Příznivci značky Olympus z řad profesionálů a pokročilých amatérů čekali na model E-3 velmi dlouho a prokázali mimořádnou trpělivost: není divu, vždyť E-1 byl vůbec první fotoaparát standardu 4/3, vyrábět se začal už v létě roku 2003 a od té chvíle začal v překotné době poněkud zastarávat. Nechtěl-li se o vyspělé uživatele Olympus definitivně připravit, s novou zrcadlovkou už prostě přijít musel. Od poloviny října roku 2007 je novinka E-3 mezi námi – a navazuje na všechno dobré, čím se zrcadlovky této firmy kdy vyznačovaly, tedy s výjimkou malých rozměrů.
Základní technické parametry
- snímací prvek: Live MOS, 17,3 × 13,0 mm, 10,1 MPx
- optický stabilizátor: ano
- max. výst. rozlišení: 3 648 × 2 736 bodů
- záznamový formát: JPEG, RAW
- paměťové médium: CompactFlash I, CF II, Microdrive, xD PictureCard
- objektivy: standard 4/3
- LCD displej: úhlopříčka 64 mm, 230 000 obrazových bodů, výklopný a otočný
- možnosti napájení: akumulátor Li-Ion, síťový zdroj
- video: není
- rozměry a hmotnost těla: 142,5 × 116,5 × 74,5 mm, 910 g
Zatímco E-410 je nejmenší digitální zrcadlovkou na světě, E-3 si svými rozměry a hmotností nijak nezadá s konkurencí vybavenou větším (APS-C) čipem – dokonce i tady bude patřit spíše k větším a těžším typům. Samotné tělo s akumulátorem váží 910 gramů, spolu s objektivem Zuiko Digital 12–60 mm F2,8–4 ED SWD už se hmotnost vyšplhá na 1,5 kilogramu. Část uživatelů bude jistě pokládat velké rozměry za výhodu (alespoň se přístroj lépe drží, je snazší udržet dlouhé časy). Na druhou stranu tím ale padá hlavní výhoda menšího čipu, kterou má být právě možnost dosažení menších rozměrů přístroje.
I díky velkým rozměrům má tělo výbornou ergonomii, velmi dobře se drží, podobně jako konkurenční zrcadlovky stejné třídy. Kupodivu ještě lepší držení měl předchůdce E-1, zejména kvůli lépe tvarovanému gripu, přestože celkovými rozměry byl o malinko menší.
Displej má standardní rozlišení 230 000 obrazových bodů, svůj jas automaticky přizpůsobuje okolnímu osvětlení. Je otočný, a protože je zrcadlovka vybavena i režimem Live View, snadno můžete pořizovat záběry od země či nad hlavou. Tlačítka pod displejem jsou dostatečně zapuštěná, nedochází k jejich náhodnému stisknutí.
Tělo vyrobené z magnéziové slitiny je odolné vodě a prachu. Celkově působí velmi odolným dojmem, stejně jako objektiv 12–60 mm. Od setových objektivů konkurence jej odlišuje nejen cena (oficiálně téměř 33 000 Kč), ale také konstrukce, která je rovněž vodě a prachu odolná.
Písmena SWD v názvu objektivu označují nový ultrazvukový mechanismus ostření, který by měl být extrémně rychlý, s prakticky okamžitým dosažením plné rychlosti a podobně bleskovým zastavením.
Příjemný je na E-3 jemný chod spouště a velmi tiché klapnutí zrcátka, obojí by mělo zmenšit nebezpečí roztřesení snímku, tichý chod navíc umožňuje použít přístroj i tam, kde by hlasité cvakání bylo na obtíž. E-1 byla sice ještě tišší, i tak je ale zvuk ve srovnání s konkurencí velmi málo rušivý.
Většinu parametrů snímání nastavujete pomocí tlačítek a dvou kruhových voličů. Každé z tlačítek vlevo od hledáčku slouží pro dvě funkce – kruhovým voličem nastavujete jednu z nich. Kombinací prostředního tlačítka a kruhového voliče přepínáte i mezi režimy – programovou automatikou, předvolbami času a clony, plným manuálem. Samostatný přepínač režimů, který byl na těle E-1, bohužel musel ustoupit zvětšenému stavovému displeji.
Tlačítkem a kruhovým voličem vybíráte také režim autofokusu – není to moc pohotové, režimů je totiž celkem pět (AF, AF-C, MFAF, MFAF-C, MF). Naštěstí na těle najdete také tlačítko Fn, v menu mu můžete přiřadit jednu z deseti funkcí – já jsem pro test zvolil právě jednoduché přepínání mezi autofokusem a manuálním ostřením. Rychlé přepínání jedním stiskem tlačítka je výborné, pravděpodobně vinou chyby ve firmwaru ale nefunguje dokonale: jakmile se zrcadlovka přepne do úsporného režimu, po opětovném probuzení už nelze tlačítkem Fn přepnout z MF na AF (opačný směr z AF na MF funguje bez problémů).
Jinak jsou ale možnosti nastavení parametrů přímo, bez vstupování do menu, nadstandardní. Na přední straně přístroje najdete tlačítko pro náhled hloubky ostrosti, na zadní jiné pro aktivaci stabilizátoru obrazu – E-3 je totiž vybavena stabilizovaným čipem, stabilizaci tedy máte k dispozici s jakýmkoliv objektivem.
Pomocí jednoho z tlačítek vlevo od hledáčku volíte dokonce i režim blesku, například pomalou synchronizaci nebo synchronizaci na druhou lamelu. Výsledek se pak zobrazuje mezi dalšími údaji na stavovém displeji, na kterém ale naopak nenajdete informaci o nastavené hodnotě citlivosti. Tu naštěstí máte spolu s dalšími expozičními parametry k dispozici v hledáčku. Hledáček sám nabízí dostatečně velký a poměrně jasný obraz. Velikostí se přímé konkurenci zcela vyrovná, jasem téměř. Vedle hledáčku najdete kolečko pro nastavení dioptrické korekce a také páčku, kterou ovládáte clonu uzavírající okulár. Uzavření okuláru využijete třeba při fotografování ze stativu – parazitní světlo pronikající hledáčkem by jinak mohlo zmást čidla pro měření expozice.