O ambicích firmy Sony na poli digitálních zrcadlovek svědčí i fakt, že v současné době nabízí čtyři různé modely (a brzy pravděpodobně doplní řadu o pátý). Tři z fotoaparátů jsou ovšem velmi podobné: nejstarší a nejjednodušší model α200 doplnila jen o přítomnost živého náhledu vyspělejší dvojice α300 a α350 – právě touto dvojicí se nyní budeme zabývat.
Dvojčata se liší vlastně jen rozlišením snímače. U modelu α300 je to 10 Mpx, kdežto α350 nabízí celých 14 Mpx. Z toho pak vyplývají důsledky na obrazovou kvalitu a rychlost, konstrukčně jsou však obě těla totožná, prozrazují příslušnost k nižší třídě zrcadlovek. Podrobný popis můžete najít například v samostatné recenzi modelu α350.
Ačkoliv jsou rozměry a hmotnost větší než u přímé konkurence (Nikonu D60 či Canonu EOS 450D), výraznější pozitivní vliv na jistotu držení jsem nezaznamenal. Je to pro mne zklamání, zejména vzhledem k vyhlášené ergonomii předchůdkyň ještě ze stáje Minolta. Ty byly známy také kvalitně provedeným, velkým hledáčkem – i tohoto dědictví se však třístovkové alfy vzdaly. Hledáček působí velmi malým, tmavým dojmem – při přímém porovnání jsem ale zjistil, že je velikostí naprosto shodný s hledáčkem Canonu 400D (novější Canon 450D už má větší).
Když už se zmiňuji o dědictví po Minoltě, neměl bych zapomenout na stabilizovaný snímač. Ten si obě alfy zachovaly, pravděpodobně dokonce dostaly lepší technologii, než byla u předchůdkyň. V praxi jsme naměřili účinnost stabilizace asi 2,5 EV. Můžete tedy použít o 2,5 stupně delší čas, tam, kde byste udrželi 1/125 s, se zapnutou stabilizací zvládnete 1/20 s.
Komfort ovládání odpovídá jiným entry-level zrcadlovkám. K dispozici máte jeden otočný volič, pomocí tlačítka přímého přístupu nastavujete citlivost. Dalších šest často používaných snímacích parametrů najdete sdružených ve zjednodušené nabídce pod tlačítkem Fn – můžete volit režim blesku, způsob měření expozice (multisegmentové, se zdůrazněným středem, bodové), režim autofokusu, tři varianty výběru zaostřovacích bodů (jen středový bod, automatický výběr, ruční výběr), vyvážení bílé, zapnout funkci optimalizace dynamického rozsahu.
Ze třídy čistě začátečnických entry-level zrcadlovek vystupují α300 a α350 počtem zaostřovacích bodů (a podobají se tak přece jen výše postavenému Canonu EOS 450D) – je jich devět, jeden středový, další čtyři najdete v rozích obdélníku blízko středu, zbývající čtyři pak tvoří obdélník trochu vzdálenější (ale jen trochu, třeba v průsečících zlatých řezů zaostřovací body chybí). Jednotlivé body volíte velmi rychle přímo pomocí osmisměrného ovladače, není třeba tisknout žádná další tlačítka.
Také zaostření samotné je až nečekaně rychlé – naměřili jsme zpoždění spouště bez namáčknutí 0,25 s. Dobrý dojem však trochu kazí nižší spolehlivost. Někdy autofokus nepochopitelně zaváhá, na první namáčknutí spouště vůbec nezaostří. K podobným potížím dochází i u jiných značek, u obou těl Sony se mi to ale stávalo častěji, než jsem byl zvyklý.
Západka, která drží vestavěný blesk v zavřené poloze, je příliš slabá. Na jednom z těl byla podle všeho opotřebenější (nebo se to stalo už vlivem výrobní tolerance) – blesk se otvíral v podstatě samovolně, jen když jsem o něj mírně zavadil.
Co mohu na obou zrcadlovkách jen chválit, to je skvěle použitelný režim Live View. Obraz při něm pozorujete na displeji, který je výklopný – snadno tedy pořídíte záběry od země či nad hlavou. Především vás ale potěší nízké zpoždění spouště. Konstruktéři totiž sáhli po neobvyklém řešení: Obraz pro živý náhled zajišťuje samostatný snímač schovaný v hledáčku. Přepnete-li na Live View, nesklopí se tak jako u jiných zrcadlovek hlavní zrcadlo. Obraz vytvořený objektivem prochází obvyklou cestou, část světla dopadne na normální zaostřovací senzory pracující metodou detekce fáze (tytéž senzory, které vyhodnocují zaostření i při normálním zrcadlovkovém režimu), další část dopadá na matnici, odkud je ale pomocné zrcátko vychýlí na pomocný snímač.
