Ve fotografii se během jejího vývoje ustálily určité obecně uznávané principy, postupy a pravidla. Fotografickým novicům bývají předávány také osvědčené rady, jak zachytit některé známé, již mnohokrát fotografované situace. Všechny tyto zásady je dobré znát a používat, vždyť v drtivé většině případů nesou dobré výsledky. Pravidla však mohou i omezovat.
U modře osvětleného tunelu pod Stockholmem navozuje pohybová neostrost dojem rychlosti. Přestože je celá fotografie rozostřená, jako celek působí dobře. Modré osvětlení symbolizuje nutnost rozhodnout se pro jednu z cest
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5; F4,2, 1/3 s
Mnohdy se jako diváci fotografií setkáváme s nedodržením učebnicových zásad – a výsledné snímky jsou také dobré, ne-li lepší. Naopak snímek komponovaný přesně podle pravidel leckdy nezaujme. Vědomým porušením zavedených zásad vystoupíte z proudu a můžete dát vzniknout skutečně neotřelým snímkům.
Středová kompozice je špatná
Prvním principem, u kterého řada fotografických učebnic začíná, je správná kompozice. Jako příklad nevhodné kompozice se často uvádí kompozice středová, označovaná za statickou až fádní. Proto se doporučuje snímek komponovat s dynamickou diagonálou a všude, kde je to jen možné, používat zlatý řez. To vše platí. Je dokázáno, že zlatý řez zkrátka lidskému oku lahodí.
Nedodržením pravidel je i pokus o portrét extrémně širokoúhlým objektivem typu rybí oko. Přestože výrazně zkresluje portrétované osoby a perspektivu, zaujme snímek svým neobvyklým pojetím
Nikon D70, Nikkor 10,5 Fisheye F2,8; F2,8, 1/200 s
Někdy však bývá přesto lepší umístit hlavní motiv do středu snímku, a to nejen při fotografování lidí nebo budov, přestože tím způsobíte dojem statické scény. Člověku i jinému hlavnímu objektu dodá poloha ve středu záběru na důležitosti a důstojnosti. Nicméně i v těchto případech se středová kompozice často „rozbíjí“ pomocí barev, kontrastu nebo třeba diagonálních a jiných linií na obrázku.
Nepadejte z rámu
Další zásadou je vyplnění formátu fotografie – hlavní motiv by měl zabírat většinu snímku. Na druhou stranu ale přitáhne pozornost i drobný hlavní motiv, není-li rušen jinými objekty ve scéně. Také se doporučuje nechávat před jedoucím vozidlem či cyklistou ve směru jízdy dostatečný prostor, jinak by objekt mohl působit dojmem, že vypadne z rámu.
Při fotografování jsem ignoroval zásadu ponechat prostor na snímku, kam míří pohled fotografované osoby. Navíc jsem už při fotografování udělal velký detail portrétu. A tak si dnes mohu i já jen domýšlet, kam se portrétovaný dívá a proč se tváří tak zavile
Nikon D70, Sigma 70–300 mm, F3,5–5,6; F5 1/30 s
Podobně bývá vhodné ponechat prostor v místě, kam míří pohled portrétované osoby. Nedodržení tohoto pravidla vnáší do snímku nejistotu a jakoby nevyslovenou otázku. Záměrné porušení v tomto případě nedopadá vždy dobře, proto k němu přistupujte s rozmyslem.
Rozpůlení obrazu
Nikdy nerozdělujte horizontem obrázek na dvě stejné části, snímek pak působí nejistě, radí příručky. Často se uplatňuje takzvané pravidlo třetin, kdy se horizont umisťuje do horní nebo spodní třetiny v rámu. Někdy však horizont rozdělující fotografii na dvě poloviny funguje.
Při fotografování zámku jsem se nevyhnul rozdělení snímku hladinou rybníka na dvě poloviny. Použil jsem zde ale pravidlo zlatého řezu
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm, F3,5–4,5
Pro horizontální linie platí ještě další zásada: Rovina horizontu by měla být rovnoběžná s vodorovnými okraji snímku, aby záběr „nepadal“ na jednu nebo druhou stranu. Toto pravidlo se porušuje záměrným nakloněním fotoaparátu, které scéně uměle dodá nebo zvýší dynamiku. Tuto techniku ale využívejte jen střídmě, jako ozvláštnění.
|
Emotivní a informativní sdělení
Při fotografování se vždy snažíte předat divákovi nějaké sdělení, ať už v informativní, nebo emotivní rovině. Informativní sdělení je čistě popisné, zobrazuje realitu, má zahrnout co možná nejvíce informací a detailů ve scéně. Emotivní náboj vychází z pocitů, využívá efektů a více uplatňuje porušování pravidel, experimentování.
Následující snímek vznikl při procházce nočním městem. Nastavil jsem nejvyšší clonu a dlouhý čas. Měl jsem fotoaparát ledabyle zavěšený na krku. Nedíval jsem se do hledáčku, nekomponoval jsem, a tak jsem neměl žádnou představu, jak bude výsledný snímek vypadat. Porušil jsem tedy snad všechna kompoziční pravidla a všechny rady týkající se pohybové neostrosti Exponoval jsem a během expozice jsem se dál procházel. Výsledný snímek neobsahuje žádnou prakticky použitelnou informaci, má však v sobě zřetelnou náladu a jistou míru abstrakce.
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm, F3,5–4,5
|
Pokračování 2 / 2
Komponujte na výšku
NE pro krajiny na výšku
U fotografování krajiny se traduje doporučení nefotografovat na výšku. Tato zásada je podložena silnými argumenty. Když stojíte někde v exteriéru, rozhlížíte se kolem sebe po krajině většinou zleva doprava. Proto jsou tak působivé panoramatické fotografie, které díky delšímu formátu a větší dynamice neomezují pozorovatele, ale naopak jej nechají rozhlédnout se po krajině.
Strom jako hlavní motiv obrázku je přímo ve vertikální ose, navíc na fotografii zdaleka nevyplňuje dostatečný prostor. Celá scéna působí velmi staticky a klidně. Fotografie ale přesně vystihuje atmosféru onoho rána, kdy byl snímek pořízen
Nikon D70, Sigma 18–50, F3,5–5,6; F3,5, 1/4 000 s
Naproti tomu kompozice na výšku pohled diváka značně omezuje. Levá a pravá hrana rámu jako by bránily si krajinu na fotografii prohlédnout. Rád toto doporučení ignoruji a snímám krajinu na výšku s nasazeným širokoúhlým objektivem. V takovém případě totiž můžete do snímku dostat hloubku a zdůraznit prostor mezi popředím a pozadím.
Fotografováním krajiny ve formátu na výšku sice divákovi zamezíte v rozhledu po krajině, ale můžete zdůraznit prostor mezi popředím a pozadím ve scéně
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5; F11, 1/200 s
Linie v pozoru
Při fotografování městské krajiny a architektury je třeba dávat pozor na kácející se linie. V profesionální praxi se pracuje s tzv. „shift“ objektivy, pomocí kterých se dá dosáhnout toho, aby vertikální linie zůstaly rovnoběžné. Také je možné tuto vadu opravit při následných úpravách snímku v počítači.
Středová kompozice a záměrně pořízené sbíhající se linie spolu s lehce dramatickou oblohou dokresluje mohutnost a strohost kostela sv. Hedviky
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm, F3,5–4,5; F16, 1/200 s
Narovnávání linií je vhodné, pokud chcete zachytit informace o dané stavbě a divákovi co nejpřesněji popsat, jak daný objekt vypadá ve skutečnosti. Někdy se ale vysoké budovy fotografují širokoúhlým objektivem z podhledu a linie se nechávají záměrně sbíhat. Architektura tak působí až majestátně.
Nefotografovat v protisvětle
Každý adept fotografie ví, že se nedoporučuje fotografovat v protisvětle. Vinou vysokého kontrastu scény totiž dochází k extrémní ztrátě detailů ve stínech nebo ve světlech. Když je ovšem slunce součástí snímku, dokáže scénu obohatit. A teď nemám na mysli jen rudě zbarvené západy slunce. Když ovšem komponujete skrz hledáček, nezapomeňte se chovat šetrně ke svému zraku.
Odpolední snímek v protisvětle. Díky tomu, že jsem fotografoval do formátu RAW, mohl jsem v počítači zachránit ztrátu sytosti barev, ke které při pořízení snímku došlo
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm, F3,5–4,5; F22, 1/100 s
Cloňte naplno a pokud má váš přístroj možnost komponovat scénu a ostřit při odcloněném objektivu, je dobré snížit množství dopadajícího světla tím, že při pohledu do slunce zapnete kontrolu hloubky ostrosti. Neváhejte použít i šedý přechodový filtr, který rovněž zmírní kontrast ve scéně.
Ostré snímky
Pro ostrost fotografie platí, že by měl být vždy ostrý přinejmenším hlavní motiv snímku. Někdy je možné neostrostí části fotografie vytvořit či podpořit dojem pohybu. Přestože „rozmáznutí“ celého snímku se trpí málokdy, i celá neostrá fotografie může někdy působit dobře.
Veškerá zavedená pravidla jsou od toho, aby pomáhala usměrňovat vaši tvorbu, aby v začátcích pomohla a ukázala cestu k pořizování snímků. Nikdy by ale neměla omezovat kreativitu. Nebojte se tedy experimentovat, porušujte pravidla.
Tyto dva snímky potvrzují obecnou platnost kompozičních pravidel, konktrétně diagonály, zlatého řezu a rytmu
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm, F3,5–4,5; F13, 1/80 s
Nikon D70, Nikkor 18–70 mm, F3,5–4,5; F8, 1/40 s
Celý článek najdete v časopise DIGIfoto
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně