Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.
Americká fotografka Dorothea Langeová se proslavila především snímkem Kočující matky (angl. Migrant Mother). Fotografie, která vznikla v rámci projektu státní organizace Farm Security Administration (FSA) v roce 1936 a zachycuje osamělou matku a její děti během Velké hospodářské krize v USA, se stala důležitým historickým sociálním dokumentem a logicky také předmětem řady odborných analýz.
Symbol lidského utrpení
Kočující matka je označována za nadčasovou metaforu lidského utrpení – mladá chudá žena obklopená dětmi, upírající prázdný pohled vstříc nejisté budoucnosti. Důvodem je zcela jistě nápadná podobnost s mariánskou pietou, obrazu madony s umírajícím Kristem, který se v nejrůznějších variantách opakuje ve výtvarných dílech až do současnosti. Nadřízený Langeové z FSA snímek trefně charakterizoval slovy: „Nese v sobě veškeré utrpení lidstva, ale také vytrvalost. Krotkost i zvláštní odvahu. Můžete v ní nalézt všechno. Je nesmrtelná.“
Dorothea Langeová: Migrant Mother
Fotografie se velmi brzy dostala do kolektivního povědomí, zejména poté, co se stala součástí výstavy The Family of Man, kterou v roce 1955 uspořádal Edward Steichen. Od té doby byla nesčetněkrát publikována a dostala se dokonce i na poštovní známku.
Okolnosti vzniku snímku odhalila Langeová zpětně v 60. letech. Fotografie vznikla náhodou, když Langeová coby zaměstnankyně FSA dokumentovala neúprosné životní podmínky nájemných kočujících farmářů, kteří se sjeli ke kalifornskému městu Nipomo s vyhlídkou výdělku při pomoci se sběrem úrody na tamních polích. Cestou domů do Berkeley zahlédla Langeová nedaleko tábořiště námezdných pracovníků unavenou osamocenou ženu s několika dětmi, vystoupila z auta a začala ji fotografovat.
„Spatřila jsem hladovou a zoufalou matku a přistoupila jsem k ní, jako bych byla přitahována magnetem. Nevím, jak jsem odůvodnila svou přítomnost na tom místě, ani proč s sebou mám fotoaparát, ale vybavuji si, že mi nekladla žádné otázky. Ani já se jí neptala na jméno a její minulost. Řekla mi jen, že má 32 let a že se živí zmrzlou zeleninou z okolních polí, a ptáky, které zabijí děti. Právě prodala pneumatiky od auta, aby mohla nakoupit jídlo. Seděla tam v tom provizorním stanu se svými dětmi a vypadalo to, že ví, že by jí moje snímky mohli pomoct, a proto ona pomohla mě. Vnímala jsem to jako jakýsi druh rovnosti.“
Publikace snímku a následná zvýšená mediální pozornost opravdu měla praktické dopady. Paradoxně však nikoli pro ženu na snímku a její rodinu. Po zveřejnění fotografie v San Francisco News v březnu 1936 byla do oblasti zaslána humanitární pomoc v podobě 10 tun potravin. Kočující matka i se svými dětmi však v té době již z Nipoma odcestovala.
Pravidla jsou tu proto, aby…
Totožnost Kočující matky byla odhalena desítky let po pořízení a prvním zveřejnění fotografie. V roce 1978 Modesto Bee, reportér Los Angeles Times, objevil Florence Owensovou Thompsonovou a zveřejnil článek s názvem „‚I Can’t Get a Penny‘: Famed Photo’s Subject Feels She’s Exploited“. Odhalení identity Kočující matky nastolilo řadu otázek a pozměnilo vnímání fotografie, která do té doby byla – i díky anonymitě zachycených osob – prezentována jako madona s dítětem (se všemi sociálně-ekonomickými konsekvencemi) 20. století.
Jednou z otázek je například, zda by si snímek získal takovou popularitu, kdyby bylo známo, že matka na snímku je indiánského, nikoli evropského původu. Kritice byly podrobeny i zavádějící popisky, jimž fotografii opatřila Knihovna Kongresu.
Zásadní problém se však týkal novinářské etiky a faktu, že snímek byl pořízen proti vůli aktérů (dle jejich tvrzení), kteří z něj následně neměli žádný profit. Jedna z dcer, Katherine vlevo na snímku, se dokonce soudně domáhala zastavení dalšího publikování snímku. Neúspěšně. Jediného zadostiučinění rodina dosáhla v roce 1983, kdy byla Thompsonová hospitalizována s diagnózou rakoviny. Dětem se podařilo prostřednictvím sbírky získat finanční prostředky na zaplacení lékařské péče ve výši 25 000 dolarů, jejich matka však téhož roku nemoci podlehla.
Langeová sice nebyla nikdy obviněna z porušení novinářské etiky, nicméně bylo poukázáno na jisté rozpory s jejím deklamovaným novinářským krédem: „Moje pravidla spočívají ve třech zásadních bodech: Za prvé – ruce pryč! Co fotografuji, nezatěžuji, nefušuji do toho a nic nearanžuji. Za druhé – smysl pro prostor. Co fotografuji, pokouším se zobrazit vždy jako součást svého okolí, jako něco, co má kořeny. Za třetí – smysl pro čas. U všeho, co fotografuji se pokouším také ukázat, že to zaujímá své určité místo v minulosti nebo přítomnosti.“
Záběry, které předcházely vzniku finálního snímku Kočující matky
Prvním rozporem je sama kompozice obrazu s potlačenými okolními prvky. V prvních dvou záběrech série je matka zachycena zdálky, jako „součást svého okolí“, jak se však fotografka přibližuje ke svému objektu, okolí je omezeno na minimum a navrch získává estetický záměr s dokonalou kompozicí. Výtvarné vidění jednoduše zvítězilo nad snahou o co nejpřesnější a komplexní zobrazení reality a dalo na frak i třetí části kréda: „smyslu pro čas“ čili ukotvení fotografie v konkrétním čase. Nutno však dodat, že právě díky těmto „prohřeškům“ se z Kočující matky stal ikonický a nadčasový obraz.
Původní snímek s „chybějícím palcem“, tisk Library of Congress, autor: Dorothea Langeová
Poněkud problematičtější je však porušení prvního pravidla: „ruce pryč“ (nebo palec pryč?). Zhruba dva roky po pořízení fotografie byl na pokyn samotné Langeové z pravého dolního rohu snímku vyretušován palec coby rušivý obrazový element odvádějící pozornost od ústředního motivu. Toto rozhodnutí se setkalo s okamžitým nesouhlasem. Jako první je odsoudil nadřízený Langeové z organizace Farm Security Administration Roy Stryker. Ačkoli se v té době jednalo o obvyklou praktiku, Stryker drobnou retuš považoval za narušení autenticity jak snímku samého, tak celého dokumentárního projektu F.S.A.
Jakékoli námitky proti manipulaci s obrazovým obsahem Kočující matky však nic neubírají na významu této fotografie a její pevné pozici v historii (nejen) dokumentární fotografie.