Vyplatí se trénink před odjezdem. Osvětlete místnost jedinou svíčkou a při tomto světle zkoušejte fotografovat fotoaparátem v pouzdře nejen na stole, kde svíčka hoří, ale i v temném koutě na druhé strany místnosti. Pak si vezměte fotoaparát do bazénu.
Barvy: modrá a zelená
Voda, i když je velmi čistá, nerovnoměrně pohlcuje různé barvy spektra. První mizí červená. Červené ryby a koráli se i za dobrého slunečního osvětlení dají bez přisvětlení rozumně fotografovat maximálně do hloubky dvou až tří metrů, v deseti metrech vypadá červená ryba skoro černě. Ostatně to je také důvod, proč je v mořských hloubkách tolik červené. Pro ostatní živočichy je to vlastně černá. Červená barva se ale v přírodě realizuje snadněji, takže je evolučně výhodnější.
Ze zvyšující se hloubkou postupně mizí další barvy spektra. V maximální hloubce dostupné rekreačním potápěčům, ve 40 m, zbude v moři převážně modrá a ve sladké vodě zelená.
Když spatříte červenou barvu ve větší hloubce, tak jedině na předmětech opatřených fluorescenční barvou, která mění vlnovou délku světla. Běžně se používá u plastů, reflexních nálepek apod.
Fotograf má možnost fotografovat ve velmi malé hloubce, scénu si sám osvětlit a pro příliš velké objekty (vraky) pomůže i speciální červený filtr. Vyvažování bílé, ať už ve fotoaparátu při ukládání do JPG či později při zpracování RAWu, příliš nepomůže. Červené je tak málo, že zesílením červeného kanálu se akorát zesílí šum.
Červená v hloubce mizí
Viditelnost: mlha za každých okolností
Když bude mlha taková, že uvidíte sotva na dvacet metrů, budete to pokládat za ideální fotografické počasí? Ve vodě přitom taková viditelnost patří spíš mezi lepší. Padesát metrů má hodně čistá mořská voda, větší viditelnost jsem zažil pouze v zatopených jeskyních na Islandu a v Mexiku.
Ve sladké vodě se viditelnost deset metrů pokládá za velmi dobrou. A to nemluvím o pracovním potápění a potřebě fotografické dokumentace v kalné vodě, kde je metrová viditelnost luxusem a nezřídka klesá k jednotkám centimetrů.
Podvodní krajiny, vraky a jeskyně se fotografují ultraširokoúhlými objektivy. Makrofotografie, která nevyžaduje tak vysokou viditelnost, patří pod vodou mezi ty jednodušší disciplíny.
Nasvícený kal a bublinky
I když je viditelnost pro uvažovaný snímek dostatečná, mohou problém způsobit nasvícené částečky kalu. V bazénu jsou snad ještě nepříjemnější všudypřítomné malé bublinky.
Pro eliminaci velkých bílých kruhů, kterými se nasvícený kal či bublinky blízko před objektivem projeví na snímku, je nutné co nejméně osvětlovat vodu mezi snímaným předmětem a objektivem. Vestavěné blesky kompaktních fotoaparátů jsou mimo křišťálově průzračnou vodu použitelné pouze pro makrofotografii, a to ještě musí být vybaveny rozptylkou.
Pro fotografování větších scén se používají blesky na dlouhých ramenech a blesky odpalované optickým čidlem (slave). Možná by vás napadlo využití rádiového ovládání blesků, ale i tady je fyzika neúprosná, elektromagnetické vlny voda pohlcuje.
Buď nízká viditelnost, nebo tma
S limitovanou viditelností je spojen rychlý úbytek světla. V tuzemských přehradních nádržích a zatopených lomech bývá v létě u hladiny vrstva vody s vyšší teplotou, ale nízkou viditelností, kterou proniká jen málo světla. Pod teplotním rozhraním (termoklinou) je voda podstatně čistší, ale světla tak málo, že je velmi obtížné komponovat snímek a zaostřit.
Řešením jsou buď pilotní světla podvodních blesků, nebo potápěčský partner se svítilnou, kterou v pravý okamžik zacloní. Pouze výjimečně si lze pomoci vlastní potápěčskou svítilnou či trvalým světlem umístěným na pouzdro; jeho stopa by působila ve snímku rušivě.
Lom světla
Paprsky světla procházejí vodou, průzorem a následně vzduchem, než se dostanou k objektivu. Na rozhraní voda-sklo a sklo-vzduch dochází k lomu světla. V praxi je u rovného průzoru limitován zorný úhel objektivu a dochází k různým optickým vadám, zejména k chromatické aberaci.
S rovným průzorem se dá pod vodou fotografovat pouze s nepříliš širokoúhlými objektivy, přibližně do ekvivalentu 20 mm pro kinofilm. Širší ohniska vyžadují zakřivený průzor ve tvaru polokoule, pro který se používá anglické označení dome port.
Portrétování žraloka
Tlak je neúprosný
Pouzdra na fotoaparáty musí být konstruována velmi pevně. Jestli má například zadní stěna pouzdra rozměr 13 × 19 cm, tak v hloubce 40 m na ni působí síla odpovídající bezmála tíze jedné tuny! Hydrostatický tlak je součin hloubky, hustoty a gravitačního zrychlení, v našem případě přibližně 40 × 1000 × 10 = 400 000 Pa. Tlaková síla je součinem tlaku a plochy, na kterou působí, tedy 400 000 × 0,13 × 0,19 = 9 880 N.
Velké síly se nevyplatí podceňovat. Měkká „pytlíková“ pouzdra, která tlakovou sílu přenášejí na vložený fotoaparát, se hodí jako ochrana před vodou na hladině a těsně pod hladinu. Hlouběji v nich bude fotoaparát nemilosrdně rozmačkán, na poškození jemné mechaniky objektivu může stačit i hloubka u dna bazénu.
U pouzder určených pro potápění není praktickým limitem pevnost pouzdra, ale síla pružiny tlačítek. Ta je nastavena na hloubku jen o málo větší, než výrobce udává jako maximální, pak se tlačítka začínají sama zamačkávat a fotoaparát v pouzdře se stává neovladatelný.
Na závěr nutná bezpečnost
Ani velmi zkušeným podvodním fotografům se nevyhnuly nehody, když se tak soustředili na fotografování, že přestali vnímat vše ostatní. Neocenitelný je proto spolehlivý potápěčský partner, který v takových chvílích fotografa hlídá.
Následující série představuje trochu jinou podvodní fotografii. Mark Tipple fotil v malé hloubce blízko pobřeží, kde vlny, sluneční světlo a písek tvoří nezvyklé efekty. S touto sérií zvítězil v soutěži The Underwarer Project.
Foto: Mark Tipple, Profimedia
Neméně zajímavé je i video, na kterém se Mark Tipple představuje a ukazuje, jak jeho „příbřežní“ fotografie vznikaly.