Tonální masky jsou kapitolou, která se zdaleka netýká pouze vrstev úprav, ale vzhledem k tomu, že jsem problematiku tonálních masek (velmi letmo) nakousla v předešlé části právě v souvislosti s vrstvami úprav, prozatím u nich zůstanu.
Co jsou tonální masky?
Označení „tonální maska“ není ve skutečnosti žádný terminus technicus a nejde ani o žádný konkrétní druh photoshopové masky – jde pouze o obecné označení masek, jejichž vlastnosti jsou založeny na „tonálně odstupňovaných“ informacích, které nějakým způsobem vycházejí z podoby původního obrazu.
Příklad tonální masky
V angličtině jsou tonální masky označovány různě: Tonal Mask, Luminance Mask apod. – v každém případě však jde o masku, která obsahuje množství různě odstupňovaných šedých odstínů, jejichž intenzita i rozložení v ploše nějakým způsobem odpovídají původní podobě fotografie.
Takové masky často vypadají doslova jako šedoškálové varianty původního obrazu – a podobnost rozhodně není náhodná: právě z něj totiž tonální masky vychází, přesněji řečeno: kopírují výskyt a intenzitu nějaké existující informace obsažené uvnitř obrazu (zastoupení barvy, výskyt světel, stínů, středních tónů aj.).
Právě toto je princip, kterého se u tonálních masek využívá: svou ochrannou (maskovací) funkci dokážou „rozložit“ v ploše fotografie přesně podle toho, jaké jsou její vlastnosti. Vzhledem k tomu, že v reálné situaci je rozložení „informací“ (světla, stíny, barvy) v ploše fotografie různě intenzivní, i ochranná funkce výsledné masky je v různých místech plochy různá.
Může to vypadat komplikovaně, ale ve skutečnosti (na základní úrovni) není práce s tonálními maskami složitá. Pro jednoduché praktické využití tonálních masek nebudete potřebovat víc, než jsou základní maskovací dovednosti a pár jednoduchých nástrojů. Teprve v okamžiku, budete-li chtít vlastnosti tonální masky definovat skutečně přesně, bude nutné zapojit ještě nějaké další dovednosti. O tom ale dnes zatím řeč nebude.
Masky mohou mít různou podobu
Budete-li chtít pomocí masky vymezit např. oblasti, ve kterých se vyskytuje červená barva, výsledná podoba této masky bude nějakým způsobem (více či méně přesně) „kopírovat“ rozložení červených tónů v obraze. Budete-li chtít naopak vymezit světla, výsledná podoba masky bude odpovídat výskytu světel – a když budete chtít např. připravit masku pro práci se středními tóny, maska bude připomínat černobílou podobu původní fotografie apod.
Ukázka tří masek připravených ze stejné fotografie: první maska pro projasnění středních tónů, druhá pro světla/lesky, třetí pro červenou barvu
Vzhledem k tomu, že barva i jednotlivé jasové úrovně fotografie se většinou vzájemně plynule prolínají, také účinek tonálních masek je v ploše proměnlivý a jejich ochranná funkce plynule přechází z menší intenzity do větší. Od tonálních masek tedy vzhledem k jejich charakteru obvykle nemůžete čekat přesně ohraničené vymezení nějaké oblasti; toho lze dosáhnout teprve v kombinaci s dalšími maskami a nástroji.
Příklad: využití tonální masky pro projasnění fotografie
Ukázkou možného využití tonální masky je následující příklad, ve kterém jsem použila selektivní prosvětlení fotografie prostřednictvím nejjednodušší vrstvy úprav, tzn. Výplně s bílou barvou.
Prosvětlení pomocí tonální masky v kombinaci s vrstvou úprav
Pracovní soubor je ke stažení zde (452 KB)
Celý postup proběhl ve dvou jednoduchých krocích:
- příprava výběru
- vytvoření vrstvy úprav (Výplň) s tonální maskou
Připravený výběr se stal základem pro vytvoření tonální masky, která v ploše fotografie plynule vymezila účinek použité vrstvy úprav.
Krok 1: příprava výběru
V minulé části jsem popsala způsob, jak vytvořit masku z aktivního výběru – a jak už bylo také řečeno: jaký vytvoříte výběr, takovou dostanete masku. Je tedy dobré (pokud nechcete masku upravovat dodatečně) tento základní výběr připravit v rámci možností co nejpřesněji s ohledem na to, jaký je plánovaný záměr.
Pokud má jít o celkové prosvětlení, bude potřeba připravit masku, která dokáže vymezit světlé oblasti a naopak vyloučit tmavé oblasti. Jinými slovy – maska v tomto případě musí alespoň částečně „propouštět“ v oblastech světel a naopak „maskovat“ v oblastech stínů. Pokud se tedy podaří připravit už na počátku výběr, který vybere „pouze světla“ (takže stíny budou mimo hru), práce je napůl hotová.
