Ale ať už se jedná o koláž ve fotografii, filmu nebo v grafice, vždy používá stejný princip – lepení. Samotné slovo koláž je totiž přejato z francouzštiny, kde „collage“ znamená právě lepení. Zabrousíme-li krátce do historie, této technice nedal vzniknout nikdo jiný než sám Pablo Picasso, když v roce 1912 při experimentování vlepil do svého obrazu kus voskovaného plátna. Společně se svým přítelem Georgem Braquem pak vytvářeli tzv. papiers collés – kompozice z nalepených papírů.
Do podoby, pod kterou si většina z nás koláž představí dnes, ji pak přivedl Max Ernst. Postupně prošla většinou výtvarných směrů 20. století, v nichž zanechala svůj otisk a stala se jednou z nejvýraznějších výtvarných technik.
Yvans
Inspirujte se klasikou
V době „objevení“ koláže již fotografie ve svém vývoji v mnohém pokročila. Výrazný rozmach zaznamenával nejen dokumentární a portrétní žánr, ale právě i experimenty s fotogramy a montážemi. Svým charakterem byla fotografie přímo předurčena k experimentům s koláží, které dostaly své slovo především v surrealismu.
Markéta Hošková „Inspirací jsou pro mě obrazy Luise Rayo, Zdeňka Hajného, Reona a žánr fantasy. Některé své fotky upravuji v tomto stylu. Líbí se mi, když mohu balancovat na hranici reality. Ukázat tak svět jiným pohledem. Často do své tvorby promítám momentální náladu. Používám vlastně Photoshop jako plátno s barvami a štětcem, čímž si plním svůj sen – malovat.“ |
max. velikost
Koláž vznikla díky jednomu jazzovému dopoledni. Je spíše náhodná a vyjadřuje můj pocit, který jsem zažívala při poslechu mého oblíbeného hudebního alba. Vznikla přidáním pěti částí do základní fotky zmrzlého břehu jezera (čtyři stvoly trávy a oka). Následně byla převedena do monochromatické barvy. Dalo by se říct, že je to obal na hudební CD.
Nejinak tomu bylo i v našem prostředí. V době fotografické avantgardy se představitelé Devětsilu Karel Teige, Jindřich Štyrský a Jindřich Heisler rovněž postupně přiklonili k surrealismu a používali koláž jako jeden ze svých výrazových prostředků. U všech jmenovaných můžete hledat inspiraci.
max. velikost
Tato fotografie vznikla díky mému blízkému vztahu ke sci-fi a fantasy. Mým cílem bylo vytvořit ji v tomto duchu. Koláž je složena ze tří fotek. Hlavní snímek tvoří kus betonu jedné přehrady, který jsem pomocí zrcadla překlopila, další částí jsou přidané postavy. Umocnění ponuré atmosféry jsem docílila ve Photoshopu, kde jsem změnila barvy.
Nůžky, nebo monitor?
První věcí, nad kterou se budete muset zamyslet, je postup, který při vytváření koláže zvolíte. Na výběr máte dvě základní možnosti: skládat již hotové výstupy na papíře nebo komponovat předlohy ve fotografickém editoru. Oba postupy můžete samozřejmě v průběhu tvorby libovolně kombinovat, koláž již nalepenou na papíru oskenovat a dál s ní pracovat v počítači a naopak.
Yvans se pohybuje v rozmezí od čisté fotografie přes nejrůznější odvážné úpravy pomocí přednastavených filtrů k fotomanipulacím, kolážím a grafickému designu, ale snaží se přitom nezapomínat ani na tradiční výtvarné techniky. Yvans o koláži: „Je to v první řadě hra. Nejde jen o výsledný produkt, neméně podstatný je tvůrčí proces. Člověk má před sebou skládačku, která nemá žádnou předlohu. Ví, jaké jednotlivé fragmenty by v ní chtěl, a neustále zkouší a kombinuje. Výhodou Photoshopu je, že se z něj pro mnohé stal plnohodnotný vyjadřovací prostředek. Záleží pak už jen na úrovni, na které dotyčný zvládá program, který využívá. Každý se jej může naučit sám, bez složitých tutoriálů a lektorů, pokud má dostatečné nadšení svoje představy přenášet na monitor.“ |
U „klasicky“ zpracované koláže využijete tradiční metody. S největší pravděpodobností budete pracovat s vystřihováním, vytrháváním a lepením. I zde si však můžete vymyslet jakoukoli alternativní techniku a libovolně ji kombinovat. Nezapomeňte, že lze využít jakékoli materiály, včetně textilií, kovů, skla, dřeva nebo plastů. V neposlední řadě můžete k reprodukci využít plošného skeneru (viz Markéta Bendová) nebo přímo samotného fotoaparátu. Je dobré si však uvědomit, že při přenášení trojrozměrných objektů do plošné podoby se můžete ochudit o vlastnosti některých materiálů, ať už se jedná o strukturální, vizuální, haptické či způsobené různou odrazivostí světla.
