Princip instantní fotografie je poměrně jednoduchý, po exponování snímku držíte během několika málo okamžiků v ruce hotovou fotografii, kterou můžete prezentovat okolnímu světu nebo s ní naopak někoho podarovat.
V době, kdy všichni prohlížíme fotografie na monitoru počítače anebo se skláníme nad displejem fotoaparátu, mobilu nebo tabletu, působí vytištěná a fyzicky hmatatelná fotografie jako lep na mouchy. Ostatně přiznejme si, kdo z nás pravidelně tiskne/nechává si tisknout fotografie v minilabu – já to dělám cca jednou ročně s fotografiemi dětí pro babičky a dědečky a občas vytisknu nějaký větší formát pro sebe.
Trocha historie...
Instantní fotografie však není výstřelkem současné hipsterské mánie, ale má kořeny už v první polovině minulého století (i když tehdy to taky byli hipsteři, ostatně vznik slova je datován právě do této doby), kdy byla instantní fotografie spojena se značkou Polaroid – postupem času slovo polaroid natolik zevšednělo, že bylo synonymem právě pro instantní fotografii.
První fotoaparát, který dokázal okamžitě „dodávat“ hotové fotografie představil Edwin Land v roce 1947 a o rok později jej uvedl na trh. Pak už to šlo ráz na ráz a vše završil asi nejznámější model SX-70 z roku 1970. Samotný polaroidový snímek má několik základních charakteristik:
- čtvercový formát
- bílý rámeček
- specifickou barevnost
Po exponování fotografie se tato vytáhnula ven z fotoaparátu a během několika okamžiků se v rámečku zobrazil pořízený záběr.
Bohužel v roce 2008 oznamuje společnost Polaroid ukončení výroby filmů pro instantní fotografii a od té doby je na trhu prázdná mezera kterou se podařilo pouze částečně zaplnit nadšenci do polaroidů, kteří se zasloužili (podobně jako Lomography Society) o dostupnost alternativních materiálů pro fotografování – více viz Impossible project.
Instax nastupuje
Systém Fujifilm Instax byl poprvé uveden na trh v 90. letech v podobě dvou řad – širokoúhlé (snímky velikosti 60×99 mm) a mini (snímky velikosti 62×46 mm). Jistou dobu byl Instax dostupný pouze v určitých zemích. V okamžiku, kdy Polaroid ukončil svoji výrobu se však stal celosvětově dostupným systémem a prakticky také jediným uceleným systémem pro instantní fotografii.
Ještě před pár lety bylo pořízení Instaxe spíše raritou, ostatně nepříliš hezké provedení fotoaparátu asi většinu uživatelů odrazovalo – zaoblené krabice z plastu v pastelových barvách příliš mnoho lidí na krku nosit nebude.
V loňském roce se však na český trh dostal model Instax Mini 90 Neo Classic, který na první pohled zaujme právě svým designem. Podobně jako u digitálních fotoaparátů, i v tomto případě Fujifilm vsadil na retrodesign, který je velmi líbivý a fotoaparát tak dostává zcela jiné konotace.
Instax Mini 90
Kwonkrétně model Mini 90 Neo Classic je retrofotoaparátem v pravém slova smyslu, protože nikdy nic podobného neexistovalo a tudíž je vlastně novinkou ve staře se tvářícím kabátě. Nutno hned z kraje podotknout, že na fotografiích vypadá aparát poměrně malý, což ale není pravda – při rozměrech 113×92×57 mm je to poměrně robustní kousek, který klame tělem.
Tělo je vyrobeno kompletně z plastu, krom vnitřních částí a najdete na něm minimální množství ovládacích prvků. Na první pohled zaujme výrazné okruží objektivu, vedle něj blesk a spoušť s integrovaným vypínačem. V části vedle spouště je pak umístěn velmi jednoduchý průhledový hledáček.
Samotná spoušť je zdvojená a krom čelního umístění nad objektivem ji najdete ještě na horní straně (spíše boční straně – záleží na úhlu pohledu). Zadní stěna ukrývá prostor pro Li-Ion akumulátor a vedle něj je pět tlačítek pro nastavení fotoaparátu a dvojice displejů – větší pro zobrazení nastavení a menší pro zobrazení počtu zbývajících snímků.
Tím výčet ovládacích prvků končí. Nad dvířky pro vkládání filmu najdete trojici výstupků, které vypadají jako tlačítka, je to však jen designový výstřelek, maximálně použitelný pro bezpečnější držení v případě tvorby autoportrétu. Stativový závit je umístěn asymetricky v jednom z rohů těla. Poslední, co na těle najdete, jsou dvě očka pro připevnění ramenního popruhu – těmi je de facto definována horní, spodní a boční strana aparátu.
Film je dodáván v plastové kazetě po deseti kusech, která se zasouvá velmi jednoduše do útrob fotoaparátu po jeho otevření – díky barevným značkám byste se neměli splést a vložit kazetu s filmem správně.
Fotoaparát je samozřejmě konstruován jako jednoduchý automat, takže u něj mnoho voleb nenajdete. Můžete vypnout či zapnout blesk, zkusit multiexpozici (pouze dva snímky v jeden) a zvolit makro nebo krajinný režim, kdy také definujete rozsah ostření:
- makro: 0,3–0,6 m
- krajina: 3,0–∞ m
- normální: 0,6–3,0 m
Zkušenosti z praxe
Fotografování s Instaxem je poměrně zvláštní zkušenost – jednak totiž musíte najít vhodné téma pro fotografii, musíte počítat s paralaxou a v neposlední řadě také s tím, že použitý objektiv má extrémně špatnou světelnost – při ohnisku 60 mm dosahuje světelnosti F12,7, což, jak sami uznáte, je poměrně špatná hodnota, chcete-li fotografovat přeci jen trochu kreativně.
Druhou vadou na kráse je hledáček, který patří k těm nejmenším, do kterých jsem se kdy díval, což s sebou nese nepříjemný průvodní efekt v podobě omezeného zorného pole – musíte se zkrátka dívat co nejvíce kolmo, abyste přehlédli celou scénu, jinak neuvidíte v hledáčku vůbec nic. Zvětšení hledáčku je 0,37×.
Samotný vznik fotografie je poměrně rychlý, po stisku spouště vyjede na horní straně fotoaparátu hotový snímek, který se na světlocitlivé vrstvě zobrazí cca do tří minut, do dalších pěti minut pak získá finální podobu. Vliv na rychlost zobrazení finální fotografie má také teplota okolí, pokud tedy fotografujete v zimě, počítejte s tím, že „vyvolávání“ bude trvat déle. V ideálním případě si fotku uschovejte do pouzdra do kapsy bundy a teprve po čase budete moci plně vychutnat výsledný snímek.
Koupit či nekoupit
Samotné fotografie vypadají přesně tak, jak byste čekali – měkká kresba, saturovanější barvy, mírný závoj – zkrátka něco podobného jako Polaroid či Lomo. Otázkou tedy je, zda se vyplatí podobná koupě?
Zálež samozřejmě na vašich preferencích a také na požadavcích na celý proces vzniku snímku. Je nutné si uvědomit, že od každé fotografie budete mít pouze jeden kus, a nikde se neukládá žádná kopie, digitální podoba nebo negativ. Zkrátka jeden stisk spouště = jedna fotka, kterou už nikdy nezopakujete.
Někomu tento přístup může vyhovovat, osobně bych však raději volil cestu kapesní tiskárny a fotografování digitálem nebo fotomobilem. Výhoda v podobě uložení zdrojových dat je pro mne neocenitelná a navíc mohu jeden snímek vyrobit hned několikrát.
Pořizovací cena je v tomto případě prakticky stejná – Instax koupíte za necelé 4 000 Kč, za kapesní tiskárnu LG Pocket Photo pak dáte 3 500 Kč. Deset fotografií pro Instax vás vyjde na 250 Kč, balení 30 kusů papíru do tiskárny stojí cca 300 Kč.