Noční focení trošku jinak

Vše vzniklo velmi prozaicky. Moje přítelkyně chodí každé úterý večer pryč a já hledal způsob, jak se zabavit. Zásoba fotek, které bylo potřeba upravit na počítači, byla vyčerpána, a tak nezbylo, než vyjít do ulic. Bohužel (i naštěstí) bydlím ve městě, kde udělat originální fotku stojí hodně úsilí a většinou to, co fotíte, někdo zaznamenal už stokrát před vámi (japonské turisty nepočítaje). Tak či tak, jsem jednoho zimního večera vzal fotovýbavu, stativ a vyrazil jsem.

Kdo si projde internet, najde tuny materiálů o nočním focení. Zvláštní atmosféra, kterou kombinace tmavé oblohy a osvětlených budov vytváří, umožňuje experimentovat na tisíce způsobů. Vynucené používání delších expozičních časů mění jedoucí auta, tramvaje a další pohyblivé objekty na zajímavé, někdy až abstraktní světelné linie. Jejich umístěním na statické pozadí pak vznikají dynamické fotky plné pohybu. Různé druhy nasvícení objektů, se kterými se v nočním městě můžeme setkat, dodává fotkám celou škálu barevných odstínů, které ve dne nevidíme.

 
 Jedna z ukázek tematicky zaměřených fotek – dole pan premiér pracuje, nahoře bydlí (Strakova akademie a Kramářova vila)

Spousta zástupců lidu fotografického využívá k nočnímu focení především široká ohniska – nehrozí tolik pohybová neostrost rozklepáním, víc se toho vejde na fotku a je to jaksi tradiční. Nicméně kdo se oprostí od konvencí a nasadí teleobjektiv, najde nové možnosti, jak se dá noc na fotografii přenést.

Dlouhé ohnisko, a to samozřejmě nejen v noci, vytváří zajímavou perspektivu – jakoby zkracuje vzdálenosti mezi objekty. Tak můžeme například dvě stavby, které jsou od sebe dost daleko (klidně i několik kilometrů), dostat na fotce „k sobě“ a vytvořit tak nový, neokoukaný pohled. Nalezením správného stanoviště mohou vzniknout tematicky i opticky zajímavé obrazy – např. historické centrum města na pozadí okrajového sídliště. Noc má navíc tu výhodu, že nám umožňuje jednotlivé osvětlené motivy na fotce oddělit a „vypíchnout“ tmou mezi nimi, čímž se zároveň odstraní prvky, které by za denního světla rušily. A co je k takovému nočnímu telefocení potřeba?

Fotka Karla IV. na pozadí kostela sv. Salvátora vznikala dlouho – pořád to nebylo to pravé. A když jsem jí konečně odfotil, přihrnula se skupina japonských turistů, nechápajících,
co jsem tam tak dlouho dělal.

Výbava

Samozřejmě teleobjektiv. Lepší je s proměnlivým ohniskem (zoom), protože ne vždy je možné najít správné stanoviště v přesně požadované vzdálenosti. Pokud si nechcete hrát s nízkou hloubkou ostrosti, není potřeba to přehánět se světelností. Stabilizace potřeba není, na stativu je stejně lepší ji vypnout.

Dále je určitě potřeba stativ, takový, aby unesl váhu vaší sestavy. Hodí se i stativová objímka na objektiv, aby byla sestava uchycená v těžišti a vyvážená (záleží na váze objektivu). Výhodou je dálková spoušť, ale není nutná, postačí samospoušť (aby se stiskem spouště na těle přístroj nerozklepal).

Fotka, která si zasloužila převod do černobílé škály. Kontrastní stavbu Karlova mostu s krásně podsvícenými oblouky kompozičně doplňuje Petřínská rozhledna.

Kam jít fotit

Vhodné jsou samozřejmě kopce – a to ať už na nich budete stát, nebo je fotit. Je dobré mít stanoviště dopředu nachozené, aby nemusel člověk trávit příliš mnoho času hledáním toho správného. Při vytváření správné kompozice, kdy je potřeba dostat motivy do správného zákrytu, člověk nachodí kilometry. Hodně pomůže příprava s mapou nebo aplikace Google Earth, kde lze vyhledat, co se bude fotit a pomocí nástroje Pravítko najít optimální místo, odkud to bude vidět (pak zjistíte, že na nalezeném místě rostou desetimetrové borovice zakrývající výhled). Nebojte se jít klidně daleko, můžete nalézt opravdu originální pohledy.

Malostranský chrám sv. Mikuláše patří v noci nejfotogeničtějším stavbám. U této fotky vznikl zajímavý efekt různobarevného nasvícení, který dodal bílozelený Strahovský klášter.

