Níže uvedené výtky vůči začátečníkům se samozřejmě týkají všech fotografů – pokud si myslíte, že profík fotí jenom dobře, tak to rozhodně není pravda. I u profesionálního fotografa byste našli celou řadu nepovedených fotografií, on je ale veřejně neukazuje, a to je dobře.
Stejně tak se najdou začátečníci, kteří mají tzv. oko a většina fotek, které pořídí, jsou na velmi dobré úrovni kompozičně, obsahově i technicky, takže berte následující řádky s mírnou nadsázkou.
1. Neznalost vlastního fotoaparátu
Asi nejčastější problém začínajících fotografů. Obvykle je cesta u všech podobná – baví mě fotografovat a mám jen obyčejný kompakt, tak si koupím zrcadlovku, protože ji má kamarád a jeho fotky jsou mnohem lepší.
Výsledkem takového kroku je člověk, který má v ruce zrcadlovku se základním setovým objektivem a fotografie nejsou o moc lepší, než v případě onoho malého kompaktu. A proč to tak je? Inu protože se neseznámí se základními funkcemi a vlastně ani neví jak zrcadlovku ovládat, natož aby věděl, jak funguje expoziční trojúhelník.
Výsledkem také mnohdy bývají kompozičně velmi povedené fotografie, které však kazí například zapomenuté nastavení korekce expozice anebo zapnutý bracketing či špatné vyvážení bílé, protože majitel digitálu vůbec netuší, že něco takového zapnul a už vůbec neví jak funkci vypnout.
2. Ignorování základní péče o přístroj
Fotoaparát je pro mnoho uživatelů spotřební věc, takže není potřeba se o ni starat – ostatně krásnou ilustrací tohoto přístupu jsou klávesnice notebooků plné zbytků jídla a nánosů špíny na klávesách. U fotoaparátu to je bohužel cesta do pekel.
Možná se budete divit, ale mnoho začátečníků ani nemá vhodnou brašnu pro přenášení techniky, o čistící utěrce na objektiv v životě neslyšeli a když se chcete podívat do hledáčku, tak uvidíte směsici prachu, drobků a zaschlých kapek vody. No a jednoho krásného dne se začnou divit, proč jde zoomování tak ztěžka a při ostření celý objektiv vrže.
3. Fotografování v plné automatice
Pokud máme nějaký návyk, tak se ho držíme, jestliže to okolní podmínky umožňují. Takže když měl náš první kompakt jen spoušť a vše ostatní se dělo automaticky, tak u zrcadlovky to přece musí fungovat stejně. A tak budeme směle fotografovat na zelený obdélníček anebo červené srdíčko – automat to zařídí.
Plně automatický režim zvládne udělat dobrou fotku za dobrých světelných podmínek, v opačném případě budou výsledky nepříliš dobré. Velmi často se také můžete setkat s „experty“, kteří si například fotí architektonické památky typu gotický kostel se zapnutým bleskem – automatika totiž vyhodnotila, že je scéna tmavá, a tak si ji přibleskne...
Když už automat, tak alespoň ten pokročilejší, kdy je možné si digitál přizpůsobit – tedy režim P, který vám nechá volnost práce s aparátem. Ostatně ani priorita clony není špatnou volbou, pokud víte, jak pracuje.
4. Automatický výběr ostřícího bodu
Nemám nic proti automatickým režimům některých funkcí – například takové automatické vyvážení bílé je velkým pomocníkem. Ovšem největší zlo je automatický výběr ostřícího bodu, kdy fotoaparát pouze „ukáže“, kam že to vlastně zaostřil, a to nejčastěji formou zobrazení několika zelených rámečků anebo probliknutím ostřících bodů v hledáčku zrcadlovky.
V takovém režimu je často pro zaostření preferován nejbližší objekt, takže výsledkem jsou fotografie, na kterých je zaostřeno úplně jinam, než byste čekali. A co fotograf? Ten bohužel netuší, že je možné si vybrat konkrétní ostřící bod a vcelku snadno a účinně tak ovlivnit, kam bude digitál ostřit.
5. Totální ignorování kompozice
Ano, chápu, že kompozice není jednoduchá a pro mnoho fotografů je to už vyšší fotografická. Dokonce jsem se setkal i s případem, kdy na fotografii nebylo absolutně nic zajímavého – kus kmenu z poloviny ve vodě anebo lesní pěšina, která byla nakřivo a vedle ní suchý, hnědý smrk – a autor tvrdil, že je to uper fotka, protože mu jde přeci o tu strukturu, atmosféru a přírodu...
Alespoň minimální znalost kompozice je potřeba, hodně může pomoct prohlížení fotografií známých fotografů anebo návštěvy výstav. Někdy se ale zkrátka stane, že v sobě začínající fotograf zkrátka nemá cit pro snímek a s tím se bojuje velmi špatně.
6. Absence jakéhokoliv pracovního workflow
Když už snímky nafotím, tak je promažu, ponechám si ty povedené, roztřídím je do složek, které mám vedené podle osvědčeného systému, upravím a nakonec zálohuji. Tak by mělo vypadat ideální pracovní prostředí fotografa.
Realita je však mnohdy odlišná, na kartě jsou fotografie i několik měsíců staré aniž by fotograf tušil, jestli už je stáhnul do počítače nebo nestáhnul – v horším případě ani netuší, že to jde, takže kupuje stále další karty a používá je k archivaci – a zaobírat se tím není čas.
Výsledkem také bývá obrovské množství fotografií uložených v jedné složce bez ladu a skladu, a to ve většině případů přímo na ploše počítače a bez jakékoliv zálohy. O absenci úprav nemluvě, a když už se pokusí o nějakou úpravu, jako je například ořez nebo zmenšení, tak jedině ve Photoshopu...
7. Příliš mnoho fotografií všude
Je to mor současné doby – ze všech stran na nás útočí audiovizuální dojmy a obrazová informace ztrácí svoji sílu, protože jsme jí přehlcení. Bohužel je to dáno také tím, jak se spousta lidí chová a prezentuje sebe sama světu.
Není výjimkou koukat na dvacet stejných fotek pláže z dovolené, rozmazané snímky od moře anebo potomky, kteří mají jednou pusu od zmrzliny, podruhé od malin a potřetí jim teče nudle z nosu. Copak na takové fotky se chce někdo dívat?
A jaké jsou vaše zkušenosti se začínajícími fotografy? Máte podobné anebo ještě horší? Podělte se s námi v diskuzi.