max. velikost | max. velikost
„Koláž se nesnaží vytvářet důvěryhodné iluze. Od doby své slávy (dada, surrealismus) se pohybuje na vlně nadsázky a nereálna. Na rozdíl od fotomanipulací, kde zásah grafika musí být na první pohled nepostřehnutelný, nenásilný, provedení precizní a přesné. U koláže není nutné přísně hlídat proporce, barevnost atp. Objekty se skládají k sobě, i když to může působit nesouvisle. Přesně toto by si měl autor, který koláže vytváří, uvědomit a naučit se rozpoznávat hranici, co je nutné dotáhnout do konce a co je lepší nechat přirozené. Mix stylů přitom nemusí být vůbec na škodu.“
Pro koláž stvořený
Pokud neholdujete nůžkám a disperznímu lepidlu, nejspíš zvolíte čistou práci s dostupným fotografickým editorem a obklopíte se vrstvami, transformacemi formátů, selekcemi a podobnými nástroji.
S fotografickým editorem máte v rukou ideální prostředek pro práci s koláží a tím nejužitečnějším nástrojem pro vás budou vrstvy – díky nim můžete s jednotlivými částmi obrazu zacházet naprosto nezávisle. V článku najdete základní návod, jak s tímto pomocníkem pracovat.
Pro sestavení koláže potřebujete rovněž vhodné datové předlohy. Nejdůležitější je si uvědomit, jakou bude mít požadovaný obraz výslednou velikost, zdali jej budeme chtít tisknout, nebo postačí prezentace na webu či v počítači.
max. velikost | max. velikost
Markéta Bendová – ze souboru koláží s názvem Leila Kopiduk.
„Obrazy jsou z nasbíraného materiálu, který byl většinou odpadem – staré nekvalitní fotografie, cedulky od konfekce, nalezené cetky, vystříhané obrázky, tkaničky, kytičky, nitky apod. Když jsem dostala tvořivou náladu, vytahala jsem krabice s poklady a intuitivně je začala kombinovat. Vybrané koláže jsem skenovala na velkoplošném skeneru a výsledným produktem byl velkoformátový tisk.“
Koncepce vítána
Variant, jakým způsobem můžete pracovat, je nepřeberné množství. V první řadě je potřeba rozmyslet si koncepci samotného díla. Jak by mělo působit, co by mělo obsahovat, jakou obrazovou dynamiku byste mu chtěli vtisknout. Podle toho zvolíte kompozici.
Celá práce s koláží by měla být hrou vaší fantazie, pocitů. Jestliže začínáte, nebojte se uplatňovat základní kompoziční pravidla: zlatý řez či stavbu obrazu do diagonály. Pozornost v obraze se snažte vést tak, aby vám oči nesklouzávaly mimo něj. Snažte se vnímat souvislosti mezi jednotlivými použitými předlohami. Využívejte možnosti práce s prostorem a perspektivou.
Při tvorbě koláže vskutku platí, že neexistují žádná pravidla ani omezení. Jak ji uchopíte, záleží čistě na vás. Všimněte si proto naší obrazové přílohy – vybrali jsme pro vás tři autory, kteří s koláží pracují. Projev každého z nich je zcela osobitý a každý používá jiné pracovní postupy.
Pokračování 2 / 2
Jak na koláž v Photoshopu
Vrstvy jsou součástí každého dokumentu ve Photoshopu a lze si je představit jako průhledné fólie, do kterých lze kreslit, psát nebo umístit obrázek. Díváme-li s na výsledný obraz, jednotlivé vrstvy jsou na sebe naskládány a v místech, kde se nepřekrývají, jsou vidět ty spodní.
Vypůjčili jsme si koláž autora Yvanse – Pohlednici z hor. Ve Photoshopu si snímek otevřeme. Bude tvořit pozadí a zároveň představovat první vrstvu. Do takto vytvořeného prostoru vložíte požadovaný objekt, se kterým následně budete chtít manipulovat při vytváření koláže. Pro základní orientaci nám slouží paleta se seznamem vrstev, ze kterých se náš obrázek skládá, tu zobrazíme pomocí příkazu Okna | Vrstvy.