Kdy jít fotit

Zásadně porušuji pravidlo o modré hodině (nebo jak se jmenuje ta údajně ideální doba k pořizování nočních snímků) a vyrážím, když je venku tma. Je samozřejmě zapotřebí hezké počasí, bez oparu, bez srážek a bez větru. I mírný vánek může foťák rozklepat, což je na dlouhých ohniskách hned znát. Ideální je mráz kolem -5°C po jasném dni – vzduch je krásně průzračný a fotky čisté.

Jak fotit

Při focení v nestandardních světelných podmínkách, což noc určitě je, je vhodné mít co největší kontrolu nad veškerým nastavením. Vhodné je také fotit do formátu RAW, který umožňuje leccos na počítači zachránit ve větší míře, než JPEG.

Opět sv. Mikuláš, tentokrát z druhé strany. Na této fotce se sešel s dominantami Starého Města – Týnským chrámem, Prašnou bránou a Staroměstskou radnicí. Skupinku poněkud ironicky doplňuje v pozadí Památník na Vítkově.

Jak už bylo uvedeno, ideální clona je závislá na objektivu a požadované hloubce ostrosti. . Aby se dosáhlo ostrého prokreslení celé fotky, je potřeba clonit určitě tak na 8 až 11, někdy i 16. Tyto vyšší clony navíc vytvářejí hezké „hvězdičky“ z bodových světelných zdrojů, které mohou i nemusí být žádoucí. Rozumné je fotit na prioritu clony s případnou kompenzací expozice podle toho, jaké světelné zdroje se (ne)nachází na focené scéně.

Je dobré se vyhnout velkým přepalům, ale nepodexponovávat, aby zbytečně nenarůstal šum při následných úpravách. Drobným přepalům se vyhnout nedá, protože dynamický rozsah focené scény je velmi často vyšší, než je snímač schopen pojmout. Řešením je jedině skládání výsledné fotografie z více expozic.

Další z tematicky zaměřených fotek zobrazuje dvě národní stavby v Praze – vpředu divadlo,
v pozadí Muzeum.

ISO je dobré volit co nejnižší, 100 nebo 200, kvůli eliminaci šumu. Časy pak vychází tak 5 – 20 vteřin. Důležité je nerozklepat fotoaparát při expozici – zde pomůže u zrcadlovek určitě funkce předsklopení zrcátka a zmíněná samospoušť / dálková spoušť. Stabilizaci je potřeba určitě vypnout, protože běžící stabilizátor v kombinaci se stativem může fotky rozmazat. Vyvážení bílé nechávám na automatice, vzhledem k různorodosti světelných zdrojů, a upravuji ho až později v počítači.

Základní postproces je jednoduchý – srovnání křivek a úrovní, vyladění vyvážení bílé (je-li to nutné), případný ořez, doostření a převod do černobílé škály. Často je potřeba retušovat, protože při takto dlouhých expozicích proti tmavému pozadí se na fotkách zobrazují tzv. vypálené pixely na snímači. Projevují se jako různě barevné body vždy na stejném místě. Dalším grafickým úpravám se samozřejmě meze nekladou, nicméně noční fotky jsou natolik zajímavé samy o sobě, že podle mého názoru nejsou zapotřebí.

Hrad a vláda, dva největší symboly české politiky. Zde se tvoří náš stát (a samozřejmě ještě v parlamentu, ale ten není tak fotogenický).

Kdo už noční fotky teleobjektivem fotil, jistě mi dá za pravdu, že je to svým způsobem zábava – toulat se sám opuštěnými místy a hledat, odkud a jak poskládat tu správnou fotku. Těm, kteří se teprve rozhodli to zkusit, přeji pevné nervy při obcházení budoucích fotografických stanovišť a trpělivost při čekání na správné počasí. A všem – dobré světlo a hlavně krásné fotky.

 
Tahle fotka vznikla tak trochu náhodou – po odfocení Pražského hradu jsem jen tak namířil a cvaknul. A vznikl „Noční portrét Petřínské rozhledny“. Kontrastní nasvícení si řeklo o černobílou variantu

Fotka předcházející Petřínské rozhledně – Pražský hrad od západní strany. Opět zajímavá hra různobarevného osvětlení. Mimochodem, nepodařilo se mi ještě najít místo, odkud bych vyfotil celé průčelí chrámu sv. Víta (nepočítám-li rybím okem přímo před vstupem).

Fotka, kterou mám rád pro její lehkou ironii – nad historickými střechami Židovského města s dominantou Staroměstské radnice se tyčí panorama Pankráckých mrakodrapů, kvůli kterým Praze hrozilo vyškrtnutí ze seznamu UNESCO.

Bronzová socha Světlonoše na Čechově mostě, u které byl velký problém s přepaly. A další problém byl najít ideální ohnisko, aby vynikly i mosty přes řeku v pozadí. A taky takové stanoviště, kde by nepřekážely větve okolních stromů. A nenamlít si na zledovatělých schodech na Letnou…