Celá situace je vlastně velmi podobná, jako byste použili zrcadlovku bez živého náhledu, k jejímu okuláru místo oka přiložili snímač a pozorovali obraz zachycený tímto snímačem. Je zjevné, že pouhá záměna oka za snímač nezasáhne do rychlosti procesů v zrcadlovce. Výsledkem je, že snímání v režimu Live View je se Sony α300 a α350 stejně rychlé, jako běžný (zrcadlovkový) způsob snímání s optickým hledáčkem. V testech jsme naměřili dokonce ještě lepší časy zpoždění bez namáčknutí (0,19 s), to si ale vysvětluji chybou měření – ve skutečnosti by čas opravdu měl být shodný.
Hlavní displej slouží současně jako stavový. Má dva režimy zobrazení parametrů, stručnější a podrobnější, v obou vidíte i hodnotu nastavené citlivosti (v hledáčku se citlivost nezobrazuje). Při otočení fotoaparátů na výšku se automaticky pootočí i zobrazení parametrů na displeji, zůstávají tedy snadno čitelné, nemusíte si ukroutit hlavu.
Příliš mne nepotěšila výdrž akumulátorů v testu. Na jedno nabití jsem byl schopen zaznamenat maximálně 350 snímků, a to jsem ani moc nepoužíval Live View. Nemohu ovšem posoudit, v jakém stavu jsme akumulátory pro test obdrželi. Možná už byly značně opotřebené – výrobce oficiálně uvádí 700 snímků. Pokud máte s výdrží akumulátorů Sony α300 nebo α350 osobní zkušenost, podělte se o ni, prosím, v diskusi pod článkem.
Pokračování 2 / 3
V testlabu
Zatímco konstrukcí se obě zrcadlovky neliší, v obrazové kvalitě by vzhledem k odlišnému rozlišení snímačů (10 versus 14 megapixelů) měly být výrazné rozdíly. Abychom tento předpoklad ověřili, nasnímali jsme s oběma těly nejprve testovací obrazce. Použili jsme dva objektivy, nejprve levný setový Sony 17–70 mm F3,5–5,6, potom také objektiv Minolta 17–35 mm F 2,8–4, který patří spíše ke střední třídě a od kterého jsme očekávali lepší výsledky.
Níže tedy naleznete snímky testovacího obrazce pořízené oběma zrcadlovkami a oběma objektivy při optimální cloně. Porovnat můžete i rozdíl mezi přímým záznamem do JPEG a konverzí z RAWu. Pro samotné posouzení maximálního rozlišení snímače nemusíte stahovat celé snímky, postačí otevřít výřezy ze středu obrazového pole:
max. velikost | max. velikost
Sony α300, Sony 17–70 F3,5–5,6, F8, záznam do JPEG
max. velikost | max. velikost
Sony α350, Sony 17–70 F3,5–5,6, F8, záznam do JPEG
max. velikost | max. velikost
Sony α300, Sony 17–70 F3,5–5,6, F8, konverze z RAWu
max. velikost | max. velikost
Sony α350, Sony 17–70 F3,5–5,6, F8, konverze z RAWu
max. velikost | max. velikost
Sony α300, Minolta 17–35 mm F 2,8–4, F5,6, záznam do JPEG
max. velikost | max. velikost
Sony α350, Minolta 17–35 mm F 2,8–4, F5,6, záznam do JPEG
max. velikost | max. velikost
Sony α300, Minolta 17–35 mm F 2,8–4, F5,6, konverze z RAWu
max. velikost | max. velikost
Sony α350, Minolta 17–35 mm F 2,8–4, F5,6, konverze z RAWu
Pro konverzi RAWu jsem použil program Adobe Photoshop Lightroom, úpravy zahrnovaly jen vyvážení bílé a doostření. Je zajímavé, že takto zpracované RAWy nedosahují vyššího rozlišení než snímky uložené do JPEG přímo fotoaparáty. Celkově jsou fotografie trochu měkčí než ze srovnatelných zrcadlovek se stejným rozlišením. Dále můžete vidět, že kvalitní objektiv Minolta navržený ještě pro kinofilmové přístroje nedává v rozlišení lepší výsledky než levný setový objektiv.
