Velmi štíhlá drobná dáma v kožených kalhotách podle poslední módy, na očích tmavé brýle, které ani na okamžik nesundá. Možná je upřímná, možná však za slunečními brýlemi leccos skrývá.
Jaký vztah máte ke svému fotoaparátu?
Myslím si, že ke svému fotoaparátu nemám žádný zvláštní vztah. Fotoaparát pro mě představuje spíše něco, co bych popsala jako prodloužený zrak. Zprostředkovává však vztah mezi mnou a modelem.
Máte pořád pocit, že se za fotoaparátem schováváte?
V době, kdy jsem začínala fotografovat, jsem k tomu měla sklon. Zjednodušovalo mi to fotografování, aparát stál mezi mnou a modelem. Díky fotoaparátu jsem se nebála chtít od lidí věci, o které bych je nikdy nepožádala, kdyby mezi námi přístroj nebyl. Ale nyní se již neschovávám, nedělá mi problém se ukazovat. Řekla bych, že při práci na své poslední sérii, na cyklu Hrdinky (Heroines), jsem nebyla za fotoaparátem, ale vedle něj.
Byl ve vašem životě nějaký moment, kdy jste si uvědomila, že nefotografujete stejným způsobem jako dříve, že se již neschováváte za kamerou?
Takový moment nepřišel nijak náhle, spíše se můj přístup změnil postupem času.
Proč fotografujete především ženy?
Možná proto, že jsem vždy chtěla fotografovat ženy. Ženy jsou mým námětem. Proč tomu tak je? To nevím. Nepokouším se zjistit proč, jen vím, že mě těší fotit ženy. Možná proto, že znám ženy lépe díky tomu, že sama jsem žena. Ale možná mě k focení žen přivedlo i spousta dalších důvodů, možná to bylo moje podvědomí.
Četla jsem o vás, že každá žena, kterou fotografujete, jste vlastně vy sama. Souhlasíte s tímto tvrzením?To není můj vlastní názor, to o mě napsali jiní. Touto myšlenkou se ve svých textech o mně zabýval hlavně Serge Bramly, se kterým již roky spolupracuji na některých knihách. Právě on jednoho dne napsal text, ve kterém říká, že každá fotografie ženy, kterou jsem kdy vytvořila, je svým způsobem můj autoportrét. Ale pochopitelně to nejsem já. Spousta fotografek dělá autoportréty, podívejte se třeba na práci Nan Goldinové nebo Cindy Shermanové. Já k nim nepatřím, fotografuji ženy, ne sebe. Své modely nicméně určitým způsobem formuji, vkládám do nich kousek sebe, stávají se součástí mé rodiny. Nevznikají tak ale autoportréty.
Zmínila jste Nan Goldinovou a Cindy Shermanovou. Máte ráda jejich práce? Případně existuje nějaká jiná fotografka, jejíž snímky obdivujete?
U fotografie mě občas zaujme příběh, hlouběji se však o práce ostatních fotografů nezajímám. Spíše mě přitahují obrazy, sochy, případně filmy.
Máte raději staré sochy a obrazy, nebo dáváte přednost modernímu umění?
Mám ráda mnoho umělců. Současné, ale i staré mistry. Byla jsem vychovávána k lásce ke starému umění, převážně umění italské renesance a starým holandským mistrům. O umění jsem se učila tak, že jsem jezdila do muzeí a kostelů v Římě, ve Florencii, v Benátkách.
Ale existuje i spousta moderních malířů a sochařů, jejichž práci mám ráda. Umění, kterým se aktuálně nechám ovlivňovat, záleží hodně na tom, na čem v daný moment pracuji. Někdy se podívám na něčí práci a najednou jako bych uslyšela cinknutí zvonku. To dílo mi poskytne inspiraci. Ta se může týkat například způsobu, jak je na obraze znázorněna pleť, toho, jakou paletu barev malíř použil. Inspiruje mě směs podobných impulsů. Když jsem pracovala na Hrdinkách, nechala jsem se ve stejnou chvíli ovlivňovat mnoha různými umělci. Patří k nim například Egon Schiele nebo Auguste Rodin. Také miluji díla od malíře Luciena Freuda, ten mě inspiroval po celý můj život. Můj život stojí na inspiraci a také na vnímání uměleckých děl.
Do jaké míry jste se inspirovala uměním, když jste pracovala na sérii zachycující život Ježíše Krista?
Staré umění mě při práci na této sérii pochopitelně hodně ovlivňovalo. O sérii INRI bych řekla, že je to svým způsobem přehodnocení přístupu k Ježíši Kristu. Je to moderní interpretace klasických výjevů z bible, které byly znázorněny stovkami malířů. Serge Bramly a já jsme shlédli miliony a miliony obrazů a některé z našich fotografií jsou inspirovány přímo těmito obrazy.
Pokoušela jste se touto sérií také sdělit něco nového?
Ano, chtěla jsem říci něco nového o Ježíši Kristu. Biblická ikonografie byla dříve hlavním tématem každého významnějšího umělce. Dnes se již obrazy s náboženskými motivy nemalují. Když se podíváte na moderní díla v kostelích, zjistíte, že mají příšernou úroveň. To proto, že po dvě stě let se žádný významnější umělec náboženskou tematikou nezabýval. Proto jsme došli k názoru, že by bylo zajímavé ztvárnit biblické motivy pomocí moderního média, kterým je fotografie. Zapojili jsme do snímků dnešní lidi, místa a oblečení, současné situace. Přemýšleli jsme při té práci nad tím, jak bychom dnes mohli převyprávět bibli, jak ukázat magické kouzlo Ježíšova příběhu mladým, kteří bibli nikdy nečetli a nezajímají se o ni.