U každé vrstvy je malý náhled, prozrazující, jakou část obrazu obsahuje. Vrstva má také vlastní název, který samozřejmě můžete měnit. Stačí na něj dvakrát poklepat myší přejmenovat podle vlastní potřeby. U každé vrstvy je vlevo políčko se znakem oka, které slouží k jejímu zviditelnění nebo schování. Nyní máme aktivní vrstvu, kterou jsme vložili do snímku, to znamená, že s ní můžeme různými způsoby pracovat a manipulovat, aniž by to ovlivnilo ostatní vrstvy, v našem případě pozadí.
Pomocí nástroje Tažení, který si vybereme v levém nástrojovém okně (viz obr. 2), přetáhneme objekt na námi požadované místo.
Následně provedeme, zde pomocí Transformace (CTRL + T), změnu velkosti objektu. Budete-li při změně velikosti držet tlačítko SHIFT, zůstanou proporce objektu nezměněny. Velikost je třeba upravovat pomocí základní volby – Volná transformace – a změnu provádět přes rohové referenční uzly.
extratip Variant a možností práce s vrstvami je nepřeberné množství, tento krátký návod ukazuje, že nejzákladnější operace jsou v podstatě intuitivní. Pokud s Photoshopem začínáte, není čeho se bát, ale je potřeba neustále zkoušet a hledat. Nakonec zjistíte, že mnoho příkazů a operací lze provést nejrůznějšími způsoby. |
Pro další ukázku vložíme do obrazu ještě jeden objekt – kočku. Stejným způsobem jako v předešlém případě provedeme úpravy, změny velikosti, a navíc zvolíme vhodnější kompozici, stranové převrácení. Toho docílíme opět funkcí Transformace (CTRL + T). Pro aktivování režimu transformace klikneme pravým tlačítkem myši, objeví se nám tabulka s dalšími funkcemi tohoto nástroje. Vybereme Otočení po horizontální ose a potvrdíme klávesou Enter.
Nyní si ukážeme, jak pracovat s více vrstvami současně. Pomocí tlačítka CTRL si označíme horní dvě vrstvy, můžeme je tak upravovat současně. Pokud chcete, aby vrstvy zůstaly pohromadě a všechny úpravy se na nich projevovaly vždy současně, i když vyberete jen jednu z nich, můžete je uzamknout. Stačí obě označit a v dialogovém poli nástrojů vrstev zvolit symbol Uzamčení.
Pokud máme zvolenou vrstvu či vrstvy zamčené ve svazku, můžeme libovolně kopírovat a mazat. Tuto funkci najdete po kliknutí pravým tlačítkem myši na příslušnou vrstvu v dialogovém poli. Zde si zvolíte ze seznamu příkazů požadovanou operaci. Vymazání vrstvy naleznete přímo na spodní liště dialogového pole v podobě typického koše. Jednoduchým způsobem, jak kopírovat jednotlivé vrstvy, je pak současné držení tlačítek CTRL + ALT. Tažením myší při každém kliknutí zkopírujete vrstvu jedenkrát. Tímto způsobem jich můžete během pár okamžiků nakopírovat velké množství.
Další možnosti úprav nabízí panel Styly vrstev, který je doslova napěchován funkcemi.
Vybereme si vrstvu, kterou budeme chtít upravit, a dvojím poklepáním na její políčko se nám objeví tabulka s nabídkou. Zobrazené funkce nabízejí nejrůznější možnosti od přidání obrysů objektu přes stín, prolínání až po vyplnění plochy objektu texturami či barvou. Nutno dodat, že u této funkce je možností tolik, že nejlepší je se obeznámit se s nimi pomocí experimentování. Často budete příjemně překvapeni, čeho lze tímto nástrojem dosáhnout nejen při práci s obyčejnými obrázky, ale třeba i s texty.
extratip Manipulací s jednotlivými vrstvami, jejich posouváním či upravováním lehce docílíte ideálního proporčního vjemu v obraze. Nejste-li si jisti kompozicí, vyzkoušejte malý experiment. Celou koláž zmenšete pomocí lupy, klidně trochu přivřete oči a díky pohledu „z dálky“ se vám podaří odhalit místa, která ještě zasluhují upravit. |
Původní článek byl otištěn v DIGIfotu 3/2008. Chybějí-li vám starší čísla časopisu DIGIfoto, kontaktujte oddělení distribuce e-mailem: predplatne@cpress.cz nebo telefonicky na bezplatné lince 800 11 55 88.
