Co je to síť? Pro většinu lidí se pod tímto slovem skrývá zřejmě nástroj, kterým se chytají ryby. Možná nejbližším dostupným synonymem by mohlo být vězení, ale i to má jiný nádech. Ve vězení lze pobývat, žít, zakoušet vlastní vnitřní svobodu, byť třeba tak expresivně uchopovanou jako u Ivana Jirouse a jeho básní.
Naproti tomu být chycený do sítě v sobě implikuje jistotu smrti. Proces zpracování ryb začíná již na lodi, být chycený znamená přijít nikoli o svobodu, ale o perspektivu života. Je nesmírně zajímavé sledovat literární příběhy, které pracují s konceptem ryby (či jiného živočicha), který je uvězněný v síti.
Proč právě rybka musí plnit tři přání? To, že má šanci na dialog o životě je zázrak, beneficium bytostně nepředpokládané. Rybář musí o rybu, jako o speciálního tvora projevit péči. Tři přání tak možná odkazují k tomu, že je třeba dát úplnost za úplnost. Totalitu bohatství za totalitu života. Přitom rybář jen málokdy skončí dobře, neboť opouští v přáních bezprostřednost existencionální otázky, takže se své bytí snaží zaopatřit ve věcech majetkových.
Je přirozené, že je buď neumí ovládnout nebo mu sami o sobě štěstí nepřinášejí. Často pak struktura příběhu nabízí vyústění opět vržené do boje o existenci – rybář sedí na břehu, nemá nic, jen bídu, hlad a své vlastní bytí. Ví, že vše světské prohýřil a hledí do moře. Už ale nechce další přání, chce prožít reflexi či vztah. Sítě se mění z nástroje lovu a uvěznění, na něco, co je zpřetrháno a zničeno. Rybář získává sám sebe, ale ztrácí způsob své obživy.
Filosofie minulého století přinesla ale ještě jeden pohled na síť, totiž pohled struktury a vztahů. Člověk je tak zakořeněn v síti vztahů, jazyk je sítí, která umožňuje komunikaci a ostatně také ve slovu internet je síť explicitně uvedená. Síť tedy není násilím a lovem, ale sdílením a komunikací. Pragmatistické pojetí bude říkat, že člověk je tím, čím je, právě jen ve vztahu k síti. Hovořit o osamocené substanci je neadekvátní. V běžné mluvě se objevuje sousloví jako síť kontaktů nebo v češtině speciálně sociální sít.
***, foto: Uhler
Mají tyto dvě perspektivy sítě něco společného? Zřejmě je to pohled na síť v perspektivě vlastního bytí. Její pevnost a robustnost, pečlivá výstavba a péče o ni, nabízí možnost úspěšného lovu či pobytu ve společnosti. Vše, funguje tak, jak má. Až okamžik zásadní změny, totiž osobního setkání může vyvolat otřes bytí natolik silný, že je třeba starou síť zahodit, přestat ji spravovat a přemýšlet o tom, jak vybudovat novou. Problémem takového počínání ale je, že nikdy nevidíme celek.
Náš pobyt v síti je vždy lokální, neschopnost nás samotných vidět věci s odstupem a nadhledem, může vést k paralýze rozhodování, protože nevíme, jakým směrem se vydat. Paradigma sítě může být v tomto ohledu pozitivní v tom, že preferovaný směr nemá – důležité je, někde začít. Současně tato perspektiva umožňuje provést to, co někdy člověk udělat musí – zpřetrhá vazby, které nejsou dobré a může zkusit vykročit jinam. Neopouští síť, ale mění perspektivu a kontext, získává nové okolí. A je to právě prostředí, které v pragmatické tradici naše já utváří.
Snímek *** ukazuje onu neukončenost sítě, prostor pro růst, strukturu, která je právě přestavována a která jako by předcházela transcendentálním úvahám. Síť nemusí být vzdušným zámkem, pokud vystavíme dost silnou, může růst do závratných výšin. Jen je třeba postupovat autenticky a poctivě.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je Uhler, k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých obrázků uplynulého týdne.
Jak v ruchu a shonu města získat vnitřní klid? Na tuto otázku odpovídají meditační cvičení, levné knihy i drahé kurzy. Snímek Ujede ti to! zachycuje na jedné straně pohyb, na druhé strnulost. A do toho naléhavý pocit někoho, kdo se nachází uprostřed snímku. Na kterou stranu se nakonec přikloní? Autorem je BobiPhone.
Ujede ti to!, foto: BobiPhone
"starec" a more... nabízí tradiční, technicky dobře zpracované schéma dynamiky moře a klidu člověka, jehož vnitřní svět je zrcadlen stoicky šedou oblohou. Autorem je Robson65.
“starec“ a more..., foto: Robson65
Pro Paklika tradiční spojení osob a geometrie, jako jisté konstrukce brýlí, kterými vidí svět nabízí kostky II. Kulatost tělnatého muže je zde v rozporu s přesností a formálností linií. Forma a obsah spolu nekorespondují, tvoří paradox, který si může užít čtenář.
kostky ii., foto: shimmell
A na závěr ještě další tradiční snímek, tentokráte ze sociálního cyklu sledujícího lidské prožívání venkova od Zoran 2. Fotografie Ujo Anti je precizní kompozicí, světlem i atmosférou.
Ujo Anti, foto: Zoran 2