Novinka ze stáje Panasonic je už na první pohled velmi ambiciózní fotoaparát. Magnéziové tělo utěsněné proti prachu a nepřízni počasí, spousta ovládacích prvků, velikost menší zrcadlovky, to vše za odvážně nastavenou zaváděcí cenu kolem 30 000 Kč pouze za tělo.
Silná dvojice
Model GH3 jsme na test dostali spolu se zoomem Panasonic Lumix G X 12-35mm F2.8 ASPH Power OIS. Dohromady tvoří po všech stránkách nadstandardní komplet. Nemusíte se s ním příliš bát rozmarů počasí – také objektiv je utěsněn proti prachu a dešti. Zaujme i dokonalé řemeslné zpracování bez jakékoliv zbytečné vůle a s dokonale hladkým chodem zoomovacího kroužku – podobnou kvalitu nabízí třeba Canon až v profesionální kategorii L. Nadstandardní jsou ovšem také rozměry a cena.
Lumix GH-3 a jeho magnéziové šasi
Samotné tělo GH3 váží 550 g, objektiv přidá dalších 305 g. Například tělo Nikonu D5200 váží 555 g, tedy prakticky stejně, kombinace s malým setovým objektivem by byla ve srovnání s Panasonikem dokonce lehčí. A pak je tu ještě ten omračující údaj o ceně: zmíněná dvojice Panasoniku přijde oficiálně na necelých 55 000 Kč v případě setu s objektivem 14–140 mm je doporučená cena přibližně 45 000 Kč.
Je vcelku jasné, že nechce konkurovat začátečnickým modelům zrcadlovek. Chce být vážným soupeřem pro nejvyšší, „poloprofesionální“ modely APS-C zrcadlovek. Právě těm se vyrovná cenou, koncepcí ovládání i odolností, a právě oproti nim nabízí výrazně menší rozměry i hmotnost. Možná bych mohl na úvod poznamenat, že v některých směrech tyto zrcadlovky předčí, kdežto v jiných jen ukazuje, kudy by v budoucnosti mohla vést cesta. A teď už podrobněji.
Vestavěný blesk nesmí chybět
Pro citlivé duše
Tělo GH3 je vybaveno poměrně velkým, ale spíše krátkým gripem (byť ve srovnání s předchůdcem výrazně prodlouženým), takže, vzhledem k vysoké hmotnosti, jsem neměl pocit dokonale pohodlného držení. V menších rukou by fotoaparát asi seděl lépe. Kde se ovšem výrobce opravdu velmi snažil, to je počet různých ovládacích prvků.
Horní strana je poseta ovladači
Například kromě hlavního kruhového voliče režimů najdete na horní straně ještě další podobně provedený volič pro přepínání mezi jednosnímkovým režimem, sériovým snímáním, samospouští a bracketingem. Hlavní volič samozřejmě nabízí všechny pokročilé režimy P, A, S, M, jedna pozice je vyhrazena pro scénické režimy a další tři slouží pro uložení uživatelských předvoleb.
Setová varianta s objektivem 14–140 mm
Vedle spouště najdete první otočný volič (jeden ze tří!) a tři tlačítka pro korekci expozice, vyvážení bílé a nastavení citlivosti. Tlačítka jsou ovšem dost titěrná, takže mi dělalo problém s přístrojem u oka nahmatat to správné pro nastavení citlivosti, přestože je odlišeno i výstupkem. Mít malé ruce je v případě GH3 velká výhoda. V blízkosti spouště najdete také jedno z pěti uživatelsky nastavitelných tlačítek Fn.
Dostáváme se na zadní stranu přístroje. Vpravo od displeje tu najdete další dva otočné voliče, dolní je kombinovaný s čtyřsměrovým ovladačem. Ze čtyř tlačítek jsou tři uživatelsky programovatelná, můžete jim přiřadit jednu z 36 funkcí. Přinejmenším Fn2 a Fn3 ale asi necháte tak, jak jsou, protože ve výchozím nastavení slouží pro přístup do rychlého menu a pro volbu zaostřovacích bodů.
Snímač standardu micro 4/3 je opravdu malý, zadní strana se za počet ovládacích prvků také nemusí stydět
Tlačítka i otočné voliče jsou v dosahu palce pravé ruky. S fotoaparátem u oka ale můžete pohodlně ovládat jen horní otočný volič, zbytek prvků je spíše pod dlaní a ovládat je palcem by znamenalo vytočit jej do velmi nepřirozené polohy. S dolním otočným voličem jsem měl problém dokonce i v natažených rukou. Částečně je velmi citivý, současně ale z jedné strany zapuštěný pod úroveň gripu, otáčení vyžaduje velký cit a tenký prst.
Pochvalu si Panasonic zaslouží za dvojici ovladačů vpravo od hledáčku, přepínač režimů autofokusu a videospoušť. Tedy hlavně za přepínač autofokusu, který ani u zrcadlovek podobné kategorie není úplnou samozřejmostí. Celkově na mě však ovládání GH3 působilo nedotaženým dojmem. Tlačítek a točítek je opravdu hodně, ale jejich funkce a provedení ještě nejsou optimálně promyšleny.
