„Celý svět je naruby. My všichni jsme vzhůru nohama. Jsme jako mouchy na stropě a jenom díky věčnému milosrdenství nespadneme dolů.“ Tento slavný citát Gilberta Keitha Chestertona se zdá být mimořádně aktuální především v dnešní době.
Řada lidí se domnívá, že lze zakonzervovat svět, který zde byl před pěti či sto lety a tvářit se, že se nic nemění. To ale nelze, šipka času je v tomto ohledu neúprosná, a jestliže se nám zdá, že žijeme ve složité době, ve které se obtížně orientujeme, nejde o emoci v žádném ohledu novou.
Co znamená ono „My všichni jsme vzhůru nohama“? Může jít o tragický povzdech, který konstatuje fakt, že světu ve kterém žijeme, nerozumíme. Že nemáme své jistoty a snaha o návrat do starých dobrých časů, kdy bylo vše v pořádku, se zdá být vlastně docela rozumným řešením. To ale přirozeně otevírá jiný velký spor – totiž zda více jsme nebo se stáváme.
Každá volba, každá zkušenost či zážitek nás modeluje a proměňuje, nelze říci, že bychom zůstávali beze změny. Na druhé straně zakoušíme to, že se naše osobnost neměnní skokovitě, což akcentuje například právo, které počítá s tím, že v jistém časovém úseku je člověk stále týž a nese proto za své chování zodpovědnost.
Chesterton vidí jistou záruku v Božím milosrdenství. Očekává, že jeho zásluhou se věci nevymknou kontrole a současně jde o jistý invariant bytí. Tento argument ale nemůže pochopitelně uspokojit každého, neboť předpokládá osobní přijetí předpokladu o milujícím transcendentálním jsoucnu.
Jaká je druhá varianta? Pokud nechceme volit zoufalství, zbývá to, co nabízí Shimmell na snímku lov. Tento projekt bytí vzhůru nohama je možné rozdělit do dvou fází. Tou první je odhodlání přiklonit se k modelu stávání se, vrhnout se do bytí s rizikem, že to možná nevyjde, ale že je nutné to zkusit. Jde o novou formulaci argumentu absolutní sázky, která pochází od Pascala.
Druhým krokem je lov – identifikace cíle, ochota mu něco obětovat a jít za ním, jakkoli se vše odehrává hlavou dolů a cíl má v rukou všechny trumfy – křídla, orientaci, volnost. Přesto jistě také mi můžeme najít svoji zbraň, konkurenční výhodu, i když na první pohled můžeme mít jen holé ruce.
Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií z uplynulého týdne.
Snímek Bažant zachycuje tohoto polního ptáka v pohybu při vokálních aktivitách. V zářivých barvách, ostře, kompozičně ideálně. Autorem je Adamec.
Fotografie pomalé světlo jakoby se vracela ke známé scéně z hry o demonstraci rychlosti světla a zvuku od J. Cimrmana. Je hravá, nápaditá, pracuje se stínem i reálným obrazem. Nepostrádá vtip ani myšlenku. Autorem je Humusak.
pomalé svetlo, foto: humusak
Pro milovníky sociální fotografie zachycující střípky z každodenního života různých sociálních skupin bude jistě příjemným zážitkem fotografie přestávka, pracující s tradičním pauzovým archetypem kávy a cigarety. Snímek ale mimo to ukazuje další zajímavé prvky, které scénu dotvářejí – samotného muže, dialogicky spojené hrnky i popelníky stojící vyrovnané v řadě, jakoby odkazující k pevnějším je samotné přesahujícím pravidlům. Autorem je vhumanik.
přestávka, foto: vhumanik
Marek Ujčík také pokračuje ve svém tradičním fotografickém pojetí i programu a nabízí pohled na Rozbouřená pole vonící a zářící jarem.
Rozbouřená pole, foto: MarekUjcik