Pokud se testují objektivy a jejich optická kvalita, setkáte se s pojmy jako je rozlišení čar na milimetr či MTF křivky. Co se ale skrývá pod pojmem bokeh? Existuje špatný a dobrý bokeh?
Při fotografování hraje objektiv, především pak kvalita použitých optických členů, velkou roli. Ne nadarmo je objektiv označován jako oko fotoaparátu. Stejně jako u jiných – nejen zobrazovacích – soustav, i zde platí, že výsledek bude stejný, jako je nejslabší prvek celé soustavy (řetěz je zkrátka tak pevný, jako je pevný jeho nejslabší článek). Proto pokud nasadíte na vynikající fotoaparát podprůměrný objektiv, dostanete podprůměrné fotografie (po technické stránce).
Při výběru objektivů a při jejich hodnocení se sleduje několik základních parametrů, patří mezi ně ohnisková vzdálenost, světelnost, maximální clona, minimální zaostřitelná vzdálenost, nejmenší poměr zobrazení, zorný úhel. Mezi ty méně časté pak počet lamel clony, počet optických členů a použití čoček ze speciálního skla. To všechno jsou parametry zjistitelné při podrobném pohledu na objektiv a jeho části.
Uhodnete proč má tato fotografie tak „pěkně“ rozostřené pozadí?
Do druhé skupiny sledovaných parametrů patří zmíněné testy rozlišení spolu s MTF křivkami a přenosem kontrastu. Při těchto testech se však hodnotí vlastnosti objektivu, respektive obrazu přeneseného objektivem při ideálních podmínkách – plochý testovací obrazec, přesné zaostření, rovnoměrné a dostatečné osvětlení. Málokdy se však ocitneme v reálném světě ve stejné situaci, jako při testování objektivů. Fotografie je zachycením reálného, a tudíž trojrozměrného, světa. Ostrá je většinou pouze ta část obrazu, která se nachází v rovině zaostření, přijatelně ostrá bude ještě ta část scény, která bude ležet v pásmu hloubky ostrosti. Všechno ostatní bude neostré.
O tom, jak budou vypadat neostré části snímku se z exaktních testů moc nedozvíme. Právě pro pojmenování podání těchto částí snímků se používá termín bokeh. Výraz bokeh má původ v japonském boke ぼけ, což znamená „rozostření“, o poměrně velké zpopularizování se zasloužil americký časopis Photo Technicques koncem devadesátých let.
Ukázka bokehu, pozadí je příjemně měkce rozostřené, bokeh zde není dokonalý, rozptylové kroužky na některých místech nejsou ideálně zaoblené
Každý objektiv se při zobrazení neostrých částí snímku chová jinak, nemalý vliv na výsledek má především míra zaclonění a také tvar clony. Právě výsledný tvar clony má velký vliv na to, jakým způsobem bude zobrazeno pozadí snímané scény, velice dobře je to pozorovatelné při bodových zdrojích světla a při velkém množství malých světelných bodů – odrazy slunce na hladině rybníka, které vytvářejí tzv. rozptylové kroužky. Pokud vyfotíme bodový zdroj světla, měl by mít tvar kruhu, toho dosáhneme pouze s objektivem, který má jednotlivé lamely clony uspořádány právě do kruhu. Čím je počet lamel nižší, tím je pravděpodobnější, že bodový zdroj světla nebude kulatý ale n-úhelníkový, kde číslo „n“ je počet lamel clony. Efekt pravidelného n-úhelníku se někdy omezuje zakřivením lamel, které pak vytvářejí tvar podobný kruhu.
V této souvislosti je užitečné vědět, že pokud má váš objektiv sudý počet lamel clony, pak budou velmi jasné body na fotografii mít tvar mnohoúhelníku se stejným počtem hran. pokud je však počet lamel lichý, vytvoří se kolem jasných bodů hvězda s dvojnásobným počtem cípů, než je počet lamel.
Dobrý bokeh oceníte nejen při fotgrafován detailů v přírodě, ale i jinde, pokud by na této fotografii bylo ostré pozadí, zcela by zanikl její smysl a hlavní motiv by se ztratil
O bokehu se většinou v testech objektivů příliš nemluví, je to mimo jiné způsobeno tím, že se nedá objektivně změřit. Bokeh a jeho míra či „kvalita“ je velice subjektivní, každý fotograf i divák posuzuje fotografii individuálně. To, co je pro někoho hezké, se nemusí druhému líbit. Pokud bychom však měli generalizovat, můžeme konstatovat, že bokeh působí příjemně, pokud nejsou na fotografii ostře ohraničené rozptylové kroužky. Čím více se jejich tvar blíží kruhu,tím je výsledná fotografie pro oko diváka příjemnější. A jelikož neostré pozadí zabírá i na detailech poměrně velkou část snímku, je potřeba s jeho kvalitou, potažmo bokehem objektivu počítat.
Další ukázka příjemného bokehu, při tomto typu fotografie je dobrý bokeh prakticky nutností...
Velice specifický bokeh mají zrcadlové objektivy, u kterých je to dáno konstrukcí. Zrcátko umístěné ve středu vstupní čočky odráží vstupní paprsky a umožňuje zkonstruovat teleobjektivy s velkou ohniskovou vzdáleností ale malou konstrukční velikostí. Právě díky zrcátku, mají snímky pořízené zrcadlovým objektivem rozptylový kroužek podobný kolečku s dírou uprostřed. Díky tomuto charakteristickému bokehu poznáte fotografie pořízené zrcadlovým objektivem na první pohled. Bokeh zrcadlového objektivu je na snímcích velice výrazný a mnohými fotografy je tento typ objektivu zavrhován právě pro nepřirozený bokeh.
Ukázka bokehu u zrcadlového objektivu s ohniskovou vzdáleností 500 mm, velice dobře jsou patrné kroužky s tmavým středem. Právě kvůli této vlastnosti jsou zrcadlové objektivy některými fotografy zavrhován
Jak otestovat bokeh vašeho objektivu? To je velice záludná otázka. Ideální je pokud budete chvíli experimentovat se svým objektivem a vyzkoušíte různá zaclonění a také různé fotografické situace. Nejvíce je na dobrý bokeh kladen důraz u teleobjektivů, makroobjektivů a u portrétních objektivů, kde se pracuje s malou hloubkou ostrosti.