Kompozice bez omezení
Lumix GH3 ovšem nabízí také alternativní ovládání pomocí dotykového displeje. To je pohodlné, snadné, rychlé, zejména při volbě zaostřovacího bodu. Jen si musíte dát pozor, abyste bod náhodně neposunuli při přenášení přístroje v zapnutém stavu.
Je libo autoportrét?
OLED displej je otočný, má rozlišení 614 000 bodů, což sice není rekord, ale pro bezproblémové komponování scény stačí. Jediný problém jsem zaznamenal při fotografování s přístrojem nad hlavou, kdy jsem displej pozoroval proti světlé obloze – pak na něm samozřejmě uvidíte jen málo, tak jako u jiných sebelepších fotoaparátů.
Fotografování s využitím otočného displeje je velmi pohodlné, snadno pořídíte snímky z neobvyklých úhlů pohledu (tedy jiných než z výšky očí). Kdo si ale koupí GH3, ten asi dává přednost fotoaparátům s hledáčkem. GH3 disponuje elektronickým OLED hledáčkem s rozlišením 1,7 miliónu bodů.
Otočný displej oceníte především při focení v neobvyklých pozicích
A hlavně: hledáček je veliký, obraz v něm přehledný, vcelku dobře můžete posoudit i správné zaostření. Jen je jeho velikosti asi dosaženo použitím extrémně silného okuláru, což má za následek, že musíte své oko přiblížit přesně na správné místo uprostřed, jinak uvidíte silně zkreslený a neostrý obraz.
Na to se ovšem dá rychle zvyknout. Hledáček je dobře použitelný i v šeru. Sice pak šumí, přesto ale nabízí dostatečně zřetelný obraz. Součástí přístroje je i WiFi modul, fotoaparát lze ovládat z telefonu vybaveného operačním systémem Android nebo iOS.
Pokračování 2 / 3
Funkce a vybavení
Někdy pomalu, jindy bleskově
Panasonic Lumix DMC-GH3 je v praxi velmi pohotový přístroj s drobnými mouchami. První snímek například pořídíte asi 1,1 s po zapnutí přístroje.
Problém ale nastane, pokud hned vzápětí budete chtít exponovat další. Po prvním snímku totiž fotoaparát jednu až dvě sekundy ani nezobrazí živý náhled, ani neexponuje. Jakmile se vám druhý snímek podaří, už je všechno v pořádku, třetí a další můžete exponovat s minimálním zpožděním. Jen s tím druhým přístroj váhá.
Totéž se opakuje po každém probuzení z úsporného režimu. Sériové snímání je teoreticky možné rychlostí až 6 snímků za sekundu, ale bez živého náhledu. S náhledem jsem naměřil jen 2,5 snímku, a to navíc s náhledem nepříliš uspokojivým, protože zobrazeným jen na zlomek času.
Jestliže kladete důraz právě na sériové snímání, dejte přednost opravdové zrcadlovce. Další oblastí, kde GH3 za poloprofesionálními zrcadlovkami zaostává, bude kontinuální autofokus. Ten není špatný, na rovnoměrný pohyb bez problémů stačí. Ale v diskusích oblíbení pejsci či děti se pohybují spíše chaoticky, a v této oblasti jsou na tom nové typy zrcadlovek lépe.
Rovnoměrně se přibližující objekty zaostří GH3 v režimu AF-C bez problémů
Zato v rychlosti jednorázového autofokusu (režim AF-S) Panasonic exceluje. Naměřil jsem mu zpoždění pod 0,1 s při přeostření ze čtyř metrů na jeden metr. V praxi to znamená, že zpoždění téměř nevšimnete. Nevím, jestli se mu v tom může nějaká zrcadlovka rovnat, ale například Canon EOS 5D MkIII to určitě není.
Rychlost ostření vynikne zejména ve spojení s dotykovým displejem, kdy přístroji prostě ukážete na místo, kam má zaostřit, on zaostří a ihned exponuje. O poznání horší je však situace, když chcete volit zaostřovací bod klasickým způsobem. V tom případě nejdříve musíte stisknout Fn3, poté stisknout na čtyřsměrovém ovladači směr dolů a pak ještě jednou tím stejným ovladačem pomalu dostrkat zaostřovací oblast na správné místo. To by mohl výrobce do příštího modelu vyladit, do té doby bych se raději spokojil s výběrem dotykovým displejem – nebo s ponecháním bodu uprostřed, zaostřením a překomponováním.
Autofokus má ještě další dobrou vlastnost: i ve velmi špatném světle zvládá zaostřit bez pomocného přisvětlení. Pokud tím nejlepší zrcadlovky nepředčí, pak se jim alespoň vyrovná.
Autofokus zvládne zaostřit i v šeru kombinovaném s protisvětlem. ISO 3 200, 1/25 s, F2,8
Elektronické ticho
Protože GH3 nemá sklopné zrcátko, překonává zrcadlovky ještě v jednom směru, a tím je tichý provoz. V normálním režimu samozřejmě slyšíte cvaknutí závěrky, ve srovnání se sklopením zrcátka má ale tento zvuk výrazně nižší intenzitu. Přístroj lze navíc přepnout do režimu práce s „elektronickou závěrkou“, pak je prakticky neslyšný, i když v dokonale tichém prostředí přece jen něco uslyšíte – asi zavření clony v objektivu.Elektronická závěrka je ovšem omezena do ISO 1 600, i tak ale jde o užitečnou funkci.
Výrobce zamýšlí GH3 také jako plnohodnotnou kameru. Přístroj proto zvládá Full HD rozlišení při frekvenci až 60 neprokládaných snímků za sekundu a s datovým tokem až 72 Mbps. Připojit můžete externí mikrofon.
Ukázkové video stahujte zde.
Na šum s RAWem
Výrobce vybavil GH3 snímačem s rozlišením 16 Mpx, samozřejmě standardu m4/3, který nabízí skoro dvakrát menší plochu oproti APS-C. To je zjevný hendikep, se kterým se ale Panasonic pere více než statečně. Při základní citlivosti ISO 200 získáte dobré výsledky z formátů JPEG i RAW, to by se ale dalo čekat.
ISO 200, vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu
Důležité je, jak se dokázali konstruktéři fotoaparátu poprat s šumem při rostoucí citlivosti (nastavit lze až ISO 12 800, v rozšířeném režimu pak ISO 25 600). To můžete posoudit z následující série – vlevo vždy přímý záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu v programu Adobe Photoshop Lightroom 4.3 RC1. Nejdříve snímky s klasickou, poté s elektronickou závěrkou.
Snímky s klasickou závěrkou od ISO 200 do ISO 12 800, vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu.
Snímky s elektronickou od ISO 200 do ISO 1600, vlevo záznam do JPEG, vpravo konverze z RAWu.
Když jsem uviděl snímky zaznamenané přímo do JPEG, řekl jsem si, že se opět žádný zázrak nekoná, od ISO 3 200 je šum rozmydlený až k nepoužitelnosti. Úplně jiný dojem ve mně ale zanechaly výsledky konverze z RAWu. Zde je pro mě přijatelné dokonce ještě ISO 6 400, dokonce i ve stinných partiích ještě zůstává nějaká kresba. Šum je samozřejmě viditelný, ale má příjemný charakter.
Konverze z RAWu proběhla ve výchozím nastavení Lightroomu, tedy s mírným doostřením a redukcí barevné složky šumu nastavenou na úroveň 25 ze 100, bez ovlivnění expozice. Fotografie proto mají trochu snížený kontrast. Zároveň je vidět překvapivě velké sférické zkreslení objektivu, které v JPEGu kompenzuje obrazový procesor fotoaparátu.
Pokračování 3 / 3
Hodnocení a demosnímky
Panasonic Lumix DMC-GH3 se až na detaily velmi povedl. Má odolné tělo, dobře použitelný otočný displej, výborný je i hledáček. V režimu AF-S je fotoaparát nesmírně pohotový, zejména v kombinaci s výběrem ostřícího bodu dotykovým displejem. Na bezzrcadlovku je nezvyklá i výdrž akumulátoru – dle standardu CIPA 540 snímků, v průběhu testu jsem se dostal na hodnotu asi 400 snímků. Obrazová kvalita zůstává na dobré úrovni i při vyšších hodnotách citlivosti, alespoň pokud použijete RAW. To vše doplňuje schopnost točit kvalitní video.
Největší vadou na kráse je pro mě nedotažené ovládání klasickým způsobem pomocí tlačítek a otočných voličů, na tom by výrobce do příštího modelu mohl ještě zapracovat. Sportovním fotografům bude vadit nepříliš praktické sériové snímání a jen průměrný kontinuální autofokus.
Ale pro běžnou reportážní fotografii je tento přístroj vynikající. Vzhledem k ceně ovšem nelze očekávat, že by na něj současní zrcadlovkáři začali houfně přecházet. Ale pokud fandíte elektronickému hledáčku, rozhodně byste tento přístroj neměli přehlédnout.
Technická specifikace
- Snímač: 16 Mpx CMOS Exmor, formát micro 4/3
- Maximální rozlišení: 4 608 × 3 072 obr. bodů
- Bajonet: micro 4/3
- Rychlost závěrky: 1/4 000 s až 60 s
- Rozsah ISO citlivosti: 200–12 800
- Maximální rozlišení videa: 1 920 × 1 080 při 60 sn./s
- Displej: výklopný 3“ LCD panel s rozlišením 614 000 obr. bodů
- Paměťová karta: SD/SDHC/SDXC
- Rozměry: 133 × 93 × 82 mm
- Hmotnost: 550 g
Demosnímky
1/80 s, F3,2, ISO 500 | 1/100 s, F2,8, ISO 6400 | 1/25 s, F2,8, ISO 3200
1/60 s, F4,0, ISO 6400 | 1/40 s, F2,8, ISO 12 800
1/1600 s, F3,5, ISO 400 | 1/160 s, F5,8, ISO 400
Následující dvojice snímků je vždy fotografována do JPEGu (vlevo) a do RAWu (vpravo), vyvolaném v Adobe Lightroom bez obrazových úprav
