Fotogalerie

Standard pro začátečníky: Nikon D 40 (první foto)

David Rakušan

10. ledna 2007 • 0:00

Nikonu se podařil husarský kousek. Nedávno uvedl na trh kit digitální zrcadlovky s objektivem, atakující cenu osmnácti tisíc korun.

Nikon D40 přímo navazuje na model D50, je výrazně drobnější (126 ×64 ×94 mm oproti 133 ×76 ×102 mm), přesto nijak nezaostává v pohodlném usazení v ruce. Navzdory skutečnosti, že se jedná o nejlevnější Nikon své kategorie, zpracování zůstalo zachováno typicky kvalitní, včetně použitých materiálů. V tomto ohledu má subjektivně Nikon oproti konkurenci mírně navrch a dělá dobře.

Ne všichni z těch, co zrovna vybírají základní model ustrnou a časem se budou rozhodovat o mnohem větší investici – kde jinde než u své startovní značky. Jednou z největších změn patrných na první pohled je zvětšení LCD displeje, který navíc začal zastávat funkci displeje stavového. Daní za miniaturizaci těla je totiž jeho absence na horní stěně vedle spouště. Displej vyrostl na 2,5" a rozlišuje 230 000 bodů.

Zmenšenému tělu dominuje zvětšený displej

Srdcem aparátu není žádný výdobytek posledních technologií. Je jím osvědčený RGB CCD snímač formátu Nikon DX s efektivním rozlišením 6,1 Mpx. Dobře se osvědčil například v modelech D70s či D50 a stejně dobře slouží i dnes. Snímky je možné ukládat do formátů RAW nebo JPEG se třemi úrovněmi komprese. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 200–3 200. Osobně bych počáteční hodnotu uvítal nižší, maximum je oproti předchůdci zvýšeno.

Procesor zpracovávající obrazové informace je totožný s modely z vyšší třídy, Nikony D80 a D200.

V bajonetu chybí obvyklý výstup pohonu autofokusu

V momentě, kdy začneme bádat po důsledcích příznivé ceny, zjistíme, že tělo nemá vlastní motor k pohonu autofokusu starších objektivů. Plná podpora tak tedy nastane pouze s objektivy typu AF-S a AF-I, a těch není mnoho. S ostatními řadami nefunguje automatické ostření. Vzhledem k nevhodnému hledáčku pro jiný než automatický režim je tak použití takových objektivů pouze nouzovým řešením.

Hledáček sám o sobě ale jistě není špatný. Na poměry panující mezi digitálními zrcadlovkami je dokonce velmi dobrý. Pokrývá 95% obrazového pole se zvětšením 0,8× a je například jasnější než u D70s. Na plnohodnotné manuální ostření, na které by se dalo za všech okolností spolehnout to ovšem nestačí. Informace zobrazené v hledáčku nijak nevybočují ze standardů.

Objektiv, bez nějž přístroj nelze koupit, je AF-S DX Nikkor 18–55 ED F3.5–5.6 G II. V rychlosti ostření právě neexceluje, stejně jako většina setových skel, nicméně práce jím odvedená ostudu neudělá a fotografovat se s ním bezpochyby dá. Objektiv nemá stupnici zaostřené vzdálenosti a přední příruba se při ostření točí. Minimální zaostřitelná vzdálenost je 28 cm.

Na výběr je měření expozice celoplošné, plošné se zdůrazněným středem i bodové. Rozsah expozičních časů je ukončen 1/4 000 s. Druhý extrém končí bez kabelové spouště hodnotou 30 vteřin. Líbí se mi vysoká rychlost synchronizace s bleskem. Je možné použítho až 1/500 s.

Rychlost sériového snímání se nezvýšila, 2,5 snímků za vteřinu je ale slušná hodnota. Nově je možno, při ukládání do JPG, fotografovat touto rychlostí až do zaplnění SD karty. Ve formátu RAW dokáže Nikon uložit bez zpomalení 9 snímků.