Fotografie o hledání krásy, matematice, ponoření se do světa nehmotných entit a koncertu v nádražní budově. Fotografie o spojení matematizace světa a harmonii v něm.
Johannes Kepler v roce 1619 napsal knihu, která nese název Harmonices Mundi. Kdybychom v díle hledali nějakou sjednocující myšlenku či červenou nit, nebylo by to příliš obtížné. Byl silně ovlivněn představou, že svět kolem nás je symetrický, dokonale harmonický a matematizovatelný.
Tak jako je dokonalý Bůh, tak lze jeho otisk vysledovat i ve stvořeném světě. Nejde přitom o představu nijak ojedinělou – na jedné straně podepřenou tradicí pythagorejců, pro které svět ve skutečnosti tvoří jen čísla; a na straně druhé moderní fyzikou vyhledávající symetrie a zákony zachování, které jsou s nimi neodmyslitelně spojené.
Je zde ale také rozměr umělecký, ponejprve renesanční architektury, která představu harmonického světa vtiskuje do staveb, později pak barokní hudby. Johann Sebastian Bach je člověkem, který hudbu dokonale matematizoval. Krása pro něj byla spojena s harmonií.
Snímek Výluky a odjezdy ... nabízí zajímavou dichotomii. Na jedné straně je zde člověk, který je ponořen do hudby. V kontextu rušného světa, nádraží, které má většinou k tichému místu rozjímání daleko, se dokáže zaměřit na krásu světa, hledá ony harmonické tóny, symetrie, půvab. A nejen že ji tímto způsobem hledá, nýbrž také ji explicitně převede do zvukových vln, které ji zprostředkují komukoli, kdo je ochotný ji naslouchat.
Výluky a odjezdy..., foto: ilonag3
Je zde někdo kdo věří, že krásou lze zachránit svět, jak by zřejmě řekl Dostojevský. A na straně druhé řád jen zdánlivý – totiž ten jízdní, spojený s příjezdy a zpožděními, nepravidelností a lidmi, kteří tu neživou krásu matematiky a fyziky vždycky alespoň trochu naruší.
Je zde ale ještě jedno důležité hledisko. Totiž musel tu být někdo, kdo paradoxnost celé situace zachytil. Kdo dal do souvislostí klavíristu a nástěnku, koncert a nádražní budovu, hlasatele zpoždění a klasickou symfonii. Autorka, kterou je Ilonag3, je tak osobou, která celý kontext vybudovala, někým, komu nebylo lhostejné a nezajímavé to, co se kolem něj děje.
Gratuluji autorce k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších pozoruhodných fotografií uplynulého týdne.
Konečně jaro! je radostné zvolání dívky, která je zachycena na technicky velice pěkně zpracovaném snímku, jakkoli dole poněkud těsném. Nabízí opět zajímavý paradox – výkřik a radost z toho, že zima již skončila, že půst již nemá více místa, avšak současně zakrývá dívce ústa. Jako by chtěl říci, že to důležité je slovy nepopsatelné. Autorem je Petulane.
Konečně jaro!, foto: Petulane
Fotografie odkud přicházíme s kým a kam chceme směřovat od Navyy se do názvu pokusila vměstnat téměř vše, co lze o tomto zajímavém pokusu říci. Jistě není bez zajímavosti onen optimistický rámec světla na konci tunelu. Život s horizontem smrti, jako definitivní tečky krajního nihilismu, je zřejmě pro autora nepřijatelným.
odkud přicházíme s kým a kam chceme směřovat, foto: nyvyy
Fotografie Ptáci. jakoby odkazovala na loveckou sezónu. Na výpravu lovce s puškou a psem, který mu kořist přinese. Autorem snímku je shimmell.
Na závěr ještě pohled na očí zvířete. Snímek nese název Srnec a jeho autorem je Adamec. Fotografie je od tohoto autora poněkud nezvykle černobílá, ale jinak atmosférou, tématem i rukopisem se jasně drží autorova náročného stylu.
Srnec, foto: adamec