Lesy mají od nepaměti své speciální kouzlo a magickou přitažlivost. Jsou pro nás spojené s fenoménem dostupné přírody, do které můžeme vyrazit z města, s jistým dobrodružstvím, ale také meditačním či estetickým zážitkem.
Jakkoli většinou nemůžeme snadno diferencovat mezi původním a novým, mezi přírodním a kulturním, nese s sebou procházka lesem cosi zajímavého a kouzelného.
Ostatně mystická složka lesa je dobře známá – Winfried Bonifác poráží jako misionář v dnešním Německu posvátný strom a neumírá, čímž dokazuje svoji převahu nad lesním božstvem. Pro galské národy či kelty měly kouzelné háje stejný význam, jako například pro původní náboženství Slovanů. Les je místem života a naděje, symbolem plodnosti, ale také nebezpečí, hledání cesty a rizika smrti. Není ani dobrý, ani zlý, je přitažlivý a mystický.
Je nesporně zajímavé, že naše kultura sice před více než tisící lety tento náboženský rozměr lesa opustila, ale stále je to les, do kterého jsou umísťovány kouzelné postavy a bludné kořeny, je to stále les, kdo vládne magickou mocí víl a mluvících vlků, ve kterém bydlí čarodějnice. Jako by křesťanský nátěr našeho bytí byl příliš tenký. I když se dnes může zdát, že na víly a hejkaly nikdo nevěří, jít černým lesem sám znamená typicky velký prožitek strachu. Každý, kdo jde lesem po tmě, v něm může vidět strašidelné tvary, které do větví a kmenů stromů kreslí naše fantazie. Snad je les právě tím místem, kde se zbavujeme kreativních bloků a rozehráváme myšlení jako široký syntetizující projekt spojený s fantazií.
Proč právě les má takové vlastností? Prvním důvodem může být to, že běžné „město“ je prostorem, který si člověk pevně vytyčil pro svoje bytí v něm. Člověk, jako tvor bez přirozeného prostředí se – v celku pochopitelně – cítí nejlépe tam, kde všechno zná, kde může mít nad světem kontrolu. To je zřejmě důvod, proč se většina lidí nebojí v noci řídit automobil, ale jít lesem ano. Les je nabouráním společenského diskurzu hromadné moci nad prostředím.
V mlžném lese, foto: Rumovník P
Druhý důvod může být ten, že les nabízel vždy jisté útočiště každému, kdo se potřeboval skrývat – od lupičů, přes vzbouřence až po ty, co utíkali. Les byl místem, které jako by umělo člověka pohltit. Tím, že návštěvník nezná prostředí tak dobře jako „domácí“, může tato situace působit až magicky. Lze z ní zaútočit a udeřit, stejně dobře, jako zmizet.
Les je tvořen stromy, které jsou jeden jako druhý, a přesto každý jiný. Je jich armáda, se kterou ale nelze vyjednávat. Je neúprosný ve své početnosti, i ve výrazech svých jednotlivců. Ostatně slavný Shakespearův obraz o chodícím lese má své prameny právě zde. Strom nemá jazyk, je neúprosný, nelze se s ním domluvit, nelze s ním smlouvat.
Zřejmě nejzajímavějším lesem planety je Pando v Utahu. Celý les je tvořený jediným stromem, který má tisíce kmenů a je starý tisíce let. Klonující se největší organismus planety si díky společným kořenům může vyměňovat informace, zlepšovat svůj imunitní systém, efektivně růst. Všechny kmeny mají stejné DNA, společné kořeny, společně sdílený prostor na výměnu informací. Pando je zhmotněním toho, jak si archetypálně představujeme les, jako jeden propojený kognitivní systém, v němž je vše společné.
Snímek V mlžném lese, jehož autorem je Rumovník P. právě s takovým obrazem pracuje. Jeho les je jeden, propletený a strašidelný, spojený mlhou a jako celek vykazující základní charakteristiku – tajemného strachu, se kterým do něj můžeme vstupovat. Připomíná nám, že naše kulturní pozadí s posvátnými háji je v naší mysli možná blíže, než bychom čekali.
Gratuluji autorovi k fotografii týdne a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků z galerie.
Ilustrace Heideggerova obrazu prosvětlené světliny v lese je práce Františka Mikuše s názvem ***.
Anarki3 pak do třetice nabízí studii lesa, s názvem . tentokráte se zaměřuje na kmeny, tak jako slavný přebal knihy Roberta Ruperta o rozšířené mysli a kognitivních systémech. Jen volí meditativnější tón.
Skutečnost, že reklamní fotografie může být udělaná chytře, kvalitně, originálně, a ještě udržet specifický rukopis autora může v určitém ohledu vypadat jako sci-fi. Nejmilovi se ji ale nesporně se snímkem Vůně až na prvním místě podařilo uskutečnit.
Vůně až na prvním místě, foto: nejmil
A na závěr ještě technicky náročný snímek kombinací mlhy, nedostatkem světla a nutností zachytit dynamiku lovce v prostředí autorsky nesporně důvěrně známém – Na rybách od Adamec1.
Na rybách, foto: adamec1