Pro porovnání obrazové kvality obou přístrojů je však podstatný jiný výsledek. Zatímco α300 dosahuje s oběma objektivy rozlišení jen kolem 1 800 lph, u α350 přesahuje tento parametr 2 000 lph. Podle očekávání tedy čtrnáctimegapixelová α350 nabízí při citlivosti ISO 100 jednoznačně vyšší rozlišení detailů než desetimegapixelová α300.
Pokračování 3 / 3
V praxi
V další části testu jsme se zaměřili na to, jak se laboratorně změřené vyšší rozlišení Alfy 350 projeví na reálných snímcích. S oběma těly jsme proto nafotografovali několik scén. Použili jsme vždy tentýž objektiv Minolta 17–35 mm F2,8–4 s pracovní clonou F8. Výsledky zaznamenané přímo do formátu JPEG opět můžete porovnat sami. Vlevo je vždy fotografie pořízená Alfou 300, vpravo Alfou 350.
Hodnocení výsledků bude v tomto případě asi velmi subjektivní. Je nepochybné, že snímky z α350 nabízejí více detailů, také je ale možné, že podstatné části zájemců o jednu z těchto zrcadlovek budou rozdíly připadat v praxi zanedbatelné.
Větší počet buněk na snímači znamená menší velikost jedné buňky, což by mohlo vést k omezení dynamického rozsahu a nárůstu šumu. Na tyto dvě vlastnosti jsme se tedy zaměřili v další části testu.
Zrcadlovky Sony disponují funkcí optimalizace dynamického rozsahu. Zajímalo mne, jak se tato funkce projeví na množství přepalů a naopak zcela černých míst na snímcích. Jednu scénu jsem proto nasnímal se všemi třemi možnostmi nastavení (vypnuto, optimalizace 1, optimalizace 2). Přepaly jsem pak nechal zobrazit v programu Zoner Photo Studio. Výsledky naleznete níže – vlevo vždy α300, vpravo α350, nejdříve s vypnutou optimalizací, pak optimalizace 1, nakonec optimalizace 2:
Je vidět, že optimalizace dynamického rozsahu má určitý vliv na celý průběh senzitometrické křivky, přepaly ale omezuje jen minimálně. Na reálné scéně je obtížné po celou dobu snímání zabezpečit totožné expoziční podmínky. Pro srovnání tedy ještě tytéž snímky zaznamenané do RAWu a poté exportované ve výchozím nastavení Adobe Photoshop Lightroomu.
Při ukládání do RAWu by se nemělo nastavení optimalizace dynamického rozsahu projevit, následující ukázky to podle mě potvrzují. Rozdíly v zobrazených přepalech jsou jen drobné a jdou na vrub změnám v osvětlení scény. Vlevo jsou opět snímky z α300, vpravo z α350, postupně bez optimalizace, optimalizace 1, optimalizace 2.
Snímání do formátu JPEG poskytuje informaci o tom, jak výrobce nastavil konverzi do tohoto formátu, ale neříká moc o skutečném dynamickém rozsahu snímače. Na následujících dvou snímcích proto můžete srovnat, jak vypadá výstup z obou formátů při snímání do RAWu a vyvolání s maximální snahou o zamezení přepalů – konkrétně jsem v programu Adobe Photoshop Lightroom nastavil parametr Recovery na hodnotu 100 a Blacks na 0. Oba snímky byly zaznamenány současně s první dvojicí JPEGů – tedy s vypnutou optimalizací dynamického rozsahu. Vlevo α300, vpravo α350.
Zobrazená místa bez kresby se na obou snímcích mírně liší – u α300 je o trochu méně míst zcela černých a o trochu více míst zcela bílých. Za tento rozdíl asi může mírně odlišná citlivost snímačů (u α300 je mírně citlivější). Zajímavé je, že na snímcích zaznamenaných souběžně do formátu JPEG je situace opačná – tmavší je snímek z α300. Výrobce podle všeho nastavil zpracování do formátu JPEG u obou fotoaparátů mírně odlišně. Rozdíly jsou však v praxi zanedbatelné. Celkově není na reálné scéně, kterou jsem pro tento test použil, pozorovatelný rozdíl v dynamickém rozsahu snímačů. Oba fotoaparáty dávají přibližně stejný výsledek.
