Podobnost draka a člověka není náhodná – drak je konstruktem lidské mysli. Je to člověk a jím tvořená literatura, která draka popisuje sice vizuálně nelidsky, ale jinak poměrně věrně jako bytost lidskou.
Ač člověk pochopitelně neměl žádnou přímou ani zprostředkovanou zkušenost s dinosaury, kteří by mohli draky vzhledově nejvíce připomínat, v mytologii živočichy se vzhledem a chováním draka najdeme překvapivě často a téměř všude.
Od Číny až po oblast úrodného půlměsíce, se v lidské představivosti tvoří živočichové zásadně odlišní od veškeré ostatní zvířeny a svým způsobem velice podobní lidem. Drak má obvykle určité mocenské požadavky, vydírá panovníka, zastrašuje a terorizuje lid, často mluví lidskou řečí nebo alespoň jednoznačně artikuluje své požadavky.
Velice zajímavou otázkou je, kdy se drak objevuje, respektive za jakých podmínek – většinou to není jen tak. Buď je zde motiv ospalého království, které se na první pohled tváří jako funkční a prosperující, ale zjevně je natolik uspokojeno samo sebou, že by nemohlo déle vydržet, tedy trpící určitou leností či pýchou, anebo je drak symbolem nějakého trestu za činy nebo nedobré aktivity člověka.
Drak je často zobrazen jako personalizace zla či hříchu a podle běžných kontur se s ním zachází. V tomto ohledu je pak zřejmé, že když se z hříchu stane něco relativního a více méně neškodného, když je ďábel vykreslen jako senilní postavička, která jí zelí, že se stejná projekce objevuje i u draka, který se stane vegetariánem nebo alespoň zásadně nespokojen se svojí rolí záporné postavy.
Snímek čas draků zachycuje prasklinu na malbě, která nápadným způsobem připomíná draka papírového, tedy toho, který si z původní mytologicky strukturované entity ponechává pouze letovou vlastnost, možná výraz a ocas. Ukazuje ale vztah lidské mysli, respektive oka fotografky, a draka v překvapivě jasných konturách. Jindra H totiž musela fantastického, sociálně konstruovaného tvora uvidět v místech, kde by ho asi nikdo nečekal. Bylo tedy nezbytné fantasii použít ve dvou krocích - v mentální konstrukci praskliny, respektive v její interpretaci a v chápání draka jako takového.
Fotografie tak ukazuje jeden z podstatných rysů práce fotografa – dává mu rozměr bytosti, která svůj svět fantazie spojuje se světem hmotným. Autor snímků svými produkty jen konzervuje skutečnost, avšak úhlem pohledu, kompozicí či příběhem může dát světu zcela jiný náboj. Fotograf se tak může stát hledačem malých soukromých krás, stejně jako jejich zprostředkovatelem druhým.
Gratuluji autorce k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Jiný aspekt hravosti a tvořivosti fantazie fotografa se odkrývá na snímku Okénka, který je plný symetrie, proměn, periodicity, laškování a záliby v pravidlech. Autorem je Asako.
Okénka, foto: asako
Fialový poustevník nabízí pohled na koupajícího se opeřence, který využívá nějaké kašny či fontány k tomu, aby snížil svoji tělesnou teplotu, byť divák z časovým odstupem může řešit dilema, zda byla nebo nebyla lázeň záměrná a ptákem chtěná. Fotografie nese název Vzpomínání na letní koupání a chlazení.
Vzpoínání na letní koupání a chlazení, foto: Fialový poustevník
Předchozí snímek se pěkně doplňuje s jiným pohledem na ptáka ve vodě – Pelikánovo rozčepejřené dovádění je technicky precizním dílem fotomagora.
Pelikánovo rozčepejřené dovádění, foto: fotomagor
A na závěr snímek z města, který vyvolává více otázek než odpovědí. Autorem je, i dle jasného rukopisu i volby tématu No21, a fotografie nese název Jak neztratit hlavu....
Jak neztratit hlavu, foto: No21