Podařilo se nám strávit jeden den s digitální zrcadlovkou Olympus E-3 v terénu. Jaké jsou první dojmy?
Na novou digitální zrcadlovku Olympus se čekalo prakticky čtyři roky, letos v říjnu se všichni fanoušci E–systému dočkali a světlo světa spatřil model E-3, který přináší nejednu inovaci. Mezi ty zásadní patří, mimo navýšení rozlišení, především jedenáctibodový autofokus a výklopný a otočný LCD displej.
První představení nové zrcadlovky již na našem webu proběhlo, tentokrát bychom se s vámi chtěli podělit o první dojmy z používání nového aparátu.
Hned na začátku je třeba zmínit, že kus, který se nám dostal do ruky bohužel nebyl vybaven finální verzí firmwaru, z toho důvodu je nutné brát snímky s rezervou. Finální verze firmwaru jistě odstraní některé mírné nedostatky. Veškeré fotografie v tomto článku jsou pořízeny předprodukčním vzorkem digitální zrcadlovky Olympus E-3.
Ačkoliv vypadá na snímcích zrcadlovka menší než její předchůdkyně E-1, není tomu tak, rozměrově jsou si oba fotoaparáty dost podobné. V hmotnosti již rozdíl najdete, novinka je o celých 140 gramů těžší, bez objektivu tak váží tělo E-3 celých 800 gramů. Pro pohodlné držení je lepší vybavit zrcadlovku bateriovým gripem, který přinese lepší úchop a větší stabilitu. Tělo fotoparátu je velice dobře vyváženo.
Ovládání fotoaparátu je poměrně jednoduché a po chvíli jej zvládne každý. Po vzoru profesionálních modelů už i zde výrobce upustil od otočného kolečka expozičních režimů – ty se mění stisknutím tlačítka Mode a otáčením dialogového kolečka. Právě tento systém ovládání je pro E-3 typický a výrobce jej prezentuje jako systém push and turn. U každého ovladače najdete dvě ikony popisující jeho funkci v kombinaci s předním nebo se zadním ovládacím kolečkem.
Ze začátku je poměrně nezvykle umístěné přední dialogové kolečko, je totiž zapuštěno v horizontální rovině, mírný náklon by mohl napomoci k ještě lepšímu úchytu a ovládání. Podobně jako u nižší řady zrcadlovek, i v tomto případě je možné využít zadní displej pro zobrazení nastavených parametrů a také pro jejich případnou změnu. Rozdílem však je zachování stavového displeje na horní straně těla.
Informace na hlavním displeji
Marně byste na těle zrcadlovky hledali samostatné tlačítko pro změnu rozlišení či míru komprese. naštěstí je však možné tuto funkci přiřadit funkčnímu tlačítku v pravém horním rohu, které například přepíná mezi ukládáním do JPEGu a ukládáním do JPEG + RAW.
Rotace při výběru ostřícího bodu
Mírnou změnou k horšímu oproti modelu E-1 je samotné zapínání přístroje, to je umístěno, podobně jako u zrcadlovek Canon, na zadní straně vedle displeje. Předchůdce se zapínal okružím pod ovladačem režimů vpravo nahoře. To se dalo zvládnout palcem pravé ruky, u modelu E-3 je zapnutí přístroje jednou rukou prakticky nemožné.
Část tlačítek pod displejem zůstala zachována, přibyla však nová pro vstup do menu s pro změnu zobrazení displeje, respektive pro aktivaci živého náhledu. Právě živý náhled je největší devizou fotoaparátu. Při jeho aktivaci můžete pracovat stejně jako s kompaktem a navíc jej oceníte ve chvílích, kdy nechcete být viděni či chcete fotografovat tzv. od pasu.
Kontrola hloubky ostrosti v živém náhledu
Zvětšení zaostřované oblasti
V režimu živého náhledu je k dispozici reálný histogram, náhled si můžete zvětšit pro snazší zaostření. Ostření je pak možné manuální, automatické – po stisknutí tlačítka AEL/AFL přístroj sklopí zrcátko a zaostří. Můžete také rovnou exponovat, fotoaparát po stisknutí spouště sklopí zrcátko, zaostří a teprve poté exponuje. Nevýhodou tohoto postupu ale je riziko posunutí scény, či pohybu při expozici, ve špatných světelných podmínkách totiž ostření chvíli trvá.
Níže uvedené demosnímky byly pořízeny v kombinaci s obektivem Zuiko Digital 12–60 mm F2,8–4, Zuiko Digital 50–200 mm F2,8–3,5 a Zuiko Digital 7–14 mm F4.
Demosnímky: