Architektura je něčím, co se nás denně dotýká – žijeme v ní, chodíme kolem ní a ať chceme nebo ne, jednoznačně na nás působí. Je také významným prvkem ekosystému města.
Myslím, že v naší společnosti se stále ne zcela plně projevuje reflexe toho, jak by měla architektura vypadat. Na jedné straně jsou zde často sterilní ústavy památkové péče, které se snaží jen zakonzervovat stávající prvky a na straně druhé neméně častí developeři, kteří chtějí vydělat na svých stavbách, bez ohledu na cokoli. Jistě v obou případech existují také světlé výjimky. Jak se ale pozná dobrá architektura, a k čemu ji vlastně potřebujeme?
Základním rozlišovacím principem by podle mne mělo být to, do jaké míry přispívá duchu města, zda jej podtrhuje a zvýrazňuje, nebo naopak upozaďuje. Myslím, že je to pěkně vidět na kancelářských částech měst, ve kterých nejsou obchody, kavárny, kostely ani knihovny. Jen kanceláře či výrobní haly. Ať je zabalíme do sebelepšího obalu, nebudou plnit urbanistický cíl, tedy tvořit městský ekosystém – životní prostředí, ve kterém se lidé budou cítit dobře.
Snad proto málo přemýšlíme o architektuře, neboť jde o komplexní problém. Nemůžeme posuzovat jen estetiku jedné stavby, ale musíme ji chápat v kontextu okolní zástavby či krajiny. Samozřejmým by mělo být také hledisko funkčnosti stavby, její praktické provedení, inovativnost a nápaditost. V tomto ohledu je zřejmě nepřekonatelným fenoménem funkcionalismus meziválečného Československa. Na druhou stranu se většina odborníků shoduje, že je to právě naše fascinace tímto slohem, co českou architekturu činí svázanou a neplodnou, neboť se jej snaží mladí autoři často napodobovat, aniž by reflektovali časovou a kulturní změnu ve společnosti.
A tak je pohled na Tower Pavla Kozdase ukázkou toho, jak je možné i velmi odvážný architektonický prvek implementovat do životního prostoru města, kterému přidá určitou hodnotu.
Již jsme mluvili o přílišné svázanosti soudobé české architektury, které chybí odvaha snít (až na několik čestných výjimek). Snad je potřeba se do snů ponořit, osvobodit se od stereotypů a vzorů a jít za svým cílem. Tak jako na snímku Freedom dreams od Myrtle.
Freedom dreams (foto: Myrtle)
Podzimní počasí s sebou přináší krásné mlhy a sychravá rána. Pohled na krajinu pražskou na fotografii I převozníka najdeš ukazuje Jokr7. Je zde jasně vidět, proč je podzim nejkrásnějším obdobím roku.
I převozníka najdeš (foto: Jokr7)
Zajímavou úpravu fotografie na obraz přináší snímek Podzim na loukách v 790 85 od uživatele s nickem Žemla. Pouštění draků, holé stráně, na kterých ještě nedávno rostlo obilí, svěží podzimní vítr... snad ani lépe nelze tuto atmosféru dětského podzimu zachytit. Je téměř „Ladovská“, přitom vycházející z fotografického zachycení skutečnosti.
Podzim na loukách v 790 85 (foto: Žemla)
A na závěr ještě pohled na snímek nesoucí název Mezi nimi, který vytvořil Jamiro73. Při prvním pohledu na něj se člověku vybaví staré ruské filmy z třicátých až padesátých let, který dýchaly často právě takto jemně opuštěným, smutně děsivým dechem svázanosti. Bez útěchy a cíle se snažili vidět naději, někde v dálce; snad mezi stromy v šumění větru.
Mezi nimi (foto: Jamiro73)