Vyrobte si vlastní ramenní opěrku pro digitální zrcadlovku

Výrobci speciálního příslušenství nabízí různé sestavy opěrných základen pro fotoaparát, avšak nezřídka za „speciální“ ceny a za mírného nezájmu inženýrů z levné Číny. Naštěstí je na internetu opravdu hodně návodů, jak si vyrobit nějakou vlastní stabilizační opěrku. Vždyť na tom nic není. Stačí kus dřeva, kovové tyče nebo PVC trubky...

Po přečtení mnoha zajímavých nápadů jsem chtěl vyrobit ramenní opěrku, která by sloužila jako pevná základna pro zrcadlovku i jako nosná konstrukce pro další příslušenství, současně by se dala držet jen v jedné ruce a materiál by byl snadno dostupný. Nic složitějšího. Představím vám jedno z opravdu velmi jednoduchých řešení, ke kterému stačí běžně dostupné součásti jako řídítka z bicyklu, hliníková tyč nebo plastové prkénko na zeleninu. Zkrátka „co dům dal“.

Postup je opravdu jednoduchý

Nejprve jsem úhlovou bruskou zkrátil stará hliníková řídítka na příjemnější rozměr 30 cm. Tedy pro mne tak blízko, aby se fotoaparát moc nepřevažoval ani při držení jednou rukou. Na řídítka jsem našrouboval obyčejné rovné cyklistické rohy. Čím delší, tím lepší pro uchopení.

Jako hlavní základnu pro fotoaparát jsem vybral hliníkovou tyč. Ferona sice vyrábí mnoho rozměrů, ale jen některé vám zkrátí na rozumnou velikost. Hledal jsem přitom kompromis mezi pevností a hmotností. Nakonec jsem vybral rozměr 5×40×500 mm. Pro veškeré spoje jsem jednoduše použil šrouby a matice. Do řídítek i do hliníkové tyče jsem proto navrtal díry v rozumných rozestupech, abych mohl podle délky objektivu a odpovídajícího těžiště celé sestavy měnit pozici fotoaparátu na opěrce.

Uznávám, že to nebude příliš operativní, zato pevné a levné. Mnohokrát jsem si při tom vzpomněl na moudrou poučku „dvakrát měř a jednou řež!“. Čím více děr, tím více variability a méně hmotnosti, avšak pozor na pevnost. Podobně jsem pak provrtal i zinkovou destičku pro příslušenství. Ta už byla z výroby děrovaná, ale na stativový šroub málo. Pilníkem jsem jí trochu srazil hrany. Zručný jsem při vrtání, řezání ani broušení sice nebyl, ale některé chyby naštěstí zamaskovalo následné barvení odbornou firmou do stylové černé barvy.

Lekce z ergonomie

Samotná hliníková tyč opřená o rameno není moc pohodlná – pod tíhou výbavy tlačí a fotoaparát není v úrovni očí, takže je nutno ohýbat nepřirozeně krk. To vyřešila ramenní zarážka s výstelkou. Inspiroval jsem se opět návodem na YouTube, kde uživatel „Kimandcris“ použil obyčejné plastové kuchyňské prkénko.

S materiálem se dobře pracuje. Rozříznutí úhlovou bruskou a stejně tak ohnutí horkovzdušnou pistolí byla překvapivě otázka pár minut. Zřejmě jsem to trochu uspěchal, protože se v ohybu vytvořily trhlinky a hrany začaly trochu stékat, ale na tuhost to nemá vliv. Uříznutou plastovou desku jsem také provrtal, abych ji šroubem připevnil k hliníkové tyči. Vyvýšení celé sestavy na rameni jsem provizorně řešil různě přivázanými vycpávkami, dokud mi zkušenější žena s šicím strojem nezašila elegantně molitan do batohoviny, která jde na opěrku krásně navlíknout. 

Zkušenosti z praxe

Fotoaparát se k opěrce elegantně připevní stativovou redukcí. A protože je to oboustranná redukce, není problém zespodu současně připevnit stativovou destičku a získat tím hned i stabilizovanou základnu na stativu. Veškeré příslušenství jako například mikrofon, blesk, malý reflektor, apod. je možné libovolně umístit podle vyvrtaných děr na destičce. Těch mimochodem není nikdy dost. Pro přidání destičky s předvrtanými otvory stačí pár vteřin a jeden imbusový klíč.

Sestava je po rychlém složení velmi pevná. Hliníková tyč se prohýbá jen při opravdu silném stlačení. Osobně rád používám i ruční manuální ostření, takže mě potěšilo, že se dá vše pevně držet i jen jednou rukou. Ramenní vycpávku je trochu zapotřebí přizpůsobit na míru tvaru ramene a výšce krku.

Výsledek pochopitelně nesrovnávám s produkty specializovaných výrobců. Jistě by se dala udělat celá řada věcí i v domácích podmínkách lépe. Já chtěl jednoduše pevnou a zároveň částečně variabilní ramenní oporu pro těžší fotoaparát s příslušenstvím, a to se podařilo. Výsledná cena (nových) použitých součástí u této sestavy sice není úplně zanedbatelná, ale pokud se vám podobně jako mně válí některé z těch věcí ve skříni a nepotřebujete třeba černou eloxaci hliníku, bude vám jistě stačit i menší rozpočet. Improvizovat se dá všemi dostupnými materiály. V diskuzi pod článkem se můžete pochlubit vašimi zkušenostmi.