Je velice zajímavé, že v lidové mluvě se úsloví o tom, že má někdo nebo něco velké oči ujalo tak, že přehání, vidí věci nerealisticky velké, není schopen racionální úsudku.
Pokud bychom se ale na problém velkých očí podívali spíše opticky nebo biologicky, samotná velikost očí nic, co by se týkalo zvětšení, přímo neimplikuje. To, co se zdá být spíše spojené souvisí s vyšším rozlišením a zorným úhlem.
Mít velké oko tak znamená mít možnost vidět více do stran a díky většímu množství dopadajících fotonů tak mít k dispozici větší množství informací o tom, co je před námi. Samozřejmě při zachování základních konstrukčních prvků toho kterého druhu oka. Mít velké oči tak může v kontextu vědeckém působit tak, že jde o schopnost lepšího a přesnějšího odhadu a lepší znalost kontextu, než ten, kdo je nemá a kdo se o nich tak posměšně vyjadřuje.
Strach má velké oči, foto: No21
Přesto existují některé důvody, které tuto formulaci objasňují. Jde zřejmě o zkušenost práce se zvětšovacím sklem – to mění pozorovanou velikost objektu. Pokud se díváme na člověka s nasazeným sklem, má velké oko. A celkem pochopitelně může jít o nějaký detail, který se z pohledu celku či z odstupu nezdá vůbec podstatný. Tím, že se člověk zaměří na maličkost, může mu jistě uniknout možnost prozkoumat celek nebo najít to, co by bylo skutečně důležité. Avšak má bezesporu šanci vidět věci, které nikdo jiný nevidí. O tom, jaké snímky vytváří „rybí oko“ pak asi každý fotograf ví své.
Snímek Strach má velké oči..., jehož autorem je No21 pracuje s podobným tématem. Fotograf je zde v roli člověka, který se dívá na svět očima zvláštního detailu, komentuje něco, co nikdo jiný nevidí. Odkazuje za hranice viditelného, používá jak specifický jazyk, tak také úhel pohledu. Abstraktnost snímku není dána tím, že by autor užil nějakou dlouhou expozici, pokročilé filtry nebo zamíchal barvy. Naopak, v těchto věcech je velice střízlivý. Abstrakce je v tom, že v běžném světě vidí to, co je pro druhé skryté a dokáže na to upozornit.
Vede tak fantazii diváka zřejmě zcela jiným směrem, než kam by se běžně ubírala. Skoro jako když člověk leží, dívá se na oblohu a člověku vedle vykládá, co v mracích vidí. A svým jazykem vytváří poznání světa svého přítele. Gratuluji autorovi k pěknému i technicky dobře provedenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Rákosovka je snímek dokonale vyvážený, barevně vyladěný, věnující se jedné vodní kapce v moři trav. Jde o snímek fotobankového typu. Autorem je Mikes70.
Rákosovka, foto: Mikes70
db strenický na snímek navazuje svým, o poznání méně patetickým a krásou prosyceným snímkem s názvem čárka, což odpovídá jedné z rostlinných struktur, kterou pod vodní hladinou autor zachytit.
Hladina ticha 9 je fotografií, která zachycuje postupné vzdávání se vlády zimy a nástup jara. Vše se přitom děje bez velkých gest, rámusu. Teilhard de Chardin říká, že člověk přišel na svět v tichu. A v tomto duchu se také nese tento obrázek od honzj.
hladina ticha 9, foto: honzj
Snímky Mikoudelky se dají poznat snadno – jakmile člověk vidí „jeho“ stromy v pohybu, má jasno o tom, kdo snímek vytvořil. Stejně typicky je také konstruován název Dolů,rovně,nahoru..
Dolů, rovně, nahoru, foto: mikoudelka