Zbývá porovnat vliv počtu buněk na snímači na úroveň šumu. Nejdříve se podívejme, jak se projeví funkce potlačení šumu, kterou obě zrcadlovky disponují. Na dalších snímcích vidíte výřezy ze scény fotografované na ISO 3 200. První dvojici snímků jsem pořídil Alfou 300, vlevo bez potlačení šumu, vpravo s aktivovaným šumovým filtrem. Další dvojice ukazuje totéž pro α350.
max. velikost | max. velikost
Účinky protišumového filtru jsou velmi zřetelné. Spolu s potlačením šumu samozřejmě dochází k efektu rozpití jemných detailů
Současně se záznamem do JPEGu jsem snímal i do RAWu. Fotografie jsem poté konvertoval ve výchozím nastavení programu Adobe Photoshop Lightroom (tedy všechny s totožným nastavením). Výřezy jsou opět ve stejném pořadí – nejprve α300, vlevo bez aktivovaného šumového filtru, vpravo s filtrem. Další dvojice ukazuje totéž pro α350. Zdůrazňuji, že rozdíl mezi levým a pravým snímkem není dán odlišnými parametry exportu RAWu, nýbrž pouze odlišným nastavením funkce potlačení šumu ve fotoaparátech.
max. velikost | max. velikost
Šum má jiný charakter než v případě formátu JPEG, ale je zjevné, že nastavení funkce potlačení šumu se projeví i při snímání do formátu RAW. I při záznamu do formátu RAW dochází k aplikaci odšumovacího filtru
Při srovnávání fotoaparátů z hlediska šumu zajímají uživatele přinejmenším dva aspekty. Tím prvním je vliv na detaily ve snímku – lepší je pak ten přístroj, který i při vysoké citlivosti dokáže zachytit více detailů. Pro někoho může být ale důležitější druhý aspekt – nakolik je šum, případně následky jeho odstranění, viditelný na výsledném snímku. Podívejme se nejdříve na množství detailů, které jsou oba přístroje schopny zaznamenat. Dále naleznete fotografie pořízené postupně na ISO 100 až 3 200 do formátu JPEG bez aktivované funkce potlačení šumu, vlevo α300, vpravo α350.
Rozdíly nejsou velké, přesto si ale troufám tvrdit, že α350 je i při nejvyšší citlivosti schopna zaznamenat trochu více detailů než α300. Například struktura žaluzií na zhasnutých oknech je u snímku ze Sony α350 ještě viditelná, u α300 prakticky vymizela.
Pro porovnání, jak bude šum viditelný na fotografii stejných rozměrů, jsem snímky z obou fotoaparátů zmenšil na šířku 2 400 px – to přibližně odpovídá velmi kvalitnímu tisku na formát 15 × 21 cm. Vlevo jako vždy α300, vpravo α350:
max. velikost | max. velikost
Rozdíl v úrovni šumu není velký, snímek z α350 na mne však působí lepším dojmem – šum je trochu jemnější
Zbývá porovnat rychlost obou fotoaparátů. O ostření už jsem se zmiňoval v úvodu srovnání. V testlabu jsme pak naměřili tyto rychlosti:
| | α300 | α350 |
| první snímek | 0,59 s | 0,61 s |
| snímek bez namáčknutí | 0,26 s | 0,24 s |
| snímek s namáčknutím | neměřitelné | neměřitelné |
| připravenost k dalšímu snímku | 0,56 s | 0,58 s |
| sériové snímání, počet snímků v sérii | 2,77 sn./s (neomezeně JPEG, 7 RAW) | 2,43 sn./s (9 JPEG, 5 RAW) |
Rozdíly v rychlosti jsou velmi malé, v podstatě na úrovni chyby měření. Jedinou výraznější odchylkou je rychlost sériového snímání, v ní však nevyniká ani hbitější z obou přístrojů.
Celkově jsou α300 a α350 velmi blízká dvojčata. V obrazové kvalitě mírně, ale jednoznačně vítězí α350. Při citlivosti ISO 100 bychom takové vítězství vzhledem rozdílu v počtu megapixelů na snímači mohli předpokládat (ba dokonce bychom předpokládali výraznější vítězství), méně očekávaný je pozorovatelně lepší výsledek i při ISO 3 200. Rychlostí se oba přístroje liší tak málo, že to pro většinu uživatelů pravděpodobně nebude hrát roli.
 | Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálních zrcadlovek Sony α300 a Sony α350? |