Sníh a led jsou námětem mnohých pohádkových příběhů. Takže tentokrát o snění a sněhu, tajemství nevšedních pohledů i neslyšných symfoniích zimy.
Sníh a led jsou námětem mnohých pohádkových příběhů. Sněhová královna je obvykle líčena jako zlá bytost, která ničí život a štěstí všech okolo. Poslední dny nám navíc vracejí (mediální) reflexy zimy, která stěžuje život snad všem; důchodci nemohou na nákupy či k lékaři, nejezdí vlaky, automobilová doprava vázne... A to nepočítáme zlomeniny a naraženiny z pádů na chodnících, o které se města (jak jinak než) bídně starají. Malé optimistické záblesky přicházejí snad jen z policejních statistik a hovoří o tom, že na naších silnicích se umírá rekordně málo, ovšem hned doplněné sarkastickou poznámkou, že se tak děje jen díky mimořádně slabému provozu. Popis zimy se zdá být téměř beznadějně pesimistický a sněhová nadílka většinu lidí z měst snad již jen obtěžuje.
Fotografie V ledu je ale obrázkem zcela jiným. Místo kalamitních scénářů nabízí možnost podívat se na svět očima snílka. Jen tak se zahledět do zasněženého večera a ponechat prostor svým myšlenkám. Ať již na procházce tichou ulicí nebo z okna svého pokoje. Před očima si nechat přehrávat představy, které jen tak plynou, nemají určitou formu, zanechávají jen pocit; vjem těžko uchopitelný do slov, avšak přesto přítomný, zahalený do určitého tajemství a pocitu odpočinku.
V ledu; foto Martin Hlaváč
Tato fotografie je ukázkou prchlivé myšlenky, jediného záblesku. Kdo je ta dívka a co tu chce? Neznáme se odněkud? Je vůbec živá uprostřed ledového nedostupna? Kompozice budí určité napětí a očekávání. Co bude? Řekne něco?
Snímek ukazuje, že i na věci všední, lze pohlížet jako na krásné. Že každý může libovolný okamžik zaslouženého odpočinku proměnit na uměleckou tvorbu brain artu, kdy umění nemusíme materializovat, ale jen si s ním hrát ve své hlavně. Gratuluji Martinu Hlaváčovi ke krásnému snímku i zisku fotografie týdne.
A nyní si dovolím pozvánku do dalších snových záblesků, které se za minulý týden urodily.
Snímek Snění od Hanky U. myšlenkově i tématicky navazuje na předchozí obrázek. Snaží se zachytit obrazem něco velmi intimního a svébytného, étericky nehmotného, nestálého, tedy sen. Volí přitom opět motiv ženského těla a až barokní barevnost, která zdůrazňuje emocionální zážitek z fotografie.
Snění; foto Hanka U
Další fotografii by bylo možné zařadit do slovníku uměleckých pojmů pod heslem minimalismus. Nese stručný název ,,, a obsahuje vše co by měl podobný snímek mít – originální kompozici, výborné provedení i velmi zajímavý nápad. Minimalismus v podání autora fakir.h leží někde na pomezí snu a reality, je přesně tím co může dokonale zachytit fotografie, ale samo lidské oko by v neúprosné realitě z krajiny takový zážitek nemělo. Vše jasně, bez zbytečných příkras.
,,,; foto fakir.h
Analogový equalizér zimy od Vladimíra Smolíka nás vrací do zimní reality a ukazuje, že ten kdo je schopen vidět umění kolem sebe může mít neobyčejně bohatý kulturní život. No posuďte sami, jakého zážitku se vám dostane při pohledu z okna na zasněžené okolí a poslouchaje symfonii zimy s právě takto nastaveným equalizérem?
Analogový equalizér zimy; foto Vladimír Smolík
A ještě jedna varieta na zasněžený sen. Tentokráte v podání autora s nikem Rozinka a jeho snímkem Les. Fotografie plná světla, volnosti a svobody. Jen se rozběhnout a letět lesem plným víl a jiných krás, nechat se ovívat čerstvým vánkem a poslouchat tiché praskání sněhu...
Les; foto Rozinka