Podívejte s s námi na fotoaparáty, které se staly důležitými milníky v dějinách digitálního fotografování. Ať už z pohledu technologických inovací, či rozšíření média fotografie mezi širokou veřejnost.
Kořeny digitální fotografie, jak ji známe dnes, sahají do druhé poloviny minulého století, kdy vznikl prototyp prvního digitálního fotoaparátu. Stalo se tak v roce 1975 ve firmě Eastman Kodak. První verze „digitálu“ se samozřejmě ani zdaleka nepodobala dnešním přístrojům a Kodak coby přední výrobce analogových fotoaparátů a filmového spotřebního zboží neměl o intenzivnější vývoj digitální technologie zájem.
Trvalo tedy více než deset let, než byl představen první opravdový digitál. Model Fuji Fujix DC-1P (s 0,4Mpx CCD snímačem) ohlášený v roce 1988 na kolínské Photokině se však nikdy nezačal prodávat; toto prvenství si uzurpoval až Dycam Model 1 neboli Logitech Fotoman (1990, s černobílým výstupem o rozlišení 376 × 240 px a 1MB vnitřní pamětí).
Steve Sasson se svým prototypem digitálního fotoaparátu
Masivní nástup zaznamenala digitální technologie ovšem až v devadesátých letech a širší uživatelskou základnu si získala teprve na začátku tohoto tisíciletí, kdy už byla počítačová technologie natolik vyspělá, aby digitální fotoaparáty mohli uspět jako dostatečně výkonný a praktický fotografický nástroj.
Devadesátky v kostce
1991 – Kodak DCS 100. Digitální jednotka s 1,3 Mpx CCD snímačem se připojovala k analogovému tělu zrcadlovek (poprvé k Nikonu F3, posléze i ke Canonu). Součástí byla separátní úložná datová jednotka, která se nosila přes rameno. Cena tohoto systému sahala k astronomické částce 350 000 Kč.
1994 – Apple QuickTake 100 je obecně považován za vůbec první komerční fotoaparát zaznamenávající barevné snímky.
1994 – Olympus Deltis VC-1100 je označován za předchůdce fotoaparátů vybavených technologií WiFi, neboť jako první umožňoval přenos snímků přes telefonní linku.
1995 – Casio QV-10 byl první kompakt s barevným LCD (1,8 palce), které sloužilo nejen ke kontrole nastavení fotoaparátu, ale také ke komponování záběru.
1995 – Ricoh RDC-1 jako první digitální fotoaparát umožňoval natáčení videa. Dokázal pořídit 5sekundové sekvence s rozlišením 768 × 480 px při 30 sn./s a ukládal je do nového formátu MPEG.
1997 – Sound Vision SVmini byl první komerční digitál s CMOS senzorem.
Pokračování 2 / 10
1999 Nikon D1: První opravdová digitální zrcadlovka
Nikon D1 zaťal hřebíček do rakve zrcadlovkovému systému Kodak DSC (viz předchozí kapitola), který do té doby vládl segmentu digitálních zrcadlovek. Konečně se objevil profesionální přístroj, který byl lehčí nejen fyzicky, ale v přeneseném slova smyslu též cenově, a jenž mohl plně konkurovat analogovým zrcadlovkám. Design a ovládání „déjedničky“ navíc bylo postaveno na modelu F5, takže se potencionální uživatelé mohli velmi snadno v novém systému zorientovat. Velkým bonusem byla též široká nabídka kompatibilní optiky bajonetu F a dalšího příslušenství.
Cílem Nikonu bylo vytvořit cenově dostupný přístroj (pod 6 000 USD) se snímačem o vysokém rozlišení a vysoké citlivosti, který by byl dostatečně rychlý tak, aby pokryl potřeby fotožurnalistů. Nikon D1 svými parametry – 2,7Mpx CCD snímač velikosti 23,7 × 15,6 mm s max. citlivostí ISO 1 600, sériové snímání rychlostí 4,5 sn./s, spolehlivé automatické měření expozice i ostření – tyto požadavky naplnil a odstartoval tak novou éru digitálních zrcadlovek…
K Nikonu se o rok později připojil také Canon s modelem D30 a Fujifilm s DSLR Finepix S1 Pro. Oba zmíněné fotoaparáty díky své nižší ceně (pod 3 000 USD) rozšířily popularitu digitálních zrcadlovek i mezi amatéry.