Myslíte si tedy, že vaše snímky by mohly mladé přivést k zájmu o bibli?
Přesně to si myslím. Mnoho kněží používá naše fotografie jako pomůcku při lekcích o bibli. V tom příběhu jsme nic nezměnili, nic nového jsme si nevymysleli. To církev začala vyprávět Ježíšův příběh jinak, aby přivedla lidi zpět do kostelů. To ona ten příběh změnila. My jen jej vyprávíme způsobem, který pochopí každý. Zmodernizovali jsme symboly týkající se Ježíše Krista. Když dnes někomu ukážete bílé ptáky a bílé květiny, nikdo již nepochopí, co mají znamenat. Když je běžný divák na starých obrazech uvidí, nejspíš si pomyslí, že jsou krásně namalovány, ale již nebude schopen porozumět jejich významu. Ty květiny a ptáci přitom symbolizují určité věci. My jsme se pokusili najít způsob, jak bibli znovu zpřístupnit dnešní mladé generaci.
max. velikost
Laetizia Venezia, z cyklu Heroines
Pro dnešní mladé lidi je často důležité vypadat sexy. Snažila jste se jim přiblížit novozákonní příběh i tím, že jste chtěla Ježíše prezentovat jako sexy muže?
Nejde o to být nebo nebýt sexy. Jde o to být univerzální. Zda je Ježíš synem božím, či ne –já tu nejsem od toho, abych to posuzovala. Nejsem katolička. Ale z toho, jak byl charakter Ježíše Krista popsán ve čtyřech evangeliích, vyplývá, že byl ohromující osobou. Kdyby se dnes vrátil na zem, doufám, že by se stal prezidentem. Potřebujeme někoho takového.
Takže vás potěšilo, když vaše pojetí života Ježíše Krista bylo prezentováno i v kostelích?
Jistě. Série putovala po kostelích v Německu, Rakousku, v Holandsku byla vystavována v katedrále.
Ne všichni zástupci církve však byli vašimi snímky Ježíše nadšeni. Například když tato výstava v roce 2001 probíhala v pražském Rudolfinu, veřejně proti ní vystoupili někteří zástupci tehdejší Křesťanskodemokratické strany.
Ale ta výstava byla velmi úspěšná! Viděly ji stovky tisíc návštěvníků!
Mimochodem, do jaké míry vás ve volné tvorbě ovlivňuje reklamní fotografie?
Reklamou vůbec ovlivněna nejsem. Ale reklamní snímky fotografuji.
A to vás způsob práce na těchto snímcích vůbec neovlivňuje, když fotografujete něco jiného?
Ne, to si nemyslím. Podle mého názoru každé z těchto fotografických odvětví žije vlastním životem. Obě jsou pro mě důležitá. Pokud reklamní fotografie ovlivňuje mou volnou tvorbu, pak jen technicky. Občas si na reklamních snímcích něco zkouším: práci se světlem, s filmem. Ale každý z žánrů funguje na jiných principech.
Bettina Rheims Bettina Rheims se narodila roku 1952 v Paříži, kde dodnes žije. Ve fotografickém byznysu působila jako modelka, záhy se však zhostila role za fotoaparátem. Roku 1981 vystavovala svou první sérii v pařížském Centre Pompidou. Tím odstartoval její prudký vzestup, po výstavě následovala spolupráce s prestižními časopisy, reklamní kampaně (Well, Chanel aj.), plakáty, obaly gramodesek. Kdo ji neznal jako fotografku módy, reklam a hudebních a filmových hvězd, ten si nemohl nepovšimnout její série INRI (1999) zobrazující moderním způsobem výjevy z Nového zákona. Čeští diváci měli možnost navštívit výstavu věnovanou této sérii v Rudolfinu v roce 2001. |
Kdybyste dostala nabídku prezentovat své fotografie na billboardech, přijala byste ji?
Záleželo by na okolnostech. Pokud by některou mou fotografii chtěla nějaká značka využít v reklamě, odmítla bych. Ale prezentovat své snímky na billboardech – proč ne? Pokud by se jednalo například o reklamu na výstavu, která by probíhala na nějakém skvělém místě, pochopitelně bych přijala.
max. velikost
Blanca Li, z cyklu Heroines
Pokud byste na takový billboard mohla vybrat jediný snímek, který by to byl?
To nevím. Vytvořila jsem hodně snímků. Pravděpodobně by to byla nějaká fotografie ze série Hrdinek, protože je to moje poslední práce. Ještě se mi neokoukala, stále mě vzrušuje. Možná by to byl snímek Milly Jovovichové. Mimochodem, právě tuto fotografii jsem si pověsila do studia.
Původní článek byl otištěn v DIGIfotu 4/2006. Chybějí-li vám starší čísla časopisu DIGIfoto, kontaktujte oddělení distribuce e-mailem: predplatne@cpress.cz nebo telefonicky na bezplatné lince 800 11 55 88
