Mnoho fotografů dokonce dodnes fotí pouze černobíle a před svitem monitoru dává přednost práci v temné komoře. Pro majitele digitálu již však není cesty zpět a nezbývá jim, než se vypořádat se specifickými problémy digitální černobílé fotografie.
Důvodů, proč nás černobílá fotografie dodnes oslovuje, je mnoho. Nepřítomnost barev přináší obraz v podobě, která se liší od lidského vnímání. Přesto, nebo spíše právě proto umožňuje černobílé provedení do obrazu lépe proniknout a vnímat jeho obsah. Lidské oko se totiž skládá z malého množství čípků pro vnímání barev a mnohem většího počtu tyčinek, jež vnímají jas. Proto je obraz v černobílé škále pro oči příjemný a uklidňující, aniž by divák trpěl pocitem, že v něm něco „chybí“.
max. velikost
foto: Jan Novák, Minolta Dynax 5, objektiv 28– 80 mm, film Orwo NP55, skener Minolta DiMAGE Scan Elite 5400
Černobílá fotografie umožňuje divákovi lépe proniknout do sdělení, jež přináší. Digitální snímek přitom nemusí nutně vzniknout v digitálu. Počítačové zpracování filmů má výhodu zejména v případě, kdy je třeba snímek vyretušovat od prachu a škrábanců. Retuš je často na papírových zvětšeninách velmi obtížná, občas zcela nemožná. Na druhou stranu se tisk fotografií zatím brilantnosti klasických zvětšenin nemůže rovnat
Klasická černobílá fotografie má před digitální velký náskok, který digitál dost možná nikdy nestáhne. Do klasického fotoaparátu můžete vložit libovolný černobílý film, jehož vlastnosti lze navíc dále ovlivňovat při vyvolávacím procesu. Díky pružnosti negativních materiálů obsahuje navíc film vždy více informací, než se v konečném důsledku dostane na papír, a s charakterem snímku tedy lze pracovat i v pozitivní části procesu.
max. velikost | max. velikost
Barevný snímek pořízený za špatného počasí mívá často nevýrazné barvy a malý kontrast. To ovšem není důvod proč se vzdát zajímavého záběru. Zvýšením kontrastu a převodem do černobílé varianty lze získat velmi působivý snímek
foto: Jan Novák, Minolta Dynax 7, 24–105 mm, film Fujichrome Sensia 400, skener Minolta DiMAGE Scan Elite 5400
„Černobílý“ digitál neexistuje
Snímač digitálu naproti tomu snímá vždy barevně. Je pravda, že samotná buňka je citlivá pouze na jas a z tohoto pohledu zaznamenává snímač černobíle. Před buňkami jsou však předřazeny barevné filtry a každá pak zaznamenává pouze určitou barevnou část spektra. Výsledná barva vzniká interpolací barvy zachycené okolními buňkami. Ještě jsem neslyšel o digitálu, který by měl možnost mozaiku s filtry při černobílém snímání odsunout. Černobílé snímání tedy není nic jiného, než převod barevného snímku na černobílý firmwarem fotoaparátu.
Pokud se nechcete snímky dodatečně zabývat v počítači, může se „černobílý“ režim snímání hodit. Ve všech ostatních případech však doporučuji fotografovat barevně, nejlépe do formátu RAW. Díky zachování všech informací, které fotoaparát zachytil, můžete získat velké množství variant černobílého převodu beze ztráty kvality.
V každé barevné fotografii se skrývají tři černobílé Názornou ukázkou, proč se vyplatí snímat záběry, které chcete mít ve výsledku černobílé, barevně, je následující fotografie. Každý z jednotlivých barevných kanálů skrývá díky odfiltrování části barevného spektra jinou černobílou variantu – stačí si jen vybrat.  
barevný snímek | červený kaná
l 
zelený kanál | modrý kanál
foto: Martin Kubát, Canon EOS 300D, 135 mm, 1/200 s, F5,6, ISO 100 |
Standardní 8bitový snímek má v každém kanálu možnost zachytit 256 odstínů, což je dohromady 2563 = 16,8 mil barev. Při fotografování do formátu RAW je to, v závislosti na počtu bitů A/D převodníku, ještě mnohem více. Černobílý snímek má však všechny kanály shodné a výsledná paleta se tak zúží na pouhých 256 odstínů!
Mohlo by se zdát, že to stačí, ale s každou další úpravou kontrastu a jasu se tato škála dále zmenšuje. V histogramu snímku se objevují neobsazené sloupky a na jemných přechodech se již mohou zobrazit hrany mezi jednotlivými odstíny. Jak fotografii nedostatek odstínů degraduje, nejlépe ilustruje příklad snímků s extrémně nízkým počtem barev.
Digitálně z filmu?
Počítačově lze zpracovávat samozřejmě i filmy, kromě černobílých negativů můžete udělat černobílý snímek i z barevného negativu nebo diapozitivu. Při skenování klasických černobílých negativů nelze použít hardwarové odstraňování prachu a škrábanců, funkci ICE. Skener totiž matou krystaly stříbra, které považuje za prach.
Digitální černobílé filmy Pokud fotíte v černobílém režimu, snadno se vám může stát, že to, co v barvě vypadalo přirozeně, se v černobílé verzi ztrácí.  
max. velikost | max. velikost
Pokud však fotografujete barevně, můžete vhodnou barevnou manipulací výsledný černobílý snímek ovlivnit podobně jako při použití barevných filtrů v klasické fotografii.  
max. velikost | max. velikost
foto: Jan Novák, Nikon D70, Nikkor 85 mm, 1/500 s, F8, ISO 200
Velmi užitečným postupem k určení správného barevného filtru pro převod do černobílého snímku je kombinace vrstvy úprav Mapovat na přechod a Odstín a sytost.   
|
Pokud chcete pořizovat černobílé fotografie touto cestou, jsou vhodnější tzv. monochromatické filmy. Ty jsou založeny na podobné bázi jako filmy barevné a lze je tedy i stejným způsobem vyvolávat a skenovat. Ze stejného důvodu jako u digitálu doporučuji skenovat černobílé filmy v barevném režimu a jejich „vyvážení“ provést až dodatečně v editoru.
Převedení barevného snímku na černobílý může značně zlepšit dojem z fotografie i tehdy, pokud byly záběry pořízeny za špatného počasí a mají vybledlé barvy. U snímků z digitálu se navíc zbavíte rušivého barevného šumu.
Co barva to tři odstíny šedé
Ideální je vždy provést všechny základní úpravy jasu a kontrastu ještě na barevném snímku nebo je provést v jednom kroku zároveň s převodem na černobílý snímek. V Photoshopu se k tomu dá například využít nástroj Míchání kanálů, který umožňuje ovlivnit, jakou měrou se na výsledném snímku projeví jednotlivé barvy. Pozor je ovšem třeba dát na přepaly. Absolutně nevhodným nástrojem je naopak Odbarvení (Desaturace), jehož výsledkem obvykle bývá šedivá fotografie, které chybí nejtmavší a nejsvětlejší odstíny.
Odbarvení nebrat Černobílý snímek vynikne zejména u barevně nezajímavých záběrů. Pozor ovšem na takzvané „černobílé režimy“ nebo primitivní funkce, které převádějí obraz pomocí odbarvení (desaturace). Snímek obvykle nepokrývá celou škálu od černé po bílou a fotka je zašedlá a málo kontrastní. U některých záběrů může působit ještě emotivněji než černobílý snímek hnědé tónování – tzv. sépie.  
max. velikost | max. velikost
Barevně „mdlý“ snímek | Odbarvený snímek
 
max. velikost | max. velikost
Mapování na černobílý přechod Tónování do sépie
foto: Jan Novák, fotoaparát: Olympus C-700 UZ
|
Osobně jsem si nejvíce oblíbil převod pomocí funkce Mapovat na přechod. Pokud na barevný snímek umístíte vrstvu úprav, která jej namapuje na černobílý přechod, máte zajištěno pokrytí celé škály od černé po bílou. Vrstvu s barevným snímkem pak můžete libovolně upravovat a všechny změny se hned promítají do černobílého podání.
Černobílé snímky lze ale v počítači i kolorovat. Zvlášť oblíbené jsou snímky, kde se barevně zvýrazní pouze jeden objekt a zbytek snímku zůstane černobílý. Výsledek je často mnohem působivější, než kdybyste snímek pouze částečně odbarvili.
Filtry jsou v dodávce
Velkou výhodou klasické černobílé fotografie byla možnost ovlivnit odstíny jednotlivých objektů v obraze pomocí barevných filtrů. K dokonalosti tuto techniku dovedl Ansel Adams se svým zonálním systémem. U digitálu však barevné filtry nedoporučuji, snímač už totiž na sobě jednu sadu barevných filtrů má a snadno byste mohli podexponováním jednoho z kanálů zhoršit kresbu nebo zvýšit šum.
Koneckonců, v každém barevném snímku se skrývají tři černobílé. Stačí jen zkopírovat jeden z kanálů RGB a dostanete černobílý snímek jako po použití příslušného filtru. Před kopírováním však nezapomeňte nejprve automaticky vyrovnat histogram, aby měl výsledný obraz dostatečný kontrast.
