Příznivci značky Olympus z řad profesionálů a pokročilých amatérů čekali na model E-3 velmi dlouho a prokázali mimořádnou trpělivost: není divu, vždyť E-1 byl vůbec první fotoaparát standardu 4/3, vyrábět se začal už v létě roku 2003 a od té chvíle začal v překotné době poněkud zastarávat. Nechtěl-li se o vyspělé uživatele Olympus definitivně připravit, s novou zrcadlovkou už prostě přijít musel. Od poloviny října roku 2007 je novinka E-3 mezi námi – a navazuje na všechno dobré, čím se zrcadlovky této firmy kdy vyznačovaly, tedy s výjimkou malých rozměrů.
Základní technické parametry
- snímací prvek: Live MOS, 17,3 × 13,0 mm, 10,1 MPx
- optický stabilizátor: ano
- max. výst. rozlišení: 3 648 × 2 736 bodů
- záznamový formát: JPEG, RAW
- paměťové médium: CompactFlash I, CF II, Microdrive, xD PictureCard
- objektivy: standard 4/3
- LCD displej: úhlopříčka 64 mm, 230 000 obrazových bodů, výklopný a otočný
- možnosti napájení: akumulátor Li-Ion, síťový zdroj
- video: není
- rozměry a hmotnost těla: 142,5 × 116,5 × 74,5 mm, 910 g
Zatímco E-410 je nejmenší digitální zrcadlovkou na světě, E-3 si svými rozměry a hmotností nijak nezadá s konkurencí vybavenou větším (APS-C) čipem – dokonce i tady bude patřit spíše k větším a těžším typům. Samotné tělo s akumulátorem váží 910 gramů, spolu s objektivem Zuiko Digital 12–60 mm F2,8–4 ED SWD už se hmotnost vyšplhá na 1,5 kilogramu. Část uživatelů bude jistě pokládat velké rozměry za výhodu (alespoň se přístroj lépe drží, je snazší udržet dlouhé časy). Na druhou stranu tím ale padá hlavní výhoda menšího čipu, kterou má být právě možnost dosažení menších rozměrů přístroje.
I díky velkým rozměrům má tělo výbornou ergonomii, velmi dobře se drží, podobně jako konkurenční zrcadlovky stejné třídy. Kupodivu ještě lepší držení měl předchůdce E-1, zejména kvůli lépe tvarovanému gripu, přestože celkovými rozměry byl o malinko menší.
Displej má standardní rozlišení 230 000 obrazových bodů, svůj jas automaticky přizpůsobuje okolnímu osvětlení. Je otočný, a protože je zrcadlovka vybavena i režimem Live View, snadno můžete pořizovat záběry od země či nad hlavou. Tlačítka pod displejem jsou dostatečně zapuštěná, nedochází k jejich náhodnému stisknutí.
Tělo vyrobené z magnéziové slitiny je odolné vodě a prachu. Celkově působí velmi odolným dojmem, stejně jako objektiv 12–60 mm. Od setových objektivů konkurence jej odlišuje nejen cena (oficiálně téměř 33 000 Kč), ale také konstrukce, která je rovněž vodě a prachu odolná.
Písmena SWD v názvu objektivu označují nový ultrazvukový mechanismus ostření, který by měl být extrémně rychlý, s prakticky okamžitým dosažením plné rychlosti a podobně bleskovým zastavením.
Příjemný je na E-3 jemný chod spouště a velmi tiché klapnutí zrcátka, obojí by mělo zmenšit nebezpečí roztřesení snímku, tichý chod navíc umožňuje použít přístroj i tam, kde by hlasité cvakání bylo na obtíž. E-1 byla sice ještě tišší, i tak je ale zvuk ve srovnání s konkurencí velmi málo rušivý.