Pokračování 3 / 10
2003 Konica Minolta DiMAGE A1: Snímači, otřes se!
Minolta je jedním z výrobců fotografické techniky, která nepřežila nástup digitální éry, nicméně i tak se dokázala zapsat do análů digitální fotografie. Ještě než roku 2006 přešla do vlastnictví Sony, spojila se v roce 2003 s firmou Konica, s níž představila fotoaparát Konica Minolta DiMage A1 pyšnící se jedním světovým prvenstvím.
Fotoaparát s 5,3Mpx snímačem o velikosti 2,3" je výjimečný svým 2osým stabilizátorem obrazu Anti-Shake, který se nachází nikoli v objektivu, jak bylo v tehdejší době jedině možné, ale přímo na snímači. Efekt stabilizace byl patrný ve výklopném elektronickém hledáčku. Tento typ stabilizace v těle později převzala řada výrobců, především kompaktů s výměnou optikou, ale najdeme ji např. i u zrcadlovek Pentax.
Konica Minolta DiMAGE A1 navazovala na řadu DiMAGE 7, která spadala do kategorie tzv. DSLR-like digitálů, tzn. že se ovládáním a konstrukcí podobala digitálním zrcadlovkám, ovšem bez bonusu v podobě výměnné optiky. „A1“ byla osazena objektivem s poměrně širokým ohniskovým rozsahem 28–200 mm (ekv. 35mm filmu) a dobrou světelností F2,8–3,5. Tento typ fotoaparátů se na trhu poměrně dobře etabloval a pod různými přízvisky přetrval až dodnes, kdy bývá nejčastěji označován termíny super- či ultrazoom.
Pokračování 4 / 10
2003 Canon EOS 300D/ Digital Rebel: První zrcadlovka pro amatéry
Další důležitý milník v historii digitálních zrcadlovek. Canon EOS 300D se stal zakládajícím modelem kategorie tzv. amatérských zrcadlovek, které si díky vstřícné ceně (pod 1 000 USD) získaly široké publikum mezi neprofesionálními fotografy.
Fotoaparát byl postaven na starším modelu EOS 10D, po němž podědil APS-C CMOS snímač s – na tehdejší dobu solidním – rozlišením 6 Mpx. Nižší cena se samozřejmě musela promítnout v konstrukci přístroje – tělo bylo vyrobeno z plastu, ovládací prvky, včetně konektorů byly redukovány a šetřilo se také na hledáčku, který nebyl pentaprismatický, ale typu pentamirror – a samozřejmě též v okleštěné funkční výbavě a v nižším výkonu (celkové rychlosti provozu, AF, sériového snímání aj.). I přesto amatéři dostali do rukou pokročilý fotoaparát se širokými možnostmi manuálního nastavení a s velmi dobrým obrazovým výstupem.
Po Canonu se záhy objevily amatérské modely dalších značek. O rok později představil svůj „začátečnický“ model také Nikon – D70. V následujících letech štěpení do dílčích cenových a výkonnostních kategorií – jak v segmentu APS-C, tak plnoformátových DSLR – s radostí pokračovalo „až do nepřehledna“. Kolem roku 2000 se objevily např. zcela očesané linie DSLR, jejímiž reprezentanty jsou u Canonu modely 1x00D a u Nikonu D3x00.
Pokračování 5 / 10
2005 Canon EOS 5D: Fullframe i pro pokročilé amatéry
Zase Canon. Proč? Protože na začátku tisíciletí to byl právě tento výrobce, kdo vytvářel vývojové mapy jednotlivých fotografických produktů a přicházel s levnějšími odnožemi zavedených kategorií… včetně segmentu plnoformátových DSLR.
