Světlo je zřejmě nejdůležitějším výtvarným prostředkem, který má člověk k dispozici – od gotických oken a vitráží až po digitální fotoaparáty – hraje právě světlo klíčovou roli ve vnímání krásy a umění.
Světlo je nepochybně jednou ze základních komponent každého výtvarného díla. Pokud se podíváme na dějiny architektury, mohli bychom říci, že jde o dějiny práce se světlem.
Je to právě ono, které dává možnost mystického prožitku v katedrálách, příjemného bydlení v domech nebo kulturního vyžití uvnitř výstavních síní. Snad nejvíce je to vidět právě na sakrální architektuře. Pokud je to jen trochu možné, byly všechny chrámy mimo Řím orientovány na východ. Mše se konaly ráno a člověk si mohl užívat pohledu do světlem prozářených oken, které dokreslovaly mimořádnou atmosféru tajemna a krásy. K latině zněl gregoriánský chorál, jenž byl později stále více vytlačován varhany.
Člověk baroka byl člověkem vizuálním – nerozuměl textům, ale chápal obrazy, dokázal si užívat krásy, která na něj dopadala. Celý presbytář byl stavěn tak, aby osvětlen připomínal nebe. Pokud bychom dnes dělali mezi lidmi průzkum, jak že si nebe představují (pokud na nějaké věří), zřejmě by v něm hrálo světlo stále důležitou roli. Tma se stala synonymem pro zločin, špatnosti a hříchy. Je to rozum, který je osvícen a může se vydat na cestu poznání ve vrcholícím novověku. Obraz východu ze tmy, světla na cestě poznání, je mimořádně častý.
Dokonce se můžeme setkat s označením Newtona jako nového Mojžíše – člověka, který přinesl lidem světlo v podobě přikázání, nikoli mravních, ale přírodních. To vše se projevuje v řadě dalších oblastí. Vrcholem práce se světlem ve výtvarném umění snad může být až Goya, který svárem světla a tmy vytváří mimořádně působivé scény.
Fotografie týdne
=za světlem= (foto: Jack08)
Dnešní fotografie týdne nese název =za světlem=. Ukazuje, jak je právě tato forma elektromagnetického záření pro umění důležitá. Lidskému zraku by snad stačilo poznávat stupně šedi, jak například psům, ale mohl by se v něm pak rozvinout umělecký duch? Není snad schopnost dělat umění (do art) jednou z mála věci, které nás odlišují od zvířat? Na snímku je možné vidět dvě postavy – osoba je chápána jako relace, vztah k druhému. A jejich cestu za světlem poznání a krásy. To vše v originálním výtvarném zpracování. Gratuluji autorovi s nickem Jack08 k velice zdařilému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých záběrů uplynulého týdne.
Jako mezi snem a raní skutečností vypadá záběr Ztracená zastávka. Hrubé zrno a černobílé provedení dávají celé kompozici ráz neostré reality. Povedený snímek pořídil vhumanik.
Ztracená zastávka (foto: vhumanik)
Pavel Kozdas ukazuje, že k výbornému technickému zpracování umí přidat zajímavou kompozici a nápad, na který se dá dívat. Kam muž na snímku jde? O čem asi přemýšlí a kde se vlastně odehrává celá tato sci-fi scéna? To jsou jen některé otázky nad fotografií s názvem Epsilon Eridana, jenž jistě napadnou nejednoho čtenáře.
Epsilon Eridana (foto: Pavel Kozdas)
Poněkud nepatřičně působí židle uprostřed zasněžené cesty. Jakoby vyzývala k odpočinku, posezení. Možná nabízí možnost člověku se zastavit na cestě, která je tvrdá, nemilosrdná a náročná. Snad je to jedna z mála příležitostí, aby se ohlédl za svým životem. Tak nějak se snaží promlouvat záběr Na čekané od Navyy.
Na čekané (foto: Navyy)
A na závěre ještě fotografie, která se snaží diváka vrátit v čase o půl století nazpět – barvou, kompozicí i celkovou výpravou – St Audrie´s Church od Kacenace.
St Audrie´s Church (foto: Kacenace)