Takový výběr Photoshop umožňuje. K výběru „světel“ slouží tonální výběry, které jsou založeny na jasových informacích obsažených uvnitř kanálů. Tento výběr můžete připravit jediným kliknutím – přesněji řečeno kliknutím na ikonku některého z kanálů při současném přidržení klávesy Ctrl (Command pro Mac).
Ve chvíli, kdy umístíte kurzor myši nad ikonku některého kanálu (máte-li současně stisknutou také zmíněnou klávesu Ctrl/Command), kurzor dočasně změní svou podobu (indikuje, že budete provádět výběr)
Změněný kurzor indikuje vytváření výběru
a poté co na některý z kanálů kliknete, Photoshop vytvoří výběr založený na jasových informacích konkrétního kanálu, který jste pro definování výběru použili. (Je-li fotografie barevná, každý kanál má jiné rozložení jasů, takže volbou kanálu můžete vybrat a využít nejvýhodnější rozložení jasů, které nejlépe odpovídá vašemu záměru.) Já jsem využila jasové informace kompozitního kanálu, které odpovídají celkovému jasovému rozložení sloučené podoby obrazu.
Okamžitě po kliknutí vytvoří Photoshop aktivní výběr. Tonální výběry mohou vypadat všelijak, tak se běhající změti nelekněte.
Krok 2: vytvoření vrstvy úprav
Ve chvíli, kdy je výběr aktivní (to je důležité) se vraťte zpět do paletky Vrstev a vytvořte vrstvu úprav kliknutím na kulatou přepůlenou ikonku ve spodní části paletky Vrstev; z nabídky funkcí vyberte první možnost, tj. Plná barva.
Vytvoření vrstvy úprav
Objeví se dialogové okno pro výběr barvy, ve kterém vyberte bílou a potvrďte. Hotovo.
V tomto okamžiku v paletce Vrstev přibyla nová vrstva úprav, která současně (díky aktivnímu výběru) získala potřebnou tonální masku. Použitá funkce pro výplň je nyní ve stínech blokována maskou, takže ovlivňuje především světlé oblasti fotografie. Pokud chcete vidět srovnání fotografie před a po úpravě, jednoduše novou vrstvu úprav vypněte.
Celý postup můžete vidět v následující krátké animaci. Pro přehrání klikněte na obrázek
Výhodou využití vrstev úprav v kombinaci s tonálními maskami je jejich obrovská variabilita. Tonální masky (ve svých mnoha podobách) ve spojení s vrstvami úprav nabízí obrovské množství nejrůznějších kombinací a možností, které můžete využít. Tato „variabilita“ však může být paradoxně současně také nevýhodou. Více možností totiž vyžaduje daleko více rozhodování – a přináší větší riziko případné chyby.
Variabilita – výhoda nebo nevýhoda?
Například dnes popsaný postup je ve skutečnosti jen jedním z mnoha možných řešení, které byste v podobné situaci mohli použít. To je víceméně dobrá zpráva. Jenže je tu také druhá stránka zmíněné „variability“: vzhledem k tomu, že každá fotografie má zcela jiné individuální vlastnosti (tzn. jiné rozložení i míru/zastoupení informací, se kterými pracujete), může se stát, že postup, který funguje u jedné fotografie, u jiné fungovat nemusí.
To je dáno tím, že tonální masky primárně vychází z informací původního obrazu, tím pádem i jejich podoba a účinnost je u každé fotografie jiná. Dnes popsaný postup je založen na jasovém výběru – a ten funguje tím lépe, čím větší je tonální odstup mezi světly a stíny, a naopak. Pokud by však fotografie byla např. méně kontrastní, tonální výběr by namísto vybraných „světel“ obsahoval pouze nevýrazné souvislé plochy, takže následně vytvořená maska by neobsahovala téměř žádné jednoznačně definované „propustné“ a „nepropustné“ oblasti a výsledný účinek zvolené funkce by tedy byl víceméně plošný a nevýrazný. Z toho vyplývá, že u méně kontrastní fotografie bych musela volit zcela jiný postup, který by nebyl založen na jasovém výběru – a případně pokud ano, připravenou masku bych musela dodatečně upravit.
Při práci s tonálními maskami tedy více než kdy jindy platí, že každou úpravu je nutné provádět s ohledem na individuální vlastnosti fotografie, se kterou pracujete. Navíc v praxi většinou nestačí jediná tonální maska, uspokojivého výsledku obvykle dosáhnete až po více krocích, tzn. při použití více různě připravených masek. Pokud však při práci místo „univerzálních“ řešení budete brát ohled na vlastnosti samotné fotografie, mnohem lépe pak dokážete rozlišit, které z mnoha možných řešení je pro konkrétní situaci nejvhodnější.