Modelová řada EOS 5D patří dodnes, kdy je na světě již 4. generace, mezi nejoblíbenější a nejrozšířenější fullframy, jak mezi fotožurnalisty, tak mezi uměleckými či studiovými fotografy. První Canon EOS 5D s plnoformátovým snímačem stál v době svého oznámení téměř o polovinu méně než aktuální top model Canon EOS-1D II (2004). Oba fotoaparáty se od sebe lišili rozlišením (13 vs. 17 Mpx), autofokusem (9 vs. 45 ostřicích bodů), pokrytím hledáčku a fyzickými proporcemi – „pětdéčko“ bylo zhruba o půl kila lehčí.
Canon EOS 5D tvořil kategorii samu pro sebe až do roku 2008, kdy své „odlehčené“ plnoformátové DSLR oznámily také Nikon (D700) a Sony (A900).
Pokračování 6 / 10
2006 Olympus E-330: Se živým náhledem
První digitální zrcadlovka Four Third neboli 4/3 systému EVOLT E-1 byla oznámena již v roce 2003. Kromě toho, že se jednalo o zcela nový formát s menším (18 × 13,5 mm) CCD snímačem z dílny Kodaku, jenž navíc disponoval samočisticím mechanismem, představil Olympus v tomto modelu zcela autonomní systém, od píky – včetně optiky i příslušenství – stvořený pro digitální zobrazování, který se naprosto odřízl od analogové historie.
Olympus E-330 spadá sice do kategorie odlehčených verzí a jako takový nepatří k výkonnostnímu a technologickému vrcholu E-systému, nicméně přinesl jedno podstatné vylepšení, které mělo do budoucna značně zvýšit komfort ovládání digitálních zrcadlovek. A to: reálný náhled na fotografovanou scénu přes zadní LCD. Live view neboli živý náhled byl do té doby dostupný jen u kompaktů, nikoliv však u zrcadlovek, kde živému přenosu bránil zrcadlový mechanismus. Olympus problém vyřešil zakomponováním dvou snímačů do soustavy zrcadel.
Dnes už je LCD u digitálních zrcadlovek plnohodnotným prostředkem nejen pro nastavení parametrů, ale i pro komponování záběru – používá se zejména při fotografování z netradičních úhlů (je-li displej výklopný), a především při natáčení videa.
Pokračování 7 / 10
2007 Nikon D3: Stvořen k rychlosti
Zakladatel FX formátu, Nikon D3, se objevil až pět let od prvních plnoformátových DSLR Canonu (EOS 1Ds), Kodaku (Pro 14n) a Contaxu (N Digital). Za tu dobu řada profesionálních fotografů na Nikon zanevřela a přešla ke konkurenční značce Canon.
„Détrojka“ však poskytla, zejména sportovním fotografům, řadu argumentů, proč brát Nikon znovu vážně. Hlavní devizou tohoto modelu byla rychlost – s bleskovým náběhem, ukládáním dat, minimálním zpožděním závěrky, pokročilým automatickým ostřením se sledováním objektu podle barvy a sériovým snímáním 9 sn./s (při sledování objektu). Fotoaparát byl sice osazen snímačem s tehdy poměrně nízkým rozlišením 12 Mpx, na druhou stranu však nabídl vysokou citlivost (až ISO 25 600) a výborný obrazový výkon i v horších světelných podmínkách. Poprvé se u DSLR této značky objevil také režim živého náhledu.
V následujících dvou letech byly představeny další dvě úspěšné verze – D3s přizpůsobená pro natáčení videa a D3X s vysokým rozlišením 24,5 Mpx.
Pokračování 8 / 10
2008 Panasonic Lumix G1: První bezzrcadlovka
Zanedlouho to bude deset let, co byla ustanovena nová kategorie digitálních fotoaparátů s výměnnou optikou. Nejdůležitějším společným znakem těchto přístrojů je absence zrcátka, která se promítla jak do fyzických proporcí, tak do funkční výbavy fotoaparátu – výrobci vyzdvihovali především kompaktní rozměry a nové možnosti elektronického hledáčku. Odstranění mechanismu zrcátka umožnilo zmenšit nejen dimenze těla fotoaparátu, ale i rozměry kompatibilní optiky.
