Jedním z podstatných témat etiky je, na kterou skupinu se vztahují pravidla, která jsou v daném etickém systému zaváděna. V rodové pravěké společnosti bylo třeba dodržovat pravidla jen vůči vlastní rodině.
Každý ostatní byl konkurent a zásady, které se týkali ochrany života, dělení se o kořist a dalších činností neplatila. Kdo není v rodině, toho je dovoleno zabít. Toto pravidlo je často dodržováno také italskými mafiány, kteří pečují o rodinu a eliminují všechny ostatní.
Postupně se koncept etické závaznosti rozšířil na město či vesnici. Pokud chceme žít ve městě, je třeba, aby existovala pravidla, která jasně zajistí určité zacházení. Musíme vědět, jak se k nám druhý člověk bude přibližně chovat, abychom se mohli buď bránit, nebo spolupracovat. Třetím stupněm je pak závazek vůči národu, který je určen buď kmenem, nebo jazykem. Jsme povinováni pomáhat především našim občanům, nikoli druhým. Druhý člověk je v takovém modelu někým, kdo je nebezpečný, jde z něj strach.
Známý příběh o milosrdném samaritánovi je specifický tím, že samaritán, tedy ten hříšný, podivný, barbarský člověk – pomůže židovi. Tedy překračuje povinné etické limity své doby, riskuje, ztrácí určitý společenský benefit (neboť je rituálně nečistý pro kontakt s lidskou krví), ale svá etická pravidla aplikuje na všechny lidi. Etická závaznost se také rozšiřuje na člověka jako takového.
Snímek Kavky … ukazuje příklad živočišného druhu, který rodovou nebo jazykovou diferenci neprovádí. Ví, že být spolu je z různých důvodů výhodnější, a že takový přístup znamená větší šance na přežití. Ve starověku znamenal trest vyhnanství pro nemovitého člověka téměř jistou smrt. A podobně kavka, kdyby byla sama, nemá velké vyhlídky na prospěch a přežití.
Kavky..., foto: honzj
Je zajímavé sledovat, že člověk může v kontextu výše uvedeného argumentovat dvojím způsobem. Buď jak je správné jednat a pak se může vymezit například směrem k utilitarismu nebo veganství, kdy promýšlí, proč je třeba se omezovat jen na lidi a nezahrnout do množiny bytostí, které mají podobnou etickou hodnotu také další živočichy. Druhou možností, může být otázka, jak je výhodné jednat a pak se dostáváme do etiky zvířecí.
Kant ve své slavné eseji K věčnému míru píše, že není možné vytvořit dokonalé zákony, které by ošetřily všechny situace, které mohou nastat a stanovily by legislativní spravedlnost v absolutním slova smyslu. Právo bylo základem, na kterém mohla vznikat města či se konstituovat státy. A kavky nic z toho nemají a přesto jsou spolu. Absence svobody jim přináší alespoň tento benefit, byť díky ní přicházejí o skoro vše další.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je honzj a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Shimmell nabízí pěknou a překvapivou fotografii z Drážďan, která nese název dáma co má koule. Zaujme nejen vtipným nápadem, ale také disproporcí stínů, které nutí diváka ve snímku stále hledat skutečný obraz.
dáma co má koule, foto: shimell
HDR snímky představují stále poměrně kontroverzní oblast fotografické tvorby. Jedním ze zástupců této kategorie je Týnec nad Labem, který zachycuje chátrající industriální stavbu. Autorem je robet67.
Týnec nad Labem, foto: robert67
Fotografie Ked sa steny (od)bavia.. od Gore008 si pěkně hraje s konceptem živého člověka a malby ulice, kterou dává do zábavného kontextu. Každý člověk ve městě v jeho pojetí tak nese dva příběhy – jeden vlastní privátní, druhý spojení s jeho bytím v ulici a jejím výtvarném kontextu.
Ked sa steny (od)bavia..., foto: gore008
Tak kdy už mě pustíte? přirozeně navazuje na snímek předchozí. Opět staví do společného světla dva objekty, které měly původně existovat odděleně, ale spolu nakonec vytvořily nezamýšlený pěkný vtipný narativ. Autorem fotografie je asako.
Tak kdy už mě pustíte, foto: asako