Být malověrným znamenalo pro středověkého nebo starověkého člověka zásadní problém. Například z dochovaných záznamů kázání z raného středověku je zřejmé, že většina se na smrt těšila – v nebi je bezpečí, klid, jídlo, nehrozí v něm války ani hladomor.
Život, který by bylo možné přirovnat k slzavému údolí zde na zemi, přirozeně vyvolával touhu po eschatologickém rozměru existence mimořádně lákavě a intenzivně. Malověrnost proto znamenala jak krizi vlastní lidské identity v křesťanském světě, tak také ztrátu jistoty v to, že po smrti bude lépe.
V těchto dvou kontextech lze hovořit o malověrnosti nejen jako o problému známému z evangelií, který byl častým předmětem homilií, ale především jako o problému vlastního lidského bytí. Malověrnost se tak mohla blížit něčemu, co novověk označí za radikální skepsi nebo za nihilismus.
Jakkoli je smrt vysvobozením, tak nebe jisté není. A zde se objevuje další potíž s malověrnými. Jako by platila nerovnice – čím méně věří, tím dále je jim nebe, tím méně jistá je odměna. Všechny nejistoty lidského bytí se ve středověku amplifikují. Až moderna a postmoderna přijde s konceptem, který Tomáš Halík přetaví do názvu knihy „Co je bez chvění není pevné“, kdy z pochybnosti učiní přirozenou součást lidské náboženské, hodnotové, i racionální orientace.
Snímek Malověrní zachycuje dva symboly věčnosti. Kruh, který nikde nezačíná a nekončí, který ale vymezuje a ohraničuje. A kříž, který je spojený s konkrétní událostí v dějinách lidstva, který rozděluje i spojuje, čistí i podpírá. A v podivné hře stínů a šedi je každý divák vtažen do vlastního příběhu. Kam se umístí? Kde bude jeho místo? Zvolí si kruh nebo kříž? Může mít obojí?
Gratuluji autorovi, kterým je Kubislav5 k zajímavému, abstraktnímu a velice dobře zpracovanému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Pro pořízení dobré fotografie je často třeba snášet také různé nepohodlí, ranní vstávání nebo spaní v lese. Výsledkem ale může být například -- když vyšlo slunce – z Beskyd od skoupyr.
--když vyšlo slunce--, foto: skoupyr
Promart se také dívá na les, světlo a mlhu, také pracuje s atmosférou rána, ale místo ultra realistického zachycení skutečnosti se snaží spíše o snovost, práci s emocí a zážitkem. Taková je jeho Svetlomaľba.
Svetlomaľba, foto: promart
Shimmell pokračuje ve svých snímcích reflektujících lidi v kontextu architektury, urbanistických koncepcí a stavebních celků. Výsledkem je nepřehlédnutelný, specificky interpretující rukopis, tak jako na snímku krysař.
A na závěr pohled na mořskou hladinu, lavičku a strom, který nechce být sám. Tuto černobílou, příjemně relaxační kompozici pořídil Gabriel Mego a nese název samotári....