Jako první představil svou bezzrcadlovku (dříve též nezrcadlovku) čili kompakt s výměnnými objektivy Panasonic. Model Lumix G1 se stal zakladatelem dnes značně rozvětvené „géčkové“ řady a položil základy v současnosti značně prosperujícímu odvětví fotografické techniky.
První bezzrcadlovka byla vybavena 12Mpx snímačem formátu 4/3 a osazena bajonetem micro Four Thirds (MFT). Jednalo se tedy o jakési oživení odumřelého E-systému Olympusu, který byl od začátku koncipován jako lehká a skladná varianta zrcadlovek. Olympus samozřejmě nezůstal dlouho pozadu a v roce 2009 přispěl také svou troškou do mlýna s modelem E-P1. Záhy následovaly další výrobci: 2010 Samsung (NX) a Sony (NEX), 2011 Nikon (Nikon 1), 2012 Fujifilm (X)…
Pokračování 9 / 10
2008 Nikon D90: První DSLR s videem
Digitální fotoaparáty dokázaly natáčet video již od poloviny 90. let. Schopny toho však byly pouze kompakty, nikoli přístroje vybavené zrcátkem. První zrcadlovkou vybavenou videem se stal až v roce 2008 Nikon D90.
Toto prvenství přístroji formátu DX osazenému 12Mpx CMOS snímačem nikdo nevezme, nicméně faktem je, že zakomponování videa do tohoto modelu střední třídy bylo velmi primitivní: maximální rozlišení videosekvencí činilo 1 280 × 720 px, při natáčení nefungoval AF a záznam zvuku byl pouze monofonní. Video bylo tedy pouze jakýmsi módním doplňkem tohoto fotoaparátu.
S videem jakožto seriózní součástí funkční výbavy digitální zrcadlovky přišel až o několik měsíců později Canon. Plnoformátová DSLR Canon EOS 5D II s 21Mpx CMOS snímačem uměla natáčet sekvence ve Full HD rozlišení při 30 sn./s video, záznam zvuku interním mikrofonem byl sice monofonní, nicméně na těle se nacházel konektor pro připojení mikrofonu externího. Kontinuální AF nebyl dostupný, ostření bylo možné pouze ručně, během natáčení však bylo lze měnit nastavení expozice.
S těmito možnostmi zaujal EOS 5D II i profesionální filmaře – byla jím natočena řada televizních seriálů a také některé filmové scény, např. ve fantasy Avengers.
Pokračování 10 / 10
2013 Sony A7: Plnoformátová bezzrcadlovka
Se zrcátkem nebo bez něj? Uvedení konceptu kompaktů s výměnnými objektivy a jejich propagace jakožto lehké, skladné, přesto podobně výkonné alternativy DSLR vzbudily a stále vzbuzují hluboké vášně.
Vlevo Sony A7R, vpravo Sony A9
Jedním z argumentů táboru „zrcadlovkářů“ byla absence bezzrcadlovky se snímačem velikosti filmového políčka, která by se mohla obrazovou kvalitou rovnat s digitálními zrcadlovkami… Dokud roku 2013 Sony neohlásilo svůj model A7, bezzrcadlovku s fullframe 24Mpx CMOS snímačem s fázovou detekcí. Nejednalo se sice o první plnoformátový kompakt s výměnnou optikou – tím se stala v roce 2009 Leica M9 –, ale o první fotoaparát tohoto typu, který si získal širokou uživatelskou základnu, a to i mezi profesionálními fotografy.
V následujících letech byly představeny různé verze „ásedmičky“, které postupně prošlapávaly cestičku obklopenou dílčími inovacemi až k letošními modelu Sony A9, jenž je už vážně hozenou rukavicí výrobcům digitálních zrcadlovek.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně