O pohybu, lidech a minimalismu se snaží vypovídat snímek, který jsme tentokrát vybrali jako fotografii týdne.
Bylo by jistě zajímavé zkusit udělat nějakou zevrubnou analýzu toho, jaké výtvarné prostředky na DIGIareně mezi autory převládají, čím fotí a jaká jsou jejich největší témata. Na nejúspěšnějších fotografiích je často vidět záliba v černobílém minimalismu.
Sdělní je třeba odlišit od nepodstatných detailů, které by mohly od skutečného problému odvádět či rozptylovat diváka. Je třeba dát jednoznačný obsah s pevnou konturou, odpovědět na otázky jasným ano či ne, zapomenout na šeď relativismu, který nás všude obklopuje či kompromis. Umělec je v takovém případ tím, kdo z reality tuto entitu vytáhne a dá na papír či monitor.
Druhým tématem, které se objevuje jak zde, tak také ve všech postsocialistických zemích, jsou snímky se sociální tématikou. Chtíce ukázat člověka a jeho život takový, jaký je – bez příkras, omluv či čehokoli dalšího. Můžeme hovořit dokonce o jakési druhé vlně naturalismu se sociální tématikou.
Dnešní fotografie týdne nese název .. sídlištní jezdec .. a oba zmíněné aspekty určitým způsobem spojuje. Před divákem nechává v diagonálním postavení jen lyžaře (který nezvykle ujíždí ze snímku) a strom. Nic víc, nic míň. Futuristické zachycení pohybu člověka a kontrast se stojícím stromem, jako měly zvýšit zážitek z rychlosti celé scény. Lyžař jen proběhl, hned bude pryč. Snímek ukazuje, že můžeme přemýšlet o jeho motivaci, zapálení či zájmech. Ale nevíme nic, k dispozici je jen sportovec a mladý strom.
..sídlištní jezdec.., foto: šebin
Striktní minimalismus pak narušují jen drobné fragmenty stop či běžecká dráha, ale nijak nebrání v primárním úsporném patření na skutečnost. Gratuluji autorovi, kterým je šebin a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Zahorko sází na snímku Close To Myself na emoce, které začínají psát příběh. Co se stalo smutnému mladíkovi? Kdo stojí vedle něj a proč? Jak bude děj pokračovat? Divák sám před obrazem může rozvíjet svůj vlastní svět, kterým jej provádí jednoduchá, na střed orientovaná fotografie černobílého provedení.
Close To Myself, foto: zahorko
Tchmes dlouhodobě ukazuje, že se věnuje detailům, ve kterých nachází hlubší smysl a krásu. Snímek Člověče nezlob se... je pěknou demonstrací toho, jak funguje povrchové napětí a co je struktura látek.
Člověče nezlob se..., foto: tchmes
Poněkud syntetická, ale nápaditá a zajímavá fotografie pochází od zlokra a nese název oprášení starých hitů :-). Dítě na snímku objevuje gramofonovou desku, která je již ve většině rodin téměř zapomenutá a netají se úžasem. Ostatně poznání krásy a tradice má vždy své kouzlo.
oprášení starých hitů :-), foto: zlokr
Závěrem ještě jeden zajímavý snímek, jdoucí směrem do minulosti. Do světa, kde se posílaly dopisy, nebyly telefony a internet. Do světa spojeného s romantickými představami, milostnými psaníčky, vysokými city, ale možná špatným promýšlením kvality skutečného života. Právě to zachycuje fotografie pokračování za týden od Libora Pawlase.
pokračování za týden, foto: Libor Pawlas