Nahota na veřejnosti? Pro většinovou společnost něco nepřípustného, přesto, nebo právě proto vznikají projekty, performance, které se snaží nahotu prezentovat jako něco normálního a přirozeného.
Z podobných pohnutek vznikl fotografický projekt Matta Grangera Public Bodies, který navazuje na knihu Private Bodies – akty „obyčejných“ lidí pořízených v jejich domácím prostředí – tentokrát je však nahota zasazena do veřejného prostoru.
Co autora vedlo k tomu otevřít dveře soukromých pokojů a vyjít s fotoaparátem do ulic?
Nahota rovná se násilí?
Sám Granger k tomu říká: „Po publikování Private Bodies jsem zjistil, že nahota je přísně kategorizována. Například na Facebooku jsem byl dvakrát varován kvůli sdílení snímku, na kterém byly částečně vidět rozmazané bradavky. To bylo považováno za urážlivé, nevhodné a v rozporu se společenskými normami. Na druhou stranu jsem viděl videa plná násilí, brutálních vražd, drog... a ta odstraněna nebyla.
Matt Granger – Rainy Day in Singapore
Sám však dodává, že v případě Public Bodies se nejedná o akt protestu. Projekt má otevřít otázku, proč je nahota na veřejnosti považována za nepřípustnou a urážlivou, nebo proč je dokonce přirovnávána k deviantnímu chování. Jeho záměrem nebylo ani produkovat šokující snímky, pouze chtěl s uměleckým citem zasadit nahé lidské tělo tam, kam – dle jeho slov – patří.
Matt Granger – Stormwater arches
Australský fotograf Matt Granger se coby lektor fotografických kurzů při své práci dostane do nejrůznějších koutů světa. Během dvouletého cestování pořídil řadu uměleckých snímků na veřejných prostranstvích, např. v Paříži, Sydney, Londýně. V současné době prezentuje svůj projekt na webu www.kickstarter.com, jehož prostřednictvím chce získat finanční prostředky na vydání tištěné knihy a e-booku.
Nahota na veřejnosti v České republice
Podle Nejvyšší správního soudu: "Veřejné pohoršení" ve smyslu § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích nastává v případě současného naplnění tří znaků: musí být spácháno veřejně, jednání musí subjektivně pohoršovat zpravidla více než dvě osoby, které budou tomuto jednání obvykle přítomny současně, a musí být v rozporu s tím obsahem mravnosti, na němž se společnost shoduje. Správní orgán neporovnává toto jednání s mravností stanovenou podle vlastních kritérií, nýbrž je poměřuje s obecnou společenskou shodou o obsahu mravnosti.
Veřejné sebeobnažování může být pohoršující, je-li spojeno s kontextem sexuálním, jenž ostatně bývá pohoršující sám o sobě; může být rovněž pohoršující, pokud upozorňuje na nějakou tělesnou abnormalitu; či v některých dalších souvislostech včetně té, kdy je sebeobnažení motivováno právě snahou pohoršit (například manifestační sebeobnažení z recese, protestu či z důvodu sázky).“
Jak fotografie vznikaly?
Na portrétované osoby nebyly kladeny žádné specifické požadavky. Fotografování se mohl zúčastnit v podstatě kdokoli – profesionální modelové i lidé, kteří ještě nikdy před fotoaparátem nepózovali, jednoduše ti, kdo nemají problém se svým nahým tělem.
Matt Granger – The Louvre
Jeden z účastníků londýnského fotografování na Millennium Bridge před Tate Modern Steve Ritter prozradil okolnosti vzniku fotografie, kterou si můžete prohlédnout níže: Akce nebyla předem veřejně ohlášena. Místo a čas setkání byl avizován na internetu, na smluveném místě se poté brzy ráno sešla skupina dobrovolníků.
Matt Granger – Millenium Bridge
Ještě před úsvitem si fotograf s (oblečenými) modely domluvil aranžmá, navrhl pózy a rozestavení portrétovaných, připravil si osvětlení a fotografickou techniku, teprve poté se pracovalo „naostro“.
Jak vznikaly některé další snímky, popisuje sám autor v následujícím videu.