, co je obsahem. Podstatný je způsob zobrazení.
max. velikost | max. velikost
Na prvním snímku je zcela dominantní obsah, který není zajímavý. Je jím jeden z možných pohledů na sportovní halu. Forma není povedená, prostě cvak s mohutnou žlutou plochou, kam se zapíchne pohled a téměř tam i skončí. Druhý snímek je jiným pohledem na tutéž halu. Obsahem je tedy opět sportovní hala, jiná její část, ale bez první fotografie bychom to nevěděli. Obsah není dominantní, dokonce není patrný, naopak dominantní je forma. Třetinová kompozice žlutooranžové plochy s jemnou strukturou diváka navede na diagonální křivku, která společně se vzorem na šedé ploše směřuje do pravého dolního rohu. Je to jak jsme zvyklí při čtení: od levého horního do pravého dolního rohu. Žlutooranžovou a modrou plochu vhodně odděluje neutrální šedá s liniemi a vzorem. Jedná se o komplementární barvy, které leží v barevném kruhu naproti sobě. Jsou kontrastní a dobře vyvážené, vytvářejí harmonii. Snímek jsem vyfotografoval ze stejného místa jako předchozí, ale delším ohniskem. V editoru jsou upraveny barvy a snímek mírně oříznut. Kdybych neměl dobrý obsah, nebyla by ani tato dobrá forma.
Téměř všichni „umějí fotit“ a přesto je takový rozdíl mezi fotografiemi. Většina masově vznikajících fotografií je informativního charakteru, navíc pouze pro autora. To je způsobeno v době digitálních přístrojů jednoduchostí pořízení snímku téměř bez nákladů. Autorů, kteří bez znalostí cítí kvalitní výběr obsahu a formy není mnoho. Ostatní se musí spolehnout na získané znalosti. Někdy může vzniknout velmi silný snímek bez přemýšlení, ale pouze náhodně. To je jiný případ než cílený výběr situace před objektivem.
max. velikost
Výraz ženy zaznamenaný ve správný okamžik a celkový rámec dělá tuto fotografii nesmírně erotickou. Ideální by byla dlaň mužovy ruky na rameni ženy, protože takto působí příliš nasvětlená ruka jako „pahýl“, ale bohužel se tak v daný okamžik nestalo. Emotivnost snímku tento nedostatek upozadila, respektive výraz ženy byl dominantní v rozhodujícím okamžiku. Vášeň je nejvýstižnější slovo popisující fotografii, respektive její obsah, který je dominantní.
U fotografie bývá z její podstaty rozhodující obsah i proto, že smysluplné použití technik zobrazení je omezené. Proč je klasický pohled z nábřeží na Pražský hrad tak frekventovaný? Protože hezčí kompozice s jasným sdělením a řešením není a vymyslet nějakou "originální" by nevedlo k pozitivní reakci u diváka. Na druhou stranu omezené výrazové možnosti nutí fotografy k hledání nových kompozic pro vyjádření svého pohledu na dané téma.
Zdá-li se vám článek hodně teoretický, máte pravdu. Pro fotografickou praxi však z něho vyplývá důležité sdělení, že hledání silných obsahů a působivých forem je zásadní pro emotivní fotografie.
Než vyrazíte s fotoaparátem, zvolte si užší téma. Tím omezíte nekonečné množství motivů, které rozmělní vaši pozornost. Užším tématem mohou být např. stromy, kostely, schody, květiny, dveře, vlaky, teenageři, senioři, ale i opuštěnost, láska, vášeň, bezpečí, hluk, rychlost, atd. Na zvolené téma se pak podívejte ze všech úhlů a vzdáleností, různými objektivy, v odlišném světle, různou expozicí s ohledem na kompoziční pravidla a případné záměry v postprodukční fázi.
Pokud jste pouze příležitostnými fotografy, nemyslím, že rodinu u moře budete fotografovat vleže, ze stromu, při východu slunce atd. Prostě myslete v rámci možností na přijatelný obsah se zřetelem na srozumitelnou interpretaci s přihlédnutím na základní pravidla kompozice.
max. velikost
Typická fotka z dovolené, kde dominuje obsah, respektive solidní zachycení okamžiku. Pravá ruka a kabelka nejsou ideální. Po interpretační stránce můžeme konstatovat: vhodný úhel záběru. Rovný, výše umístěný horizont, tedy více moře, které je tady důležitější, než obloha. Prostor ve směru pohledu ženy, solidně vyplněný snímek s dobře umístěnými hlavními prvky, ženou a vodní tříští.
Rozhodnutí co fotit a jak to fotit, neboli volba obsahu a formy, je pro fotografa poměrně složité, pokud chce emotivní snímek. Velmi dobrý fotograf vidí, co ostatní nevidí. Vidí předmět (obsah) včetně způsobu jeho interpretace (forma). Mojí zkušeností je, že zásadní roli hraje úplné zaujetí pouze na fotografování.
max. velikost
V hlavní roli je forma. Dokonce není patrné, co je obsahem snímku. Je to pohled kamsi do stropu. Podstatné jsou tvary, křivky, barvy, jasy, kompozice. To vše vytváří vizuálně velmi emotivní snímek. Na rozdíl od jedné z předešlých fotografií „Zátiší s ovocem“, nemůžeme nazvat tento snímek Zátiší stropu, ale např. Geometrie, Linky atd.
max. velikost
Jako v předchozím snímku je výrazovým prostředkem forma, v tomto případě linie, textura, stíny.
Nic víc a nic méně než fotograf, přístroj a téma je předpokladem pro fotografickou tvorbu, kdy se vyjadřovací prostředky stávají výtvarnými prvky, které mají ve snímku význam a hodnotu.