Dnešní společnost se často označuje jako informační. Paradoxně přitom neexistuje jednoznačná shoda nad tím, co to informace je.
Informační věda je relativně samostatná vědní disciplína, která se nachází někde na pomezí filosofie, matematiky a informatiky, s tím, že samozřejmě přijímá také vlivy dalších věd a to napříč obory – od fyziky po psychologii.
Jejím cílem je přitom vydat výpověď o informacích jako takových. Je proto zajímavé sledovat, jak se mění představy o tom, co informace vlastně je. První pohled může čerpat z entropie – informace je (na rozdíl od dat) něčím, co je již uspořádáno, má systém, interpretaci. Z tohoto pohledu je možné říci, že informací může být kniha, záznam na pevném disku atp.
Druhý pohled se velice intenzivně prosazuje v informatice. Důraz je přitom kladen na to, že informace je nové sdělení a je ho možné velice jednoduše měřit, například v bytech. Obraz informace ve fyzickém světě tak může být reprezentován změnou napěťové úrovně ve vodiči.
Osobně nejbližší je mi dělení trojice data, informace a znalosti z hlediska ontologického. Daty jsou záznamy kolem nás – knihy, CD či pevné disky. Informace je spojená až se smyslovým vnímáním dat a znalost s jejich pochopením a rozumovou reflexí. Ať již je naše vnímání těchto pojmů jakékoli, je dobré se zamyslet nad tím, proč nám je ten který přístup blízký a sympatický. Myslím, že nám může mnoho prozradit o nás samotných.
Fotografie týdne
Taková obyčejná cesta do práce
Dnešní fotografie týdne pochází od Jokr7 a nese název Taková obyčejná cesta do práce. U informace obvykle čekáme spojení sémantiky, pragmatiky a syntaxe. Tento snímek jako by akcentoval jen rovinu objektivní skutečnosti (pragmatiku) a podával ji způsobem půvabným, překvapivým, jen těžko pochopitelným.
Fotografie tak není jen zachycením světa kolem nás, ale i jeho interpretací a fotograf hermeneutikem, jenž svět kolem nás vykládá, dává k němu klíč, kterým lze vstoupit do intimního života toho, kdo snímek pořídil a podívat se na okolí jeho vlastníma očima. Domnívám se, že v této oblasti obstál autor více než dobře.
Gratuluji mu k nevšednímu pohledu na svět i zdařilému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších pěkných fotografií uplynulých sedmi dní.
Snímek Terezín zaujme na první pohled určitým napětím. Romanticky malované mráčky a idylická krajina jakoby vytvářela kulisy kýčovému záběru plnému sladké romantiky. Oproti tomu však stojí syrový pohled na symboly utrpení a smrti v nehraném tichu. Autorem je Mario650.
Terezín (foto: Mario650)
Zahorec ukazuje, že Plody moře nemusejí být jen lákavým prvkem jídelních lístků dobrých restaurací, které si většina z nás čas od času ráda dopřeje s představou chobotnic, mušlí, krevet, ústřic a dalších pochutin, ale také běžným zdrojem obživy pro medvěda.
Plody moře (foto: Zahorec)
Ne zcela obvyklé provedení portrétu pochází z dílny Lissuina a nese název Ill Nino. Snímek, který vytváří pocit pohledu na někoho, kdo se právě vrátil ze záhrobí ukazuje, že lze k problematice tohoto žánru přistoupit také jinak než je zcela běžné.
Ill Nino (foto: Lissuin)
A na samotný závěr ještě jedna fotografie, která má k průměru daleko. Nese jednoznačný rukopis autora, kterým je Jellenka a název DSC_2490w. Snad by se chtělo říci, že z hlediska informací mu něco chybí – to je ale jednoznačně ku prospěchu díla jako celku.
DSC_2490w (foto: Jellenka)