Naopak vřele doporučuji použití polarizačního filtru ke zvýšení kontrastu mraků nebo šedého přechodového pro snížení kontrastu scény. Čím prokreslenější snímek vyfotografujete, tím méně hrozí jeho degradace následnými úpravami v počítači.
max. velikost
V počítači lze velmi jednoduše dosáhnout i efektu zvaného solarizace. Ten lze sice připravit i při zvětšování v temné komoře, postup je však velmi pracný a časově náročný
foto: Tomáš Staudek, Olympus C-2100 UZ
Nostalgické zrnění
Převedením barevného snímku na černobílý však práce nutně končit nemusí. Ten, kdo by chtěl napodobit „syrovost“ klasických černobílých zvětšenin, může do snímku přidat ještě charakteristické filmového zrno. Pro klasické sépiové podání dokonce naleznete ve Photoshopu speciálně vytvořenou akci. K tónování lze s úspěchem použít i již zmíněný nástroj Mapovat na přechod nebo režim Duplex.
Problémy se zachováním zrna bývají při zvětšování nebo zmenšování obrázků. Standardní bikubická interpolace má tendenci zrno vyhlazovat. Pokud tedy chcete například snímek umístit v menším rozlišení na web a zachovat charakteristické zrno, doporučuji vyzkoušet jiný interpolační algoritmus. Photoshop jich nabízí hned pět, program Zoner Photo Studio dokonce osm.
Čím víc bitů, tím lépe Jedním z hlavních důvodů, proč doporučuji snímat fotografie barevně do formátu RAW, je vyšší počet bitů, kterými je zakódována informace o barvě jednoho pixelu (tzv. hloubka). Větší hloubka umožňuje velké úpravy, aniž by se degradoval výsledný standardní 8bitový snímek. Rozdíl mezi 8bitovým a 16bitovým obrázkem je těžko ilustrovatelný, tendence poklesu škály černobílých odstínů s klesající hloubkou pixelu je však u nižších hodnot zřejmá.  
Hloubka pixelu 1 bit – 2 odstíny | Hloubka pixelu 3 bity – 8 odstínů
 
Hloubka pixelu 5 bitů – 32 odstínů | Hloubka pixelu 8 bitů (standard) – 256 odstínů
foto: Jan Novák, Nikon D70, 85 mm, 1/500 s, F7,1, ISO 200
|
Baryt to není a nebude
Největším problém černobílé fotografie stále zůstává její závěrečné převedení na papír. Ve fotolabu se většinou používá stejný papír jako pro barevné snímky a fotografie pak mají k neutrálním šedým odstínům daleko a jsou většinou různě zabarvené. Často je proto mnohem lepší tónované fotografie přímo objednat, neboť odchylku od sépiového odstínu nezaujatý pozorovatel nepozná.
Nejlépe jsou na tom majitelé nejnovějších inkoustových tiskáren, které umožňují tisk až se třemi odstíny šedé najednou. I zde ovšem velmi záleží na papíře, bez originálního fotopapíru vás může i u moderní tiskárny nemile překvapit nežádoucí zabarvení. Pokud takovou tiskárnu nemáte, nezbývá vám než tisknout v barevném režimu a kalibrovat a kalibrovat. Tisk jedním černým tonerem má sice správnou barvu, ale s jedním inkoustem celou škálu šedé nepostihnete. Fotka má většinou příliš tvrdé barevné přechody a hrubý rastr.
max. velikost
Snímek byl vytvořen za velmi špatného umělého osvětlení. Výsledné barvy byly mdlé a vzhledem k různým světelným zdrojům nebylo možné snímek ani vyvážit. Jako řešení jsem zvolil převod nástrojem Mapovat na přechod, který navíc z velké části odstranil i šum. Jablko bylo kolorováno až dodatečně, na původním snímku takto sytě červené nebylo
foto: Jan Novák, fotoaparát: Olympus C-700 UZ, 380 mm 35EQ, 1/80 s, F3,8, ISO 800
Ideální by samozřejmě bylo dostat digitální snímek na klasický černobílý papír. Tato cesta existuje, digitální data lze na klasický fotopapír vykreslit laserem a pak jej vyvolat klasickou cestou. Jedná se však o velmi drahou službu, kterou u nás zatím nikdo nenabízí. Zaznamenal jsem také pokusy vytvořit jakýsi velký negativ pomocí osvitové jednotky nebo tisku na fólii. Výsledná fotografie pak vznikne jako kontakt na klasický fotopapír. Problém je však v tiskovém rastru a poměrně zdlouhavé realizaci.
Na druhou stranu, bez přímého srovnání si naše oči často snímek „vyváží“ samy. Také se říká, že dobrá černobílá fotografie má obsahovat pouze černou, bílou a něco „mezi“. Důležitější než celkový odstín je často kontrast. A na zajímavé fotografii bude barevný nádech to poslední, čeho si divák všimne.
Původní článek časopisu DIGIfoto.