Následující série fotografií přesto určitě neurazí (jejich autoři povětšinou fotit umí, a to velmi dobře) a byť byste řadu z nich možná zavrhli s označením jako kýče, je tu šance, že při troše vůle dokážou vyvolat ve vaší mysli náladu odpovídající zachycené atmosféře. V tom je jejich síla.
Slovo „nejlepší“ přesto v kontextu tohoto článku nevnímejte jako výběr toho zaručeně nejlepšího, co by se na základě rozhodnutí odborné poroty hodilo zařadit do kalendáře líbivých krajinek. Jsou to nejlepší snímky proto, že je tak vnímali ti, kdo je umístili do naší Galerie, aby se prostě pochlubili. Nejlepší z toho, co viděli, co byli schopni zaznamenat a co se odvažují vystavit. Nejlepší pro naše čtenáře.
Jestli náš výběr něco spojuje, je to výpověď o letošním létu, o místech, kde jste byli a která na rozdíl od vás ostatní neviděli. Nesoupeříme zde o to, kdo pořídil lepší fotku, nýbrž o to, komu se podařilo zachytit jakéhosi ducha místa – pocit panující na konkrétních zeměpisných souřadnicích v okamžiku, kdy autor fotografie mačkal spoušť. Je to výběr subjektivní, nicméně k vaší konzumaci nabídnutý dobrovolně a je pouze na vás, zda se rozhodnete skrze jeho obrazy porozhlédnout po okolním světě.
Častým motivem je cesta mizející ve svých zákrutách a perspektivách, snad jen proto, že po ní zkrátka jdeme, když zrovna fotíme. Ovšem ještě častějším atributem většiny snímků je možná překvapivě mlha. Jako by ty naše cesty vedly do prazvláštní nejistoty.
Ráno v terénu (foto: Promart)