Udělat krásné fotografie? Potěšit divákovo oko, splnit klientovo přání? Je to snadné… Nechte se inspirovat fotografiemi Christiana Coignyho!
Čisté, jednoduché, ženské. Krása! Rozplývají se lidé na internetu nad Christianovými fotografiemi. Tento elegantní Švýcar se trefuje přímo do černého. Díla, která vytváří, jsou přesně taková, jaká si žádá běžný divák, a která si s radostí pověsí člověk na zeď.
Přesto to není tvorba na úkor něčeho, Christiana jeho práce baví. „Jsem šťastný, když pracuji,“ říká.
Spolupráci s Christianem Coignyem navázala už spousta renomovaných značek – Pirelli, Panasonic, Mercedes a Baume Mercier, z módních domů takový velikán mezi luxusem jako je Hermés. Přesto si Coigny trvá na svém: „Nejvíc mě baví moje volná tvorba.“ Těžko ale budete hledat rozdíl mezi jeho komerčními zakázkami a volnou tvorbou. Christian Coigny se zdá být šťastný člověk!
V jeho fotografiích našlo inspiraci mnoho fotografů, ale čí díla ovlivňují jeho? „Horst P Horst, Irving Penn a mnoho dalších… ale ještě před nimi mě silně ovlivnilo malířství,“ přiznává šestašedesátiletý fotograf. Na mysli má přitom především italskou a nizozemskou malbu, kterou měl možnost spatřit už jako dítě při návštěvě Florencie a Belgie. To pravděpodobně přispělo i k tomu, že se Christian rozhodl stát umělcem. Dětství strávil ve švýcarském městě Lausanne, ve dvaceti letech začal studovat uměleckou školu Vevey photography, ale vydrželo mu to jen pár měsíců. Raději dal přednost škole života a odešel do San Franciska.
Život v ústraní
Začátky v Americe nebyly pro tohoto švýcarského mladíka vůbec snadné. Ze začátku obcházel reklamní agentury s vidinou toho, že by v jedné z nich mohl získat práci jako fotograf, na první vydělané peníze si však musel ještě dlouho počkat. Až jednoho dne přišla první nabídka k nafocení reklamy na džíny a poté přišla druhá a jeho kariéra začala pomalu nabírat obrátek. Po pěti letech slibnou budoucnost v Americe utnul a vrátil se do Lausanne.
Na tomto krásném, avšak trochu zašitém, místě u Ženevského jezera nakonec zůstal až do stáří. Jiní fotografové by možná v jeho případě dali přednost budování kariéry v New Yorku, v Miláně nebo v Paříži, on se však svého poklidného života odmítl vzdát. „Paříž mám rád, ale život v ní není nic pro mě,“ říká. A nelituje ani toho, že nestrávil mládí ve víru velkoměsta, vždyť se dokázal prosadit jako fotograf i bez toho.
Jeho konzervativní názory se promítají ostatně i do jeho tvorby. Nejraději pracuje s černobílou minimalistickou fotografií. Proč? „Barva je jiná práce,“ říká a má na mysli barevnou digitální fotografii. Christian zůstává totiž ještě stále věrný klasickému fotoaparátu. Fotografie pro něj znamená práci se světlem – samozřejmě jen s tím přirozeným světlem.
Asi nejčastěji budete obdivovat v jeho snímcích nahá ženská těla, akty jsou totiž jeho nejoblíbenější disciplínou. Vedle toho se ale se stejnou pečlivostí věnuje také portrétování a focení zátiší. „Dobrý portrét vzniká pouze tehdy, když dokáže odrazit charakter dotyčného člověka,“ říká. „A to i tehdy, když je světlo špatné. Když je navíc hezké světlo, pak je to vynikající portrét. A když je ještě k tomu fotografie zvládnutá technicky, pak jde o dokonalý portrét.“
Podle Christiana je největší chybou fotografa, když vytváří portrét jen za účelem toho, aby udělal krásný obrázek. Takový se totiž často podobá spíš představám, než skutečnosti. Podle slov Christiana Coignyho nepatří mezi ty, kteří by šli účelově za krásou. Nebo, že by se stala krása nemocí z povolání…?