Lehnout si na rozkvetlou louku, sledovat kymácení trav a květin ve větru. Poslouchat šelest stébel, třepot křídel a zpěv ptáků. Vůně louky je neopakovatelná. Paprsky slunce hladí po tváři, oči se mhouří a pomalu zavírají, obrysy se stávají nejasnými. Barvy se vylévají z květů, z rosy na pavučině vytrysknou démanty. Tráva se nad námi uzavírá, starosti se pomalu vytrácejí a skrz štěrbinu víček pomalu přichází sen o dívce na koni. Přesně takové pocity mám, když se foukám na fotografie Báry Jahnové alias rok.zaruky.
Její poeticko-profesorský styl obdivuji. Co dílo, to básnický i technický skvost. Líbí se mi, jak Bára pracuje s hloubkou ostrosti, rozostřením a barvami. Obrazy mne odnášejí někam daleko, kde je klid. Věřím, že Bára svými „pohledy brouka“ imponuje jak technickým puristům, tak vyznavačům myšlenky a atmosféry. Bára je dlouholetou členkou galerie DIGIareny a tak se náš rozhovor netýkal jen focení a fotografií, ale i vystavování na situaci kolem galerie DIGIareny.
Bára Jahnová
Báro, je fotografování tvůj koníček nebo součást obživy?
Fotografování je určitě jen mým koníčkem, způsobem odreagování. Jsem veterinářka, moje práce je náročná a v ordinaci trávím hodně času. Takže okamžiky, kdy kleknu do trávy s foťákem u oka a ztratím pojem o čase a světě, jsou pro mě luxusním odpočinkem. Ale svou profesi mám ráda a beru ji jako svého koníčka… Ale nic se nemá přehánět, takže odpočinek je nutný. Stejně bych potřebovala odpočinout i od focení, kdybych se jim živila.
V tvé galerii není moc fotografií zvířat a ani jedna z prostředí ordinace. Je to pro to, že to není veselé místo?
Fotografií zvířat je v galeriích strašná spousta. Bohužel často, stejně jako u makrofotografií, nejde o nic objevného. Jsou to technické fotografie a málokdy mají emoční hodnotu. Samozřejmě se občas pokusím zvíře vyfotit, ale pokud se mi do fotky nepodaří dostat trochu snivosti a nádechu něčeho víc než jen technické dokonalosti, letí fotka do koše. Proto nefotím ani v ordinaci.
Kdy a jak jsi se dostala k fotografování?
K fotografii jsem se dostala před třemi lety a to naprosto prozaickým způsobem. Potřebovala jsem nějaké fotografie zvířat pro svou práci, takže jsem brouzdala galeriemi. Krom fotografií zvířat jsem narazila i na spousty uměleckých fotografií a fotografování se mi začalo líbit jako způsob, jak projevit a ukázat svůj vnitřní svět. Když jsem pak k narozeninám dostala Nikon D50, začala má foto-mánie.
Jakou techniku jsi používala dřív a jakou používáš teď?
Více než dva roky jsem fotila Nikonem D50. Delší dobu jsem měla jen setové objektivy. Později se moje fotovýbava rozrostla o dva objektivy Sigma 105/2,8 a 30/1,4. Před půl rokem jsem vyměnila tělo za Nikon D300. Výbavu mám postačující a dobrou, ale i tak zůstává můj nejoblíbenější ručně vyrobený tilt shift objektiv, se kterým se dá neskutečně blbnout a hrát. Taky mám doma pár starých středoformátových objektivů a Pentacon Six… Ale to je už spíš jen experimentování.
Podotýkám, že lepší vybavení sice zlehčuje focení, ale sama moc dobře vím, že kvalitnější nářadíčko dobrou fotku nezaručuje.
Jsi samouk, nebo jsi měla nějakého učitele nebo literaturu?
Samouk jako poleno a přiznám se, že i literatury jsem moc nepřečetla. Ale samozřejmě k mému vývoji, hlavně co se úprav fotek týká, přispěly konzultace s kamarády. Takže tímto děkuji hlavně Marti Černické, Marci Jiráskovi a Therionovi.
Jaký druh fotografie je ti blízký, líbí se ti, a přesto jej nefotíš?
Mám ráda fotografie, z kterých na mě dýchne atmosféra a emoce. Pokud je tento dojem z fotografie opravdu silný, jsem schopná přehlédnout i technické nedostatky a nebo kompoziční úlety. Fotka na mě musí zapůsobit jako celek. Hodně se mi líbí portrétní fotografie i street-foto, které může být i inscenované. Zatím jsem se k tomuto druhu fotografie nedostala pro svou lenost.
Většina tvých fotografií se zrodila v přírodě. Chodíš na louku a do lesa abys něco vyfotila nebo fotografuješ, protože chodíš do přírody?
Ráda a často chodím na procházky do přírody. Je to pro mě relaxace. Takže na začátku bylo fotografování spíš jen doplněk těchto toulek. Časem jsem skrze fotografii poznala několik přátel, se kterými velice ráda jezdím na výlety či toulky přírodou nebo městem. Díky přátelům nacházím další inspirace.
Ve svém portfoliu máš mnoho fotografií ve snovém ladění. Ten „sen“ na fotografii vzniká už během fotografování nebo jej přidáváš až ve počítači?
Ten „sen“ musí být už při focení. Všechno je to o náladě daného okamžiku a mém duševním rozpoložení. Vždycky říkám, že ty „snové“ fotky jsou jen náhodou… Nejsou vychozené, vydřené, předchystané. Jsou jen otázkou náhody. V počítači fotografii pouze dolaďuji, popřípadě onu „snovost“ jen podtrhnu úpravami.
Jak fotografie upravuješ?
Základní úpravy provádím při převodu z formátu RAW. Je to expozice, kontrast a občas tonální posun. Snažím se fotit a komponovat na plný formát. Ořezy na klasické formáty 1:1 a nebo 3:4 provádím jen když si o to kompozice řekne. No, a pak zbývá doladění ve Photoshopu, kde jen lokálně štětcem zvýrazním ten „sen“.
Tvoje fotografie mají jasný rukopis. Jak bys jej charakterizovala?
Obávám se, že tato otázka není pro mne, ale spíše pro mé okolí.
Co si myslíš o vystavování fotografií na galerii DIGIareny? V čem vidíš pozitiva a co podle tebe není dobré?
No to je krapet složitá a ošemetná otázka. Galerie DIGIareny je příjemně zpracovaný a pro mě přehledný web. To bylo a je pro mě velké pozitivum. Když jsem uvažovala o vystavování na webu, tímto mě „DIGIgalerka“ upoutala a já, co by začátečník, jsem do ní začala vkládat své výtvory. Galerie DIGIareny byla mojí první internetovou prezentací já ji beru jako svoji „domovskou“ galerii. Myslím, že podobně to vnímá více uživatelů.
Bohužel, za tři roky co fotím a vystavuji, se toho na galerii moc nezměnilo. Ostatní galerie jdou dopředu a více vycházejí vstříc svým uživatelům. Nakonec to dopadá tak, že na DIGIareně bují multiidentity a z prostoru pro komentáře k fotkám se stala chatovací místnost, kde o fotky téměř nejde. Oplácení si vysokých známek, stejně jako nízkých, odrovnalo normální (ne kritické) komentáře k fotkám a z TOPu se pomalu stává fraška. To už odradilo hodně dobrých fotografů od prezentování svých fotek na DIGIareně a komentování, což snižuje úroveň a kredit samotné galerie DIGIareny.
Myslíš, že prvotní chyba je na straně adminů? Taky jsem už prošel mnoha servery a moje zkušenosti jsou takové, že galerie stojí a padá s komunitou. Lidi jsou k sobě upřímnější a ohleduplnější, pokud se moc neznají. Během času vzniknou hlubší vazby, partičky… Přátelé už nedokáží být k sobě kritičtí. Pak přichází „blbá nálada“ a ve forech se objevují názory, že dřív to bývalo lepší. Je to i tvůj názor nebo ne?