Většinu parametrů snímání nastavujete pomocí tlačítek a dvou kruhových voličů. Každé z tlačítek vlevo od hledáčku slouží pro dvě funkce – kruhovým voličem nastavujete jednu z nich. Kombinací prostředního tlačítka a kruhového voliče přepínáte i mezi režimy – programovou automatikou, předvolbami času a clony, plným manuálem. Samostatný přepínač režimů, který byl na těle E-1, bohužel musel ustoupit zvětšenému stavovému displeji.
Tlačítkem a kruhovým voličem vybíráte také režim autofokusu – není to moc pohotové, režimů je totiž celkem pět (AF, AF-C, MFAF, MFAF-C, MF). Naštěstí na těle najdete také tlačítko Fn, v menu mu můžete přiřadit jednu z deseti funkcí – já jsem pro test zvolil právě jednoduché přepínání mezi autofokusem a manuálním ostřením. Rychlé přepínání jedním stiskem tlačítka je výborné, pravděpodobně vinou chyby ve firmwaru ale nefunguje dokonale: jakmile se zrcadlovka přepne do úsporného režimu, po opětovném probuzení už nelze tlačítkem Fn přepnout z MF na AF (opačný směr z AF na MF funguje bez problémů).
Jinak jsou ale možnosti nastavení parametrů přímo, bez vstupování do menu, nadstandardní. Na přední straně přístroje najdete tlačítko pro náhled hloubky ostrosti, na zadní jiné pro aktivaci stabilizátoru obrazu – E-3 je totiž vybavena stabilizovaným čipem, stabilizaci tedy máte k dispozici s jakýmkoliv objektivem.
Pomocí jednoho z tlačítek vlevo od hledáčku volíte dokonce i režim blesku, například pomalou synchronizaci nebo synchronizaci na druhou lamelu. Výsledek se pak zobrazuje mezi dalšími údaji na stavovém displeji, na kterém ale naopak nenajdete informaci o nastavené hodnotě citlivosti. Tu naštěstí máte spolu s dalšími expozičními parametry k dispozici v hledáčku. Hledáček sám nabízí dostatečně velký a poměrně jasný obraz. Velikostí se přímé konkurenci zcela vyrovná, jasem téměř. Vedle hledáčku najdete kolečko pro nastavení dioptrické korekce a také páčku, kterou ovládáte clonu uzavírající okulár. Uzavření okuláru využijete třeba při fotografování ze stativu – parazitní světlo pronikající hledáčkem by jinak mohlo zmást čidla pro měření expozice.
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Z amatérských modelů zrcadlovek Olympus převzala E-3 aternativní způsob nastavování expozičních parametrů: po stisku tlačítka OK se na displeji objeví jejich nabídka. Křížovým ovladačem můžete některý z nich vybrat a po dalším stisku OK změnit jeho hodnotu.
Fotoaparát dává uživateli možnost zvolit v menu jednu z několika přednastavených možností chování otočných voličů a tlačítka AEL/AFL, a to pro každý režim zvlášť. Využil jsem toho a zadní volič v programovém módu nastavil na korekci expozice (ke korekci tedy není třeba mačkat jakékoliv tlačítko, stačí otočit voličem). AEL/AFL mi zase posloužilo pro jednorázovou aktivaci autofokusu v režimu ručního ostření.
V režimu autofokusu máte k dispozici jedenáct křížových zaostřovacích bodů. Můžete je volit ručně po jednom, sdružovat je do skupin nebo nechat jejich výběr na automatice. Autofokus funguje také v režimu Live View – i v něm ale fotoaparát využívá samostatné zaostřovací senzory, neostří porovnáním kontrastu přímo na snímacím čipu. Po stisku spouště tedy nejdříve vrátí zrcátko do základní polohy, zaostří, pak opět sklopí zrcátko a teprve exponuje. Celý tento děj trvá asi 0,8 sekundy. Není to moc, ale akční snímky nepořídíte – v režimu Live View proto doporučuji autofokus raději vypnout nebo předostřit stiskem tlačítka AEL/AFL. Prodleva mezi stiskem spouště a expozicí se pak zkrátí asi na 0,5 s.
