Příroda a přírodní zákony vykazují podivuhodnou symetrii. Ta umožňuje nejen snadno – či vůbec – řešit příklady a matematizovat svět, ale vykazuje také určitou dávku elegance.
Přírodní zákon, který je určitým způsobem symetrický, se zdá být důvěryhodným. Ostatně symetrické jsou také základní stavební kameny hmoty, takže k elektronu existuje pozitron, k protonu antiproton atp.
Všechny elementární částice jsou seřazeny ve dvou rodinách po šesti zástupcích (jednu mají leptony a druhou kvarky) a celý systém řazení částic a jejich vlastností je pozoruhodně symetrický. Přesto se ukazuje, že zde existují drobné odchylky, spontánní výjimky, které toto vyvážení narušují – ať již jde o makroskopické jevy jako je magnetizace látek, narušení poměru hmoty a antihmoty v počátcích vesmíru nebo to, že příroda rozlišuje levou a pravou stranu pomocí levotočivých a pravotočivých chemických látek.
Zdá se, že jakkoli je příroda symetrická, pravidelná a estetická, bez drobného narušení symetrie a řádu pravidelnosti by zde těžko mohlo vzniknout něco zajímavého. Vesmír by byl zřejmě zcela homogenně vyplněn zářením, nebyly by v něm struktury, galaxie, hvězdy, život.
Fenomén tohoto narušení řádu se projevuje také v oblasti sociální. Jsou to určité význačné osobnosti, které se na svět dívají zcela jinýma očima než jejich současníci, vystupují z dobové epistémé. Často jde o nepochopené výstřední vědce či umělce, ostatní se mají potřebu vůči nim vyhraňovat, avšak jejich nanesení určitého narušení struktury má za následek bohatý rozvoj celé civilizace. A stejně jako má příroda řadu mechanismů, kterými se symetrii snaží zajistit, tak také společnost má vždy určité homogenizační procedury, mainstream, kterým se snaží se těmto nesourodým prvkům bránit.
Kolibříci ptačí..., foto: chloor
Snímek Kolibříci ptačí ... právě takovou situaci znázorňuje. Jsou zde spokojení holubi, kteří okupují kulisy a zdroje svého světla. Sedí na lampách, které svojí přítomností ovládají a dávají jasně najevo, kdo je zde pánem. A z ničeho nic se zde objevuje kolibřík – menší, slabší, jiný, bez zázemí a zdrojů. Ale přesto je tím prvkem, který může přinést invenci, svěží vítr, změnu.
Gratuluji Chloorovi k velice pěknému minimalistickému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Šebin se svým snímkem ... odpověď je prostá ... otvírá dveře do jiného světa. Klíčem odmyká, symbol přírody a přírodního světa, který mu vydává svá tajemství.
...odpověď je prostá..., foto: šebin
Snímek Hora Kirkjufell, Island od Matěje Michalíka zaujme nejen krásným místem, na kterém je pořízený, ale také velice dobrým výtvarným zpracováním a kompozicí, která mu dodává silnou atmosféru.
Hora Kikjufell, Island, foto: Matej Michalík
Vlastimil Pibil nabízí jednoduchý, ale velice pěkný a technicky dobře zpracovaný pohled na Měsíc a maják na snímku Maják a vjezd, do přístavu v Alanyi...
Maják a vjezd, do přístavu v Alanyi, foto: Vlastimil Pibil
Interakce člověka a architektury nemusí být vždy bezproblémová. Jednu z takových situací zachycuje fotografie čelem vzad., kterou pořídil Paklík a která nese jeho jasný a srozumitelný rukopis.
čelem vzad, foto: shimmell