Nedá se říct, kde byla prvotní chyba. Na to nikdy jasná otázka nebude stejně jako na otázku jestli bylo první kuře a nebo vajíčko. Samozřejmě že záleží i na lidech, kteří se v galerii prezentují. V současné době ubylo na DIGIareně kvalitních fotek a fotografů a bohužel přibylo nováčků, a to buď nadšených do focení a nebo, v horším případě, do chatování. Chatování umožnilo vznik partiček kamarádů s výše zmiňovaným vzájemným oplácením dobra nebo zla. Úbytek kvalitních fotografů (ať už přispívali svými díly a nebo komentáři) způsobil snížení respektu k dobrým fotkám a názorům zkušenějších lidí. Takže pokud zkušenější fotograf ve fotce vypíchne chyby, místo poučení a respektu přijde na řadu reakce uraženého ega (v tom lepším případě).
Ano mám pocit, že dřív to bývalo lepší. Osobně mám pocit, že z jedné strany je to chyba „režie“ galerie ze strany adminů. Z druhé strany má na tom podíl i dostupnost digitální fotografie (respektive ceny foto-techniky) a nával samozvaných fotografů se silným sebevědomím do galerií.
Co by tedy admini a moderátoři měli dělat?
Prezentace fotek na galeriích je prospěšná oboustranně, vám – správcům stránek – tak i nám – fotografům. Takže samozřejmostí by měla být spolupráce a převádění nápadů do praxe a ne jen debatování na fórech. Jako uživatelé nejsme schopni vidět do zákulisí a možností administrátorství. Vás, jako moderátory, je málokdy vidět přímo v galerii a schází vám praxe a přítomnost přímo v galerii.
V každém případě by dosažení a udržení určité úrovně mělo být prvotním cílem každé galerie. Té se dosáhne kvalitními fotografiemi. Od galerie bych očekávala snahu přitáhnout si kvalitní fotografy a samozřejmě si je udržet. Podmínkou toho je odbourat ten zmatek, co v galerii vládne.
V galerii si můžete založit identit, kolik je libo. Blokuje to zbytečně datový prostor pro lidi, kteří jsou na galerii delší dobu a musí umazávat své staré fotografie aby mohli vložit nové. Multiidentita dává možnost beztrestně a anonymně oplácet a nebo si přispívat pod vlastní fotku. Kontrola podle IP adres je v dnešní době běžnou záležitostí na většině galeriích.
Možnost mazání fotek obratem taky není dobrá. Fotograf si dělá z galerie v podstatě tester a nic jej nedonutí vkládat jen to nej. Takže bych doporučila omezit možnost nahrát fotku a obratem ji smazat, nahrát znovu nebo úplně jinou. Mohl by platit například třídenní limit vkládání.
To jsou jen návrhy jak galerii prospět. Tuším, že o těchto variantách vy moderátoři a admini víte… Takže je jen otázkou, zda budete mít snahu zavést je do praxe.
Jaké komentáře jsou podle tebe dobré a které zbytečné?
Dobrý komentář je takový, ze kterého si autor může vzít ponaučení. A to nemusí být jen komentář, který je jen kritický. Snahou by mělo být na fotce najít jak pozitiva tak i negativa.
Z druhé strany jde taky o akceptování názorů jiných lidí u samotného autora a vyhnutí se uražené ješitnosti.
Zbytečné jsou komentáře netýkající se fotek…..tipu „Ahoj jak se dneska máš?“…“Ale… byl jsem venčit psa.“
Další zbytečností jsou jízlivé komentáře a arogantní navyšování nad někoho, protože pak to jen spouští lavinu emocí.
Máš nějaké fotografické úspěchy? Myslím výstavy, výhry v soutěžích...
Hmm, nejsem moc ambiciózní, a tak nějak vím, že moje fotografie jsou trochu jiné a nemusí se líbit každému… Takže fotografie dávám výjimečně do soutěží. Dostala jsem pár návrhů na výstavu, ale zatím jsem nenašla odvahu. Ale ráda se nechám překvapit co budoucnost přinese.
Fotografie Báry Jahnové můžete spatřit na jejích osobních stránkách nebo na galerii DIGIareny a dále na internetových galeriích fotoaparat.cz a photoextract.com.