V režimu Live View podle všeho nefunguje aretace expozičních hodnot. Při fotografování od země se do záběru často dostane větší plocha oblohy a snímky bez korekce jsou pak zákonitě podexponované. Snad jde o opomenutí, které odstraní budoucí aktualizace firmwaru.
Vyloženě nadstandardní možnosti nabízí E-3 v bracketingu, vyvážení bílé a měření expozice. Kromě standardního expozičního bracketingu máte například možnost zvolit i bracketing vyvážení bílé nebo citlivosti. Jednotlivé přednastavené hodnoty vyvážení bílé pak máte možnost jemně doladit. Kromě toho můžete do paměti uložit čtyři hodnoty ruční kalibrace bílé. Měření expozice zase kromě obvyklého multisegmentového, středově vyváženého a bodového nabízí i další způsoby s důrazem na nejvyšší jasy nebo naopak stíny.
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy
Objektiv Zuiko Digital ED 12–60 mm F2,8–4 SWD je k tělu E-3 skvělým doplňkem, dohromady vytvářejí neobyčejně praktickou kombinaci. Nadšen jsem byl z velmi dobře použitelného rozsahu ohnisek i odolné konstrukce. Také obrazová kvalita této dvojice je výborná, jak se můžete přesvědčit na následujících testovacích obrazcích – všechny čtyři byly pořízeny při plně otevřené cloně, vlevo naleznete ty, které jsme uložili přímo do formátu JPEG, obrazce vpravo jsme pak konvertovali z RAWu v programu Adobe Photoshop Lightroom.
Už při plně otevřené cloně tedy vykreslí objektiv na snímači E-3 kolem 1 900 lph ve středu a více než 1 500 lph v rozích.
Automatika zvládá dobře expozici i vyvážení bílé – vlevo snímek na denním světle s bleskem, vpravo za denního světla bez blesku.
Zrcadlovky Olympus mají menší snímač než konkurence, velkým strašákem proto u nich vždy byl šum – ale už u amatérských modelů E-410 a E-510 jsme zaznamenali výrazné zlepšení. E-3 drží krok s přístroji formátu APS-C až do citlivosti ISO 1 600, teprve u nejvyšší nastavitelné hodnoty ISO 3 200 nastává výraznější zlom, šum je výrazný a kresba v tmavých partiích mizí. I tyto snímky však pro mnohé účely vyhoví.
Pokud fotografujete do JPEGu, umožní vám fotoaparát nastavit intenzitu protišumového filtru – doporučuji nízkou nebo střední. V následujících dvojicích snímků vždy levý vznikl přímý záznamem do JPEGu, pravý pak konverzí RAWu v programu adobe Photoshop Lightroom. V režimu JPEG jsem používal kompresi Super Fine – soubory mají značnou velikost (obvykle 5–7 MB), ale výsledku v podstatě nemám co vytknout.
Velmi nepříjemným zjištěním testu byla nízká výdrž akumulátoru. Na jedno nabití jsem nepořídil více než 250 snímků, po dosažení druhé stovky už nefungoval režim Live View.
Naměřili jsme
Olympus tvrdí, že autofokusový systém E-3 je ve spojení s novými SWD objektivy nejrychlejší na světě. Podle našich měření by nemusel být daleko od pravdy – zpoždění spouště bez namáčknutí činí (včetně přeostření z pěti na jeden metr) jen 0,17 sekundy. V praxi obvykle reagoval autofokus skutečně bleskově, na druhou stranu jsem ale občas měl pocit jakéhosi zaváhání, zejména při zaostřování na pohybující se objekty. Výborné je, že E-3 dokáže bez problémů a bez přisvětlení zaostřit i v šeru, třeba na noční ulici. Umí si také přisvítit sérií záblesků vestavěného blesku, tuto funkci ale důrazně doporučuji nechat vypnutou – zatímco bez ní fotoaparát spolehlivě zaostřil, jakmile jsem ji aktivoval, začaly problémy, zaostření se obvykle vůbec nezdařilo.
V superlativech se Olympus vyjadřuje také o novém stabilizátoru – stabilizovaný je snímač, a měl by prý umožnit prodloužení expozičního času až o pět ëxpozičních stupňů. To nemohu zcela potvrdit. Bez stabilizátoru se mi na ohnisku 60 mm dařilo udržet čas 1/60 s. Se zapnutým stabilizátorem jsem se dostal na 1/8 s, při 1/4 s už byla ve zhruba polovině pokusů ostrost snížená. Dosáhl jsem tedy prodloužení zhruba o 3,5 EV, což je ovšem pořád výborná hodnota srovnatelná s nejlepšími stabilizovanými objektivy.
| Olympus E-3 |
| první snímek | 0,98 s |
| snímek bez namáčknutí | 0,17 s |
| snímek s namáčknutím | neměřitelné |
| připravenost k dalšímu snímku | 0,52 s |
| rychlost sériového snímání | 4,6 sn./s |
| max. počet snímků v sérii | 22 JPEG Super Fine, 16 RAW |
| měřeno s paměťovou kartou | Transcend 4 GB 120× |
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Olympus E-3 je bezpochyby výborný fotoaparát, který vyniká robustní vodě a prachu odolnou konstrukcí se závěrkou konstruovanou na 150 000 cyklů. Potěší dobrou ergonomií, tichým chodem závěrky a zrcátka, nabízí nadstandardní funkční možnosti. Obrazová kvalita je až do ISO 1 600 plně srovnatelná s konkurenčními APS-C zrcadlovkami. Jakousi samozřejmostí už je u zrcadlovek Olympus účinný antiprachový filtr před snímačem.
Velmi výrazně se zlepšil autofokus – až na občasné zaváháná je skutečně rychlý, zejména ve spojení s novými SWD objektivy. Nabízí výběr z jedenácti křížových zaostřovacích bodů, zaostří spolehlivě (i když samozřejmě pomaleji) i v šeru. Překvapivě účinnou se ukázala být stabilizace snímače – můžete s ní využít časy o 3–4 stupně delší.
Pominu-li několik drobných chyb ve firmwaru (z nichž nepříjemná je především nemožnost aretovat expozici v režimu Live View), je nejhorší vlastností fotoaparátu nízká výdrž na jedno nabití akumulátoru. Necelých 250 snímků skutečně není na fotoaparát s profesionálními ambicemi mnoho.
Příznivci značky mohou být zcela spokojeni, E-3 je důstojný soupeř pro všechny cenově srovnatelné zrcadlovky konkurence. Otázkou však je, zda nabízí něco navíc, čím by si získala nové stoupence – snad by to mohl být účinný stabilizátor použitelný se všemi objektivy. Lákavá mi připadá také možnost mít systém, který na jedné straně obsahuje tuto vyspělou, ale velkou a těžkou zrcadlovku, a na druhé straně lehké cestovní tělo typu E-410, to vše s dostatečným výběrem kvalitních objektivů.
Plusy:
- robustní vodě a prachu odolná konstrukce
- velmi rychlý autofokus
- stabilizovaný snímač
- tichý chod závěrky a zrcátka
- výborná obrazová kvalita až do ISO 1 600
Minusy:
- rozměry a hmotnost (nevyužívá výhody menšího snímače)
- slabá výdrž akumulátoru
- drobné chyby firmwaru
Cena:
- samotné tělo 43 990 Kč
- kit s objektivem Zuiko Digital ED 12–60 mm F2,8–4 SWD 72 000 Kč
Zdroj:
 | Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitální zrcadlovky Olympus E-3? |