Italský filosof Luciano Floridi hovoří o tom, že žijeme ve společnosti, která je hyperkonektivistická, což znamená, že jeden z jejich nejpodstatnějších rysů je skutečnost, že jsme navzájem propojeni skrze technologie, sítě, internet.
V našem bytí a chování musíme mít neustále na paměti, že soukromí je stále více imaginární pojem, se kterým sice musíme počítat, ale který má více charakter inflací zasažené měny než hodnoty ve smyslu, který by odpovídal například devatenáctému nebo dvacátému století.
Každý náš pohyb, každý náš čin, nemá význam jen sám o sobě, ale rezonuje celým společným informačním prostorem, v němž může být zachycen, analyzován, pozměněn. Zatímco ještě Immanuel Kant definuje etiku tak, že se snaží popsat maximy, tedy jisté nepřekročitelné příkazy či zákazy, které umožní říci, jaké chování je dobré a jaké ne, něco takového není podle Floridiho možné. Efekt našeho chování není totiž blízký, nemůžeme ho dohlédnout na první pohled, zpětnou vazbu na to, co jsme vykonali často obdržíme až s velkým časovým odstupem, v situaci, kdy to nejméně čekáme.
V takové situace je samozřejmě daleko obtížnější říci, co je dobré a co je špatné, co přinese prospěch a co zkázu. Jeden z velkých omylů, do kterých může být člověk takovým světem vržen je přesvědčení, že je malý člověkem. Antoine de Saint-Exupéry píše Malého prince jako metaforu k této bezvýznamnosti – malý člověk, z jiné planety, zcela bez sociálního a intelektuálního kapitálu, odkázaný na pomoc druhého, trosečník na poušti, vstupuje do vztahu s druhým prosbou. Nelze myslet někoho, kdo by byl méně významný. A přece, má tento člověk sílu změnit život i svět toho, koho prosí.
Právě hra na nevýznamnost, byla něčím, co tajná policie vždy využívala. Člověka vlákala do pasti, že je příliš malý a bezvýznamný, že neví nic zásadního, že pokud bude spolupracovat nebo mluvit, nic zvláštního se vlastně nestane, protože oni již všechno vědí. Exupéry ale ukazuje, že žádná bezvýznamnost neexistuje. Že i ten nejposlednější člověk má hodnotu, kterou nelze vyčíslit, je jedinečným bodem v celém složité propojené struktuře světa. I on má podíl na komplexitě celého bytí vesmíru.
Snímek zachycuje dvojici mladých lidí s kočárkem, který je prázdný, pod dohledem kamery. Vypadají, že ji nevidí, že je jim lhostejná, že jsou přece příliš malí a nic zvláštního nedělají na to, aby mohli někoho zajímat. A přesto je jejich kočárek prázdný. Tajemství svého bytí jako by vyprázdnili a prodali ho. Aniž by si toho všimli, jejich životní rozvrh se dramaticky změnil.
Gratuluji autorovi, kterým je Shimmell ke kompozičně velice pěkně promyšlenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Před návštěvou OC je snímek, který ilustruje situaci, kterou v životě zná asi každý. Vyrazíme po cestě, která se nám může zdát lákavá, již jsme skoro na místě a zahlédneme obraz, který nám připomene, kdo jsme, co děláme. A donutí nás zastavit se a přemýšlet. Kam tedy vlastně chce jít? Autorem snímku je Jokr7.
před návštěvou OC, foto: jokr7
Na předchozí snímek Nejmila jsme upozorňovali v minulém týdnu. Dnes jsou již všichni tři protagonisté v pohybu, jednou a možná jim ani nedochází, že se změnil kontext, ve kterém by jejich počínání bylo smysluplné. Možná jsou v pozici jako muž na předchozím snímku, kdy nechtějí přestat i když vědí, že to, co dělají nedává žádný smysl – SummeRide.
SummeRide, foto: nejmil
Gore008 zachycuje na snímku z Nepálu . ženu s ostrými, ale hlubokými a tajemnými rysy, činní z ní symbol celé krajiny, ukázku toho, jak se může člověk otisknout do krajiny a krajina do člověka.
A na závěr ještě matematický velikonoční snímek 3 x 3 + 3 od Robson65, zachycuje pohyb celé paschální události, smrt, naději, hříšníka i vzkříšení.
3 x 3 